2. Mojžíšova

17 Celý izraelský národ odešel z pustiny Sin+ a cestovali po etapách, jak jim Jehova nařídil,+ až se utábořili u Refidimu.+ Ale nebyla tam voda, aby se mohli napít.

2 A tak se lid začal hádat s Mojžíšem.+ Říkali: „Dej nám vodu, chceme pít!“ Mojžíš jim odpověděl: „Proč se se mnou hádáte? Proč zkoušíte Jehovu?“+ 3 Ale lidé měli velkou žízeň a dál reptali proti Mojžíšovi+ a říkali: „Proč jsi nás vyvedl z Egypta? Chceš, abychom i s našimi syny a zvířaty umřeli žízní?“ 4 Mojžíš tedy volal k Jehovovi: „Co mám s tímhle lidem dělat? Ještě chvíli a ukamenují mě!“

5 Jehova na to Mojžíšovi řekl: „Vyjdi před lid spolu s některými izraelskými staršími. Vezmi si hůl, kterou jsi udeřil do Nilu,+ a jdi. 6 Budu stát před tebou tam na skále na Chorebu. Udeříš do skály a vyjde z ní voda, aby se lid mohl napít.“+ Mojžíš to před očima izraelských starších udělal. 7 To místo tedy nazval Masa*+ a Meriba,*+ protože se s ním Izraelité hádali a zkoušeli+ Jehovu tím, že říkali: „Je Jehova mezi námi, nebo ne?“

8 Potom přišli Amalekité+ a zaútočili v Refidimu na Izrael.+ 9 Mojžíš řekl Jozuovi:+ „Vyber si muže a jdi za nás bojovat proti Amalekitům. Já se zítra postavím na vrcholek kopce s holí pravého Boha v ruce.“ 10 Jozue udělal to, co mu Mojžíš řekl,+ a pustil se do boje s Amalekity. A Mojžíš, Áron a Chur+ vyšli na vrcholek kopce.

11 Dokud Mojžíš držel ruce nahoře, vítězili Izraelité, ale jakmile mu ruce klesly, vítězili Amalekité. 12 Když mu ruce ztěžkly, Áron a Chur vzali kámen a dali ho pod něj, aby si sedl. A podpírali mu ruce, každý z jedné strany, takže zůstaly pevné, dokud nezapadlo slunce. 13 Jozue tedy Amalekity a ty, kdo byli s nimi, pobil mečem.+

14 Jehova pak řekl Mojžíšovi: „Napiš do knihy tato slova, aby se na ně nezapomnělo,* a řekni je i Jozuovi: ‚Vzpomínku na Amalekity úplně vymažu zpod nebes.‘“+ 15 Mojžíš tehdy postavil oltář a pojmenoval ho Jehova-nissi.* 16 Řekl: „Protože je ruka Amalekitů proti trůnu Jah,+ Jehova s nimi bude válčit po všechny jejich generace.“+