Zjevení – co znamená pro tebe

1., 2. Co je jedním z důvodů, proč bychom se měli zajímat o knihu Zjevení?

PŘEDSTAV SI, že jsi u někoho na návštěvě a prohlížíš si jeho fotky. Na většině z nich jsou lidé, které neznáš. Pak tě ale jedna upoutá. Proč? Protože jsi na ní i ty. Když si ji prohlížíš, vzpomínáš, kdy a kde to vlastně bylo. Taky se snažíš poznat ostatní tváře. Tahle fotka je pro tebe zvlášť zajímavá.

² K takové fotce můžeme přirovnat knihu Zjevení, a to minimálně ze dvou důvodů. Zaprvé, byla napsaná přímo pro nás. Hned v prvním verši čteme: „Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým otrokům, co se má brzy stát.“ (Zjev. 1:1) To, co se v ní píše, tedy není určené lidem všeobecně, ale nám, kdo sloužíme Bohu. Nemělo by nás proto překvapovat, když se na té „fotce“ najdeme – jinými slovy, když zjistíme, že se podílíme na splňování proroctví, která jsou v téhle fascinující knize zapsaná.

3., 4. Kdy se mají splňovat proroctví z knihy Zjevení a k čemu by nás to mělo vést?

³ Druhý důvod souvisí s tím, kdy se mají proroctví z téhle knihy splňovat. Zestárlý apoštol Jan o tom období řekl: „Pod působením ducha jsem se ocitl v Pánově dni.“ (Zjev. 1:10) Když asi v roce 96 n. l. tahle slova napsal, byl „Pánův den“ ještě daleko. (Mat. 25:14, 19; Luk. 19:12) Z biblických proroctví víme, že začal v roce 1914, kdy se Ježíš stal králem v nebi. V tom roce se proroctví z knihy Zjevení, která se týkají Božího lidu, začala splňovat. A „Pánův den“ trvá až dodnes.

⁴ Vzhledem k tomu, že v tomhle výjimečném období žijeme, měli bychom věnovat mimořádnou pozornost tomu, co se píše ve Zjevení 1:3: „Šťastný je ten, kdo nahlas čte slova tohoto proroctví, a ti, kdo slyší a zachovávají to, co je v něm napsáno. Vždyť stanovený čas je blízko.“ Musíme tedy „slova tohoto proroctví“ nahlas číst, slyšet je a zachovávat. Co k těm slovům patří?

SNAŽ SE, ABY TVOJE UCTÍVÁNÍ BYLO PRO JEHOVU PŘIJATELNÉ

5. Jak je z knihy Zjevení vidět, že je důležité uctívat Jehovu tak, aby to pro něj bylo přijatelné?

⁵ Hned od první kapitoly Zjevení je zřejmé, že Ježíš moc dobře ví, co se ve sborech děje. (Zjev. 1:12–16, 20; 2:1) Je to vidět z toho, co napsal sedmi sborům v Malé Asii. Křesťanům v prvním století dal konkrétní pokyny, co mají dělat, aby jejich uctívání bylo pro Jehovu přijatelné. A to, co jim řekl, platí i pro všechny Boží služebníky v dnešní době. Vidíme z toho, že Ježíš moc dobře ví, jak na tom duchovně jsme. Vede nás, chrání a nic neunikne jeho pozornosti. Ví, co máme dělat, abychom i dál měli Jehovovo schválení. Co nám tedy Ježíš radí?

6. a) Jaký zásadní problém měli podle Zjevení 2:3, 4 křesťané v Efezu? b) Co se z Ježíšových slov učíme?

⁶ Přečti Zjevení 2:3, 4. Nesmíme ztratit lásku k Jehovovi, kterou jsme měli na začátku. Z toho, co Ježíš řekl křesťanům v Efezu, vyplývá, že byli vytrvalí a že věrně sloužili Jehovovi, i když zažívali různé těžkosti. Ztratili ale lásku, kterou měli na začátku. Museli ji v sobě znovu oživit, jinak by jejich uctívání nebylo pro Jehovu přijatelné. Stejné je to dnes. Nestačí jenom vytrvávat. Musíme vytrvávat ze správných pohnutek. Jehovu zajímá, nejen co děláme, ale taky proč to děláme. Přeje si totiž, abychom ho uctívali proto, že ho milujeme a jsme mu vděční. (Přísl. 16:2; Mar. 12:29, 30)

7. a) Jakého problému si podle Zjevení 3:1–3 Ježíš všiml u křesťanů v Sardech? b) Co musíme dělat?

