Ezekiel
24 V devátém roce, desátý den desátého měsíce, mi Jehova řekl: 2 „Synu člověka, zapiš si tento den,* právě tento den. Dnes totiž babylonský král zahájil útok na Jeruzalém.+ 3 Vyprávěj podobenství* o vzpurném lidu. Pověz o nich:
‚Toto říká Svrchovaný pán Jehova:
„Postav hrnec, postav ho na oheň a nalij do něj vodu.+
4 Dej do něj kusy masa,+ samé dobré kusy,
stehno a plec, naplň ho těmi nejlepšími kostmi.
5 Vezmi tu nejlepší ovci ze stáda+ a naskládej pod hrnec polena.
Uvař v něm ty kusy a uvař i kosti.“‘
6 Toto říká Svrchovaný pán Jehova:
‚Běda městu krveprolévání,+ rezavému hrnci, jehož rez nebyla odstraněna!
Vyndej z něj kus po kusu+ a neházej o ně los.
7 Vždyť krev, kterou toto město prolilo, je stále v něm.+ Vylilo ji na holou skálu.
Nevylilo ji na zem, aby ji přikryl prach.+
8 Nechal jsem tu prolitou krev na holé skále,
aby nebyla přikryta
a abych tak probudil vztek a vykonal pomstu.‘+
9 Proto Svrchovaný pán Jehova říká:
‚Běda městu krveprolévání!+
Navrším velkou hromadu dřeva.
10 Naskládej hodně polen a zapal oheň.
Důkladně uvař maso, vylij vývar a nech kosti připálit.
11 Postav prázdný hrnec na žhavé uhly, aby se rozpálil,
aby se jeho měď rozžhavila.
Jeho nečistota se v něm rozpustí+ a jeho rez stráví oheň.
12 Všechna námaha je zbytečná!
Ta silná vrstva rzi z něj nepůjde odstranit.+
Do ohně s ním i s jeho rzí!‘
13 ‚Znečistilo ses svým hanebným chováním.+ Snažil jsem se tě očistit, ale ty ses své nečistoty zbavit nechtělo. Už se neočistíš, dokud se můj vztek proti tobě neutiší.+ 14 Já, Jehova, jsem promluvil. Stane se to. Budu jednat bez váhání, nepocítím smutek a nebudu toho litovat.+ Budou tě soudit podle tvého jednání a tvých skutků,‘ prohlašuje Svrchovaný pán Jehova.“
15 Jehova mi potom řekl: 16 „Synu člověka, náhlou ranou ti vezmu někoho drahého.+ Netruchli* a neplač. Neprolévej slzy. 17 Vzdychej potichu a nekonej žádné smuteční obřady.+ Uvaž si turban+ a obuj si sandály.+ Nezakrývej si ústa*+ a nejez chléb, který ti přinesou.“*+
18 Ráno jsem promluvil k lidu a večer mi zemřela manželka. Následující ráno jsem udělal to, co mi bylo přikázáno. 19 Lidé se mě ptali: „Neřekneš nám, jak to, co děláš, souvisí s námi?“ 20 Odpověděl jsem jim: „Jehova mi řekl: 21 ‚Oznam izraelskému domu: „Toto říká Svrchovaný pán Jehova: ‚Chystám se znesvětit svou svatyni+ – to, čím se tak chlubíte, co je vám drahé a co je blízké vašemu srdci.* Vaši synové a dcery, které jste tam zanechali, padnou mečem.+ 22 Potom budete muset udělat to co já. Nezakryjete si ústa* a nebudete jíst chléb, který vám přinesou.+ 23 Na hlavě budete mít turban a na nohou sandály. Nebudete truchlit ani plakat. Shnijete ve svých proviněních+ a budete jeden nad druhým vzdychat. 24 Ezekiel se pro vás stal znamením.+ Budete dělat všechno, co dělal on. Až se to stane, poznáte, že jsem Svrchovaný pán Jehova.‘“‘“
25 „Synu člověka, v den, kdy jim vezmu jejich pevnost – tu krásu, která je naplňovala radostí, byla jim drahá a byla blízká jejich srdci – spolu s jejich syny a dcerami,+ 26 oznámí ti to člověk, který unikne.+ 27 Ten den otevřeš ústa a budeš mluvit s tím, kdo unikl. Už nebudeš němý.+ Staneš se pro ně znamením a oni poznají, že já jsem Jehova.“