2. Samuelova
3 Válka mezi Saulovým a Davidovým domem trvala dlouho. David stále sílil+ a Saulův dům byl čím dál slabší.+
2 Mezitím se Davidovi v Hebronu+ narodili tito synové: Jeho prvorozený byl Amnon,+ syn Jezreelitky Achinoam.+ 3 Druhý byl Kileab, syn Abigail,+ vdovy po Karmelanu Nabalovi. Třetí byl Absalom,+ syn Maaky, dcery gešurského krále Talmaie.+ 4 Čtvrtý byl Adonijáš,+ syn Chaggit. Pátý byl Šefatjáš, syn Abital. 5 Šestý byl Jitream, syn Davidovy manželky Egly. Ti se Davidovi narodili v Hebronu.
6 Zatímco válka mezi Saulovým a Davidovým domem pokračovala, Abner+ dál upevňoval své postavení v Saulově domě. 7 Saul měl vedlejší manželku,* která se jmenovala Ricpa+ a byla dcerou Aijáše. Iš-bošet+ se Abnera zeptal: „Proč jsi spal s manželkou* mého otce?“+ 8 Abnera ta slova velmi rozzlobila. Řekl mu: „Jsem snad psí hlava z Judy? Až doteď jsem projevoval věrnou lásku domu tvého otce Saula a jeho bratrům i přátelům a nevydal jsem tě Davidovi do rukou. A ty mě dnes obviňuješ kvůli ženě! 9 Ať Bůh Abnera přísně potrestá,* pokud pro Davida neudělám to, co mu Jehova přísahal+ – 10 že odejme království Saulovu domu a ustanoví Davidův trůn nad Izraelem a nad Judou, od Danu po Beer-šebu.“+ 11 Iš-bošet na to Abnerovi neřekl ani slovo, protože se ho bál.+
12 Abner okamžitě vyslal k Davidovi posly se vzkazem: „Komu patří země? Uzavři se mnou smlouvu, a já udělám, co bude v mých silách,* aby se celý Izrael přidal na tvou stranu.“+ 13 David odpověděl: „Dobře, uzavřu s tebou smlouvu. Žádám tě ale o jedno: Pokud za mnou chceš přijít, vezmi s sebou Saulovu dceru Mikal.+ Jinak se s tebou nesetkám.“ 14 Potom David vyslal posly k Saulovu synu Iš-bošetovi+ a vzkázal mu: „Dej mi mou manželku Mikal, se kterou jsem se zasnoubil za 100 předkožek Filištínů.“+ 15 Iš-bošet ji tedy dal odvést od jejího manžela Paltiela,+ syna Lajiše. 16 Ale její manžel šel za ní až k Bachurimu+ a plakal. Tam mu Abner řekl: „Vrať se!“ A tak se vrátil.
17 Mezitím Abner vzkázal izraelským starším: „Už dlouho chcete, aby nad vámi David kraloval. 18 Teď jednejte, protože Jehova o Davidovi řekl: ‚Prostřednictvím svého služebníka Davida+ vysvobodím svůj lid Izrael z rukou Filištínů a z rukou všech nepřátel.‘“ 19 Abner si promluvil také s Benjamínovci.+ Potom šel do Hebronu za Davidem, aby mu osobně řekl, na čem se Izrael a celý Benjamínův dům dohodli.
20 Když Abner s 20 muži přišel k Davidovi do Hebronu, David pro něj a jeho muže uspořádal hostinu. 21 Abner potom Davidovi řekl: „Dovol mi odejít a shromáždit celý Izrael k mému pánu, králi, aby s tebou uzavřeli smlouvu. Staneš se králem nad vším, po čem toužíš.“ David tedy nechal Abnera odejít a on se v pokoji vydal na cestu.
22 Davidovi sluhové a Joab se právě vraceli z nájezdu a nesli velkou kořist. Abner už u Davida v Hebronu nebyl, protože ho David nechal v pokoji odejít. 23 Když se Joab+ a celé vojsko, které bylo s ním, vrátili, Joabovi bylo řečeno: „Ke králi přišel Nerův+ syn Abner.+ Král ho nechal odejít a on se v pokoji vydal na cestu.“ 24 Joab tedy šel za králem a řekl mu: „Cos to udělal? Přišel k tobě Abner a ty jsi mu dovolil, aby odešel! Proč jsi ho nechal jít? 25 Vždyť znáš Nerova syna Abnera! Přišel proto, aby tě oklamal, odhalil každý tvůj krok a vysledoval všechno, co děláš.“
26 Joab pak od Davida odešel, vyslal za Abnerem posly a ti ho přivedli zpátky od siraské nádrže.* Ale David o tom nevěděl. 27 Když se Abner vrátil do Hebronu,+ Joab ho odvedl do brány, jako by si s ním chtěl o samotě promluvit. Tam ho ale bodl do břicha a on zemřel.+ Joab to udělal kvůli tomu, že Abner zabil* jeho bratra Asahela.+ 28 Když se o tom David doslechl, řekl: „Já a mé království neneseme před Jehovou žádnou vinu za prolití krve+ Nerova syna Abnera. 29 Ať se vina vrátí na Joabovu hlavu+ a na celý dům jeho otce. Ať v Joabově domě nikdy nechybí muž trpící výtokem+ ani malomocný+ ani muž pracující s vřetenem* ani ten, kdo umírá mečem, ani ten, kdo má málo chleba!“+ 30 Joab a jeho bratr Abišai+ zabili Abnera,+ protože v bitvě u Gibeonu usmrtil jejich bratra Asahela.+
31 David potom řekl Joabovi a všem, kdo byli s ním: „Roztrhněte si oděv, přepásejte se pytlovinou a naříkejte nad Abnerem.“ I král David šel za márami.* 32 Abnera pohřbili v Hebronu a král u jeho hrobky hlasitě plakal. Také všichni ostatní propukli v pláč. 33 Král nad Abnerem zpíval:
„Měl Abner zemřít takovou potupnou smrtí?
34 Tvé ruce nebyly spoutané
a tvé nohy nebyly v okovech.*
Padl jsi jako ten, kdo padá rukou zločinců.“*+
Nato se všichni dali znovu do pláče.
35 Později během dne přišli za Davidem a snažili se ho přimět, aby se najedl,* ale on přísahal: „Ať mě Bůh přísně potrestá,* pokud si dám sousto chleba nebo čehokoli jiného dřív, než zapadne slunce!“+ 36 Všichni lidé to viděli a líbilo se jim to, stejně jako se jim líbilo všechno ostatní, co král dělal. 37 Oni i celý Izrael ten den pochopili, že král není odpovědný za zabití Nerova syna Abnera.+ 38 Potom král řekl svým sluhům: „Nevíte, že dnes padl v Izraeli kníže a velký muž?+ 39 A já, i když jsem pomazaný za krále,+ dnes nemám sílu zakročit proti těmto mužům, synům Ceruji,+ protože jsou příliš krutí.+ Ať tomu, kdo páchá zlo, Jehova oplatí jeho špatnost.“+