⁷ Přečti Zjevení 3:1–3. Musíme zůstat bdělí a ostražití. Křesťané v Sardech měli jiný problém. Dřív toho pro Jehovu dělali hodně, ale později zpohodlněli. Ježíš jim proto řekl, aby se probudili. Co se z toho učíme? Jehova samozřejmě nezapomene na naši práci. (Hebr. 6:10) Nesmíme se ale spokojit jen s tím, co jsme pro něj udělali v minulosti. I když toho možná nezvládneme tolik co dřív, musíme mít pořád „hodně práce v Pánově díle“ a zůstat bdělí a ostražití až do konce. (1. Kor. 15:58; Mat. 24:13; Mar. 13:33)

8. Co se můžeme naučit z Ježíšových slov určených křesťanům v Laodiceji? (Zjevení 3:15–17)

⁸ Přečti Zjevení 3:15–17. Musíme Jehovovi sloužit horlivě a celým srdcem. Na určitý problém Ježíš poukázal taky křesťanům v Laodiceji. Ve službě Jehovovi byli „vlažní“, lhostejní. Kvůli tomu jim Ježíš řekl, že jsou „ubozí“ a „politováníhodní“, a vybídl je, aby byli ve službě pro Jehovu horliví. (Zjev. 3:19) Co se z toho učíme? Pokud už nejsme tak horliví jako dřív, musíme prohlubovat svoji vděčnost za duchovní bohatství, které máme. (Zjev. 3:18) Nikdy bychom neměli tak moc usilovat o pohodlný život, že bychom kvůli tomu odsunuli duchovní věci na vedlejší kolej.

9. Na co si musíme dávat pozor, jak to vyplývá z Ježíšových slov křesťanům v Pergamu a Thyatiře?

⁹ Musíme odmítat odpadlické názory. Ježíš pokáral některé křesťany v Pergamu za to, že podporovali sekty. (Zjev. 2:14–16) Křesťany v Thyatiře naopak pochválil, že odmítají „hluboké Satanovy věci“, a vybídl je, aby se pevně drželi pravdy. (Zjev. 2:24–26) Duchovně slabí křesťané, kteří se odpadlickými názory nechali svést, měli činit pokání. Jak je to dnes? I my musíme odmítat jakékoli názory, které jsou v rozporu s tím, co nás učí Jehova. Odpadlíci můžou „působit dojmem, že jsou zbožní“. Ve skutečnosti tak ale nežijí. (2. Tim. 3:5) Když budeme do hloubky studovat Boží Slovo, bude pro nás jednodušší jejich názory odhalit a odmítnout. (2. Tim. 3:14–17; Juda 3, 4)

10. Co dalšího se učíme z Ježíšových slov určených křesťanům v Pergamu a Thyatiře?

¹⁰ Nesmíme se dopouštět žádné formy nemravnosti ani ji tolerovat. Křesťané v Pergamu a Thyatiře měli ještě jiný problém. Ježíš některé z nich pokáral za to, že tolerují nemravnost. (Zjev. 2:14, 20) Co se z toho učíme? Bez ohledu na to, jak dlouho sloužíme Jehovovi nebo jak odpovědné úkoly máme, neměli bychom si myslet, že se můžeme dopouštět nemravnosti a Jehova nad tím bude přivírat oči. (1. Sam. 15:22; 1. Petra 2:16) Očekává, že budeme žít podle jeho vysokých mravních měřítek, i když morálka dnešního světa upadá. (Ef. 6:11–13)

11. O čem jsme zatím mluvili? (Viz také rámeček „Poučení pro nás“.)

¹¹ O čem jsme zatím mluvili? Řekli jsme si, že se musíme snažit, aby naše uctívání bylo pro Jehovu přijatelné. Pokud děláme něco, co se mu nelíbí, musíme to hned napravit. (Zjev. 2:5, 16; 3:3, 16) Ve svých slovech sedmi sborům ale Ježíš zdůraznil ještě něco dalšího. Co to bylo?

BUĎ OCHOTNÝ SNÁŠET PRONÁSLEDOVÁNÍ

12. Proč by nás mělo zajímat to, co Ježíš řekl křesťanům ve Smyrně a Filadelfii? (Zjevení 2:10)

¹² Zamysleme se teď nad tím, co Ježíš řekl křesťanům ve Smyrně a Filadelfii. Vybídl je, aby se nebáli pronásledování, protože za svoji věrnost budou odměněni. (Přečti Zjevení 2:10; 3:10) Co se z toho učíme? I my musíme počítat s pronásledováním a být ochotní ho snášet. (Mat. 24:9, 13; 2. Kor. 12:10) Proč je to tak důležité?

13., 14. Jaký dopad na Boží služebníky mají události zapsané ve 12. kapitole Zjevení?

¹³ Kniha Zjevení ukazuje, že během „Pánova dne“, tedy v naší době, budou Boží služebníci pronásledováni. Ve 12. kapitole čteme, že hned potom, co se Ježíš stal králem Božího království, vypukla v nebi válka. Michael (Ježíš Kristus) a jeho andělé bojovali proti Satanovi a démonům. (Zjev. 12:7, 8) Tito Boží nepřátelé byli poraženi a svrženi na zem. Lidem to přineslo velké utrpení. (Zjev. 12:9, 12) A jaký dopad to má na Boží služebníky?

