David v téhle písni mluví o tom, jak ho Jehova miluje a jak se o něho něžně stará. Vůbec o tom nepochybuje. Nazývá ho svým Pastýřem a popisuje, jak blízký vztah spolu mají. David se cítil bezpečně, když se nechal Jehovou vést, a úplně se na něho spoléhal. Věděl, že ho Jehovova láska bude provázet celý život. Kde tu jistotu vzal? David to takhle cítil, protože mu Jehova vždycky dal to, co potřebuje. Taky věděl, že Jehova je jeho přítel a že má jeho schválení. Proto byl přesvědčený, že ať už ho v budoucnu potká cokoli, bude se o něho ve všech ohledech starat i dál. Byl si jeho láskou a péčí tak jistý, že mu to pomáhalo překonat jakýkoli strach a být šťastný a spokojený. (Žalm 16:11) w24.01 4:12-13

Od druhé světové války je v mnoha zemích relativní klid a svoboda, takže se svědkové můžou věnovat kazatelské činnosti. Tahle činnost dnes běží na plné obrátky. I dneska se bratři z vedoucího sboru chtějí nechat vést Kristem. Chtějí, aby pokyny, které bratrům dávají, odrážely to, co si myslí Jehova a Ježíš. Krajští starší a starší ve sborech pak tyhle pokyny předávají bratrům a sestrám. Pomazané starší a v širším smyslu i všechny ostatní starší Kristus „drží v pravé ruce“. (Zjev. 2:1) Jsou samozřejmě nedokonalí a dělají chyby. Stávalo se to i Mojžíšovi a Jozuovi nebo apoštolům. (4. Mojž. 20:12; Jozue 9:14, 15; Řím. 3:23) I tak si ale Ježíš dává záležet na tom, aby věrného otroka a starší jmenované svatým duchem vedl. A bude to dělat i dál. Máme proto všechny důvody důvěřovat tomu, jak nás Ježíš prostřednictvím těchhle bratrů vede. w24.02 8:13-14

Jak můžeme Jehovu chválit dnes? Tak, že o něm budeme mluvit způsobem, ze kterého je vidět, jak moc ho milujeme a jsme mu vděční. Když jsme ve službě, pamatujeme na to, že naším hlavním cílem je přitáhnout lidi k Jehovovi a pomoct jim, aby viděli, jaký náš milující Otec je. (Jak. 4:8) Rádi lidem ukazujeme, co o Jehovovi říká Bible – o jeho vlastnostech jako je láska, spravedlnost, moudrost, moc a o dalších stránkách jeho úžasné osobnosti. Jehovu taky chválíme a děláme mu radost, když se ze všech sil snažíme být jako on. V tomhle zkaženém světě je to něco výjimečného. Když si lidé všimnou, že jsme jiní, možná si říkají proč. (Mat. 5:14–16) Když pak s nimi běžně přicházíme do styku, třeba jim můžeme vysvětlit, proč jsme takoví. Výsledkem je, že ho upřímní lidé chtějí poznat. Když Jehovu chválíme těmihle způsoby, má z nás velkou radost. (1. Tim. 2:3, 4) w24.02 6:7