Job
30 A teď se mi vysmívají+ –
muži mladší než já,
jejichž otcové nebyli dobří ani k tomu,
aby se psy hlídali moje stáda.
2 K čemu mi byla síla jejich rukou?
Jejich energie vyhasla.
3 Jsou vyčerpaní nouzí a hladem,
ohryzávají vyprahlou zem,
dávno zničenou a zpustošenou.
4 Trhají z keřů slané listy,
živí se kořenem janovců.
5 Lidé je od sebe odhánějí+
a řvou na ně jako na zloděje.
6 Žijí na svazích roklí,*
v dírách v zemi a ve skalách.
7 Křičí mezi keři
a choulí se k sobě v kopřivách.
8 Ti synové hlupáků a bezejmenných
byli bičem vyhnáni ze země.
12 Povstávají po mé pravici a útočí na mě jako dav,
zahání mě na útěk
a staví mi do cesty překážky, aby mě zničili.
13 Rozrývají mé cesty
a zvětšují mé těžkosti.+
Nikdo jim nebrání.*
14 Přichází jakoby širokým průlomem v hradbách,
valí se na mě uprostřed zkázy.
15 Zachvátila mě hrůza,
moje důstojnost se ztrácí jako vítr
a má záchrana mizí jako oblak.
18 Velká síla znetvořuje můj oděv*
a ten mě škrtí jako těsný límec.
19 Bůh mě srazil do bláta,
zůstal ze mě jen prach a popel.
20 Volám k tobě o pomoc, ale neodpovídáš mi,+
stojím před tebou, ale ty se na mě jen díváš.
21 Obrátil ses proti mně a jsi krutý,+
tvá ruka na mě útočí plnou silou.
22 Zvedáš mě a odnášíš ve větru,
zmítáš mnou v bouři.*
23 Vím, že mě vydáš smrti,
odvedeš mě do domu, kde se sejdou všichni živí.
25 Copak jsem neplakal kvůli těm, koho postihly těžké časy?*
Copak jsem se netrápil kvůli chudým?+
26 Doufal jsem v dobré, ale přišlo špatné,
čekal jsem světlo, ale přišla tma.
27 Moje nitro se stále bouří,
dolehly na mě dny trápení.
28 Chodím zamračený,+ není žádné sluneční světlo,
před shromážděnými lidmi vstávám a volám o pomoc.
29 Stal jsem se bratrem šakalů
a společníkem pštrosů.+
31 Moje harfa zní už jen při truchlení
a moje flétna* doprovází hlas těch, kdo pláčou.