2. Mojžíšova
13 Jehova promluvil k Mojžíšovi: 2 „Posvěť* mi mezi Izraelity každého prvorozeného, který je mužského pohlaví.* První, který se narodí, patří mně, jak z lidí, tak ze zvířat.“+
3 Mojžíš pak řekl lidu: „Pamatujte na tento den, ve kterém jste vyšli z Egypta,+ kde jste byli v otroctví, protože vás odtud Jehova vyvedl silnou rukou.+ Nesmíte tedy jíst nic kvašeného. 4 Vycházíte dnes, v měsíci abibu.*+ 5 Až tě Jehova přivede do země Kananejců, Chetitů, Amorejců, Chivijců a Jebusejců,+ o které přísahal tvým praotcům, že ti ji dá,+ do země, která oplývá mlékem a medem,+ pak budeš v tomto měsíci slavit tento svátek: 6 Sedm dnů budeš jíst nekvašené chleby+ a sedmý den bude svátek pro Jehovu. 7 Nekvašené chleby se budou jíst sedm dnů.+ Nesmíš u sebe mít nic kvašeného,+ na celém tvém území nesmí být žádný kvásek. 8 A svému synovi ten den řekneš: ‚Je to připomínka toho, co pro mě Jehova udělal, když jsem vycházel z Egypta.‘+ 9 A tento svátek bude pro tebe jako znamení na ruce a jako připomínka* na čele,*+ aby byl Jehovův zákon na tvých rtech, protože Jehova tě silnou rukou vyvedl z Egypta. 10 Toto nařízení budeš dodržovat ve stanovený čas rok co rok.+
11 Až tě Jehova přivede do země Kananejců, o které tobě a tvým praotcům přísahal, že ti ji dá,+ 12 zasvětíš Jehovovi každého prvorozeného, který je mužského pohlaví,* a také každého prvorozeného samce z hospodářských zvířat, která získáš. Všechno mužského pohlaví patří Jehovovi.+ 13 Každého prvorozeného osla vyplatíš ovcí. Pokud ho nevyplatíš, zlomíš mu vaz. Vyplatíš i každého prvorozeného ze svých synů.+
14 A když se tě tvůj syn v budoucnu zeptá: ‚Co to znamená?‘, řekneš mu: ‚Jehova nás silnou rukou vyvedl z Egypta, kde jsme byli v otroctví.+ 15 Když nás faraon zatvrzele odmítal propustit,+ Jehova v Egyptě zabil všechny prvorozené, od prvorozeného člověka po prvorozené zvíře.+ Proto obětujeme Jehovovi všechny prvorozené samce* a vyplácíme všechny své prvorozené syny.‘ 16 A bude to pro tebe jako znamení na ruce a jako páska na čele,*+ protože Jehova nás silnou rukou vyvedl z Egypta.“
17 Když faraon propustil lid, Bůh je nevedl přes území Filištínů, ačkoli to byla kratší cesta. Řekl totiž: „Kdyby lid viděl, že hrozí válka, mohl by svého odchodu začít litovat a vrátil by se do Egypta.“ 18 Bůh proto vedl Izraelity oklikou přes pustinu u Rudého moře.+ Z Egypta vyšli v bojovém šiku. 19 Mojžíš s sebou vzal i Josefovy kosti, protože Josef nechal izraelské syny slavnostně přísahat, když řekl: „Bůh k vám určitě obrátí svou pozornost a mé kosti odtud odnesete s sebou.“+ 20 Odešli ze Sukkotu a utábořili se v Etamu na okraji pustiny.
21 Přes den šel Jehova před nimi v oblačném sloupu, aby jim ukazoval cestu,+ a v noci v ohnivém sloupu, aby jim svítil. Tak mohli cestovat ve dne i v noci.+ 22 Oblačný sloup se od lidu nevzdaloval během dne ani ohnivý sloup během noci.+