2. Samuelova

13 Davidův syn Absalom měl krásnou sestru, která se jmenovala Tamar,+ a Davidův syn Amnon+ se do ní zamiloval. 2 Amnon se kvůli své sestře Tamar tak trápil, že z toho onemocněl. Byla totiž panna a Amnonovi připadalo nemožné s ní něco mít. 3 Amnon měl jednoho přítele, který se jmenoval Jehonadab+ a byl synem Davidova bratra Šimeaha.+ Byl to velmi chytrý muž. 4 Zeptal se Amnona: „Proč jsi ty, králův syn, každé ráno tak skleslý? Nechceš mi to říct?“ Amnon mu odpověděl: „Zamiloval jsem se do Tamar, sestry+ mého bratra Absaloma.“ 5 Jehonadab mu poradil: „Lehni si na lůžko a předstírej, že jsi nemocný. Až se na tebe tvůj otec přijde podívat, řekni mu: ‚Ať prosím přijde moje sestra Tamar a dá mi najíst. Ať mi před očima připraví jídlo, jaké se dává nemocným,* a já si ho od ní vezmu.‘“

6 Amnon si tedy lehl a předstíral, že je nemocný. Když se na něj král přišel podívat, Amnon mu řekl: „Ať prosím přijde moje sestra Tamar, připraví přede mnou dvě placky ve tvaru srdce a já si je od ní vezmu.“ 7 Nato David poslal domů pro Tamar a vzkázal jí: „Jdi prosím do domu svého bratra Amnona a připrav mu jídlo.“* 8 Tamar tedy šla do domu svého bratra Amnona, který tam ležel. Vzala těsto, uhnětla z něj před Amnonem placky a usmažila je. 9 Potom je vzala z pánve a dala mu je. Amnon ale odmítl jíst a řekl: „Ať všichni odejdou!“ A tak všichni odešli.

10 Amnon pak řekl Tamar: „Přines to jídlo* do ložnice a já si ho od tebe vezmu.“ Tamar tedy vzala placky ve tvaru srdce, které udělala, a přinesla je svému bratru Amnonovi do ložnice. 11 Když mu je podávala, chytil ji a řekl: „Pojď, miluj se se mnou, moje sestro!“ 12 Ale ona mu řekla: „Ne, můj bratře! Nepokořuj mě! V Izraeli se nic takového nedělá.+ Nedopouštěj se téhle hanebnosti.+ 13 Jak bych se pak mohla zbavit své pohany? A tebe budou v Izraeli považovat za hanebného ničemu. Prosím, promluv s králem, vždyť ti mě dá.“ 14 Amnon jí ale nenaslouchal, přemohl ji a znásilnil. 15 Potom ji začal velmi nenávidět a jeho nenávist k ní byla větší než láska, kterou k ní předtím cítil. Nařídil jí: „Vstaň! Jdi pryč!“ 16 Řekla mu na to: „Ne, můj bratře! To, že mě vyháníš, je horší než to, co jsi mi udělal.“ On jí ale nenaslouchal.

17 Zavolal svého sloužícího a řekl mu: „Odveď prosím ode mě tu ženu a zamkni za ní dveře.“ 18 (Tamar měla na sobě oděv,* jaký nosily panenské dcery krále.) Amnonův sloužící ji vyvedl ven a zamkl za ní dveře. 19 Tamar si posypala hlavu popelem,+ roztrhla si oděv, který měla na sobě, chytila se za hlavu a s pláčem odcházela.

20 Její bratr Absalom+ se jí zeptal: „Byl to tvůj bratr Amnon? A teď mlč, moje sestro. Je to tvůj bratr.+ Snaž se na to nemyslet.“* Tamar potom žila v ústraní, v domě svého bratra Absaloma. 21 Když se o tom všem doslechl král David, velmi se rozzlobil.+ Nechtěl ale zranit city svého syna Amnona, protože ho miloval. Byl to totiž jeho prvorozený. 22 A Absalom s Amnonem nemluvil ani ve zlém, ani v dobrém. Absalom ho totiž nenáviděl+ za to, že pokořil jeho sestru Tamar.+

23 Když uplynuly dva roky, Absalom nechal u Baal-chacoru poblíž Efrajimu+ stříhat své ovce a pozval všechny královy syny na hostinu.+ 24 Absalom přišel ke králi a řekl: „Tvůj sluha právě stříhá ovce. Ať jde prosím král a jeho sluhové se mnou.“ 25 Král mu ale odpověděl: „Ne, můj synu. Kdybychom šli všichni, byli bychom ti na obtíž.“ I když na něj Absalom naléhal, nechtěl jít, ale požehnal mu. 26 Absalom tedy řekl: „Když nepůjdeš ty, ať s námi prosím jde můj bratr Amnon.“+ Král se ho zeptal: „Proč by s tebou měl jít on?“ 27 Ale Absalom na něj dál naléhal, a tak s ním poslal Amnona i všechny královy syny.

28 Potom Absalom přikázal svým sloužícím: „Dávejte pozor! Až bude Amnonovo srdce dobře naladěné vínem a já vám řeknu: ‚Zabijte Amnona!‘, tak ho zabijete. Nebojte se. Bude to přece na můj příkaz. Buďte odvážní a silní.“ 29 Absalomovi sloužící tedy splnili jeho příkaz a Amnona zabili. Všichni ostatní královi synové se pak zvedli, nasedli na své muly a dali se na útěk. 30 Když byli ještě na cestě, k Davidovi dorazila zpráva: „Absalom zabil všechny královy syny. Nikdo z nich nepřežil.“ 31 Nato král vstal, roztrhl si oděv a padl na zem. Kolem stáli s roztrženými oděvy všichni jeho sluhové.

32 Jehonadab,+ syn Davidova bratra Šimeaha,+ ale řekl: „Ať si můj pán nemyslí, že zabili všechny královy syny. Zemřel jen Amnon.+ Stalo se to na příkaz Absaloma, který to měl v úmyslu+ ode dne, kdy Amnon pokořil jeho sestru+ Tamar.+ 33 Ať tedy můj pán, král, nebere vážně* zprávu, která říká: ‚Zemřeli všichni královi synové.‘ Zemřel jen Amnon.“

34 Absalom mezitím utekl.+ Když se strážný rozhlédl, viděl, jak cestou po úbočí hory přichází mnoho lidí. 35 Nato Jehonadab+ řekl králi: „Podívej! Královi synové se vracejí. Je to přesně tak, jak tvůj sluha řekl.“ 36 Jakmile domluvil, vešli s hlasitým pláčem královi synové. I král a všichni jeho sluhové hořce plakali. 37 Absalom utekl ke gešurskému králi Talmaiovi,+ synovi Ammihuda. A David truchlil nad smrtí svého syna mnoho dnů. 38 V Gešuru,+ kam utekl, zůstal Absalom tři roky.

39 Nakonec král David zatoužil jít za Absalomem, protože se už se smrtí Amnona smířil.*