¹⁴ Ze Zjevení se dál dozvídáme, jak reagoval Satan. Protože už nemá přístup do nebe, začal si vybíjet vztek na zbývajících pomazaných, kteří tady na zemi zastupují Boží království a „plní úkol svědčit o Ježíšovi“. (Zjev. 12:17; 2. Kor. 5:20; Ef. 6:19, 20) Jak se tohle proroctví splňuje?

15. Koho představují „dva svědkové“ z 11. kapitoly Zjevení a co se s nimi stalo?

¹⁵ Satan podnítil útok na pomazané bratry, kteří vedli kazatelskou činnost. Tito bratři byli symbolickými „dvěma svědky“, kteří měli být zabiti. (Zjev. 11:3, 7–11) V roce 1918 bylo osm odpovědných bratrů křivě obviněno a odsouzeno na mnoho let do vězení. Z lidského pohledu se zdálo, že jejich činnost skončila, jako by byli zabití.

16. Co překvapivého se stalo v roce 1919, ale co Satan dál dělá?

¹⁶ Z proroctví v 11. kapitole Zjevení se taky dozvídáme, že tito dva svědkové měli po krátké době ožít. Jak se to splnilo? Necelý rok potom, co byli bratři uvězněni, se stalo něco překvapivého. Počátkem roku 1919 byli propuštěni a později byla obvinění proti nim stažena. Hned se zase dali do práce – začali organizovat kazatelskou činnost. Satan to ale nevzdal. Dál na Boží služebníky útočí a chrlí na ně „řeku“ v podobě pronásledování. (Zjev. 12:15) Od každého z nás „to vyžaduje vytrvalost a víru“. (Zjev. 13:10)

NAPLNO SE VĚNUJ PRÁCI, KTEROU NÁM JEHOVA SVĚŘIL

17. Jakou pomoc někdy Boží služebníci dostanou, přestože jsou terčem Satanových útoků?

¹⁷ Z 12. kapitoly Zjevení vyplývá, že Boží lid měl dostat pomoc z nečekaného zdroje. „Řeku“ v podobě pronásledování měla pohltit „země“. (Zjev. 12:16) Jak se tohle proroctví splňuje? Božím služebníkům někdy pomůžou stabilnější prvky Satanova světa, jako jsou třeba některé soudní systémy. Svědkové Jehovovi už u soudů dosáhli mnoha vítězství, díky kterým získali určitou míru svobody. Jak ji využívají? Naplno se věnují práci, kterou jim Jehova svěřil. (1. Kor. 16:9) Co k ní patří?

18. Co je teď, během posledních dnů, naším hlavním úkolem?

¹⁸ Ježíš předpověděl, že než přijde konec, budou jeho učedníci po celé zemi kázat dobrou zprávu o Božím království. (Mat. 24:14) Podporují je v tom andělé. Ve Zjevení 14:6 se totiž píše o andělovi, který má „věčnou dobrou zprávu, aby ji oznamoval obyvatelům země – každému národu, kmeni, jazyku a lidu“.

19. Co dalšího máme oznamovat?

¹⁹ Dobrá zpráva o Království ale není to jediné, co máme oznamovat. Spolupracujeme taky s anděly, o kterých se mluví v 8. až 10. kapitole Zjevení. Tito andělé ohlašují pohromy, které postihnou ty, kdo odmítají Boží království. Oznamujeme Boží rozsudky, které jsou jako „krupobití a … oheň“ a které se týkají různých prvků Satanova zkaženého světa. (Zjev. 8:7, 13) Lidé se potřebují dozvědět, že konec je blízko, aby se mohli od základu změnit a přežít den Jehovova hněvu. (Sef. 2:2, 3) Tahle zpráva se ale většině lidí nelíbí, a tak musíme být odvážní. Ve velkém soužení bude naše poselství soudu dopadat na lidi ještě tvrději. (Zjev. 16:21)

ZACHOVÁVEJ SLOVA TOHOTO PROROCTVÍ

20. Co si rozebereme v dalších dvou článcích?

²⁰ Vzhledem k tomu, že se podílíme na splňování toho, co se píše v knize Zjevení, musíme „slova tohoto proroctví“ dodržovat. (Zjev. 1:3) Co nám ale pomůže snášet pronásledování a dál odvážně kázat? Potřebnou sílu nám dodají dvě věci: Zaprvé to, co kniha Zjevení říká o Božích nepřátelích, a zadruhé odměna, která nás čeká, když zůstaneme věrní. Tyhle dva náměty si rozebereme v dalších dvou článcích.