Job

17 Můj duch je zlomený, moje dny hasnou,

čeká mě hřbitov.+

 2 Kolem mě jsou posměvači+

a já se musím dívat na jejich vzpurné chování.

 4 Vždyť jsi je* připravil o soudnost,+

proto jim nedáš vítězství.

 5 Někdo nabízí část svého majetku přátelům,

zatímco jeho dětem se hladem zatmívá před očima.

 6 Bůh způsobil, že jsem pro všechny terčem posměchu,*+

takže mi plivou do tváře.+

 7 Utrpením se mi kalí oči+

a z mých rukou a nohou je pouhý stín.

 8 Čestní lidé na to ohromeně zírají

a nevinní se pohoršují nad bezbožníky.*

 9 Ten, kdo jedná správně, se drží své cesty+

a ten, kdo má čisté ruce, sílí.+

10 Ale pojďte, vy všichni, a znovu mluvte,

zatím jsem mezi vámi nenašel nikoho moudrého.+

11 Moje dny jsou u konce,+

moje plány, touhy mého srdce, jsou zmařeny.+

12 Noc zaměňujete za den,

když říkáte: ‚Je tma, ale brzy bude světlo.‘

13 Ještě chvíli počkám a mým domovem bude hrob,*+

ustelu si lůžko v temnotě.+

14 Na jámu*+ zavolám: ‚Jsi můj otec!‘

a na larvu: ‚Moje matko a sestro!‘

16 Sejde* se mnou za brány hrobu,*

až všichni společně sestoupíme do prachu.“+