PÍSEŇ Č. 148
Jehova opatřuje únik
1. Ty, Jehovo, jsi živý Bůh, to dávno vím.
Svůj obdiv k dílům tvým
dát do slov neumím.
Jak ty není bůh žádný,
vždyť sílu máš, právo znáš,
svět zbavíš vlády zlých.
(REFRÉN)
Jah, ty nám vždy únik dáš, chráníš věrné.
Jsi skálou a úkrytem v čase tísnivém.
Chceme odvážně chválu ti vzdát,
vždyť Bůh jsi náš.
Lidem toužíme říct,
jaké slavné jméno máš.
2. Když smrt mi hrozí, vznáším k tobě žádost svou:
„Kéž Otče, naplníš
mou duši odvahou.“
V svém chrámu prosbu slyšíš:
„Buď dále mým zázemím,
štítem a záchranou.“
(REFRÉN)
Jah, ty nám vždy únik dáš, chráníš věrné.
Jsi skálou a úkrytem v čase tísnivém.
Chceme odvážně chválu ti vzdát,
vždyť Bůh jsi náš.
Lidem toužíme říct,
jaké slavné jméno máš.
3. Až z nebe zahřmíš hlasem svým,
to způsobí
strach nepřátelům zlým
a radost svědkům tvým.
Čím nutné je, se stáváš,
svůj záměr máš. Únik dáš
těm, kdo tě vzývají.
(REFRÉN)
Jah, ty nám vždy únik dáš, chráníš věrné.
Jsi skálou a úkrytem v čase tísnivém.
Chceme odvážně chválu ti vzdát,
vždyť Bůh jsi náš.
Lidem toužíme říct,
jaké slavné jméno máš.
(Viz také Žalm 18:1, 2; 144:1, 2.)