K tomu, abychom byli vytrvalí, soucitní a měli druhé rádi, nás povzbuzuje Boží Slovo. Lukáš 21:19 říká: „Když vytrváte, zachováte si život.“ V Kolosanům 3:12 se píše: „Oblečte [si] něžný soucit.“ A v 1. Tesaloničanům 4:9, 10 čteme: „Sami [jste] vyučováni Bohem, abyste milovali jeden druhého. … Ale vybízíme vás, bratři, abyste to dělali ještě ve větší míře.“ Všechny ty verše byly určené křesťanům, kteří tyhle vlastnosti už projevovali. Museli na nich ale dál pracovat. A to samé platí o nás. Proč je to tak důležité? Protože ti to pomůže být připravený na velké soužení. Proto se zamysli, jak můžeš napodobovat příklad křesťanů z prvního století. Až pak začne velké soužení, budeš už vědět, jak zvládat těžké situace, a budeš rozhodnutý vytrvat i tentokrát. w23.07 29:4, 8

Bez ohledu na to, jestli jsme pomazaní nebo patříme k „jiným ovcím“, je důležité, abychom na „Cestě svatosti“ zůstali. (Jan 10:16) Vede totiž duchovním rájem a dovede nás ke krásným věcem, které přinese Boží království. Od roku 1919 se na tuhle obraznou cestu vydaly miliony mužů, žen a dětí, kteří opustili Velký Babylon, celosvětovou říši falešného náboženství. Když Židé odcházeli z Babylonu, stály jim v cestě různé překážky, ale Jehova je odstranil. (Iz. 57:14) A jak to bylo s novodobou „Cestou svatosti“? Staletí před rokem 1919 Jehova začal používat muže, kteří k němu měli hlubokou úctu, aby proklestili cestu z Velkého Babylonu. (Srovnej s Izajášem 40:3.) Udělali důležité přípravné práce, aby mohli upřímní lidé později vyjít z Velkého Babylonu a vstoupit do duchovního ráje, kde už bylo čisté uctívání Jehovy obnoveno. w23.05 22:8-9

Jehova chce, abychom mu sloužili ochotně a s radostí. (2. Kor. 9:7) Takže máme na svém cíli pracovat, i když se nám nechce? Zamysli se nad příkladem apoštola Pavla. Řekl: „Tluču do svého těla a vedu ho jako otroka.“ (1. Kor. 9:25–27) Pavel se nutil do toho, co je správné, i když měl možná chuť udělat pravý opak. Líbilo se Jehovovi, co pro něj Pavel dělal? Rozhodně ano! A za jeho úsilí ho taky odměnil. (2. Tim. 4:7, 8) Podobně se Jehovovi líbí, když pracujeme na svém cíli, přestože nám motivace zrovna chybí. I když to možná vždycky neděláme z lásky k té činnosti, má z toho radost, protože ví, že to děláme z lásky k němu. Tak jako odměnil Pavla, odmění i nás. (Žalm 126:5) A když to zažijeme, možná nám to dokonce dodá právě tu motivaci, která nám chyběla. w23.05 24:9-10