Ozeáš
11 „Když byl Izrael chlapec, miloval jsem ho.+
Povolal jsem svého syna z Egypta.+
3 Ale byl jsem to já, kdo učil Efrajima chodit+ a kdo je bral do náruče.+
A neuznali, že jsem to byl já, kdo je uzdravil.
4 Přitahoval jsem je provazy laskavosti,* šňůrami lásky,+
a byl jsem pro ně jako ten, kdo jim ze šíje* sundává jho,
a každého jsem jemně krmil.
7 Můj lid se rozhodl, že mi bude nevěrný.+
I když je vyzývají, aby se obrátili vzhůru,* nikdo se nezvedá.
8 Copak se tě můžu vzdát, Efrajime?+
Copak tě můžu vydat napospas, Izraeli?
Copak ti můžu udělat to samé co Admě?
Copak s tebou můžu zacházet jako s Cebojimem?+
9 Nedám průchod svému planoucímu hněvu,
nezničím znovu Efrajima,+
vždyť jsem Bůh, a ne člověk,
Svatý ve tvém středu.
Nepřijdu k tobě ve vzteku.
10 Půjdou za Jehovou a on bude řvát jako lev.+
Až zařve, jeho synové přijdou roztřesení ze západu.+
11 Budou se třást jako ptáčata, až přijdou z Egypta,
jako holubice, až přijdou z asyrské země.+
A nechám je bydlet v jejich domech,“ prohlašuje Jehova.+
12 „Efrajim mě obklopil lží
a izraelský dům podvodem.+