Důvěřuješ tomu, že Jehova vždycky jedná správně?

1., 2. a) Proč je pro spoustu lidí těžké důvěřovat těm, kdo mají nějakou pravomoc? b) O čem budeme mluvit v tomhle článku?

PRO spoustu lidí je těžké důvěřovat těm, kdo mají nějakou pravomoc. Vlády, soudy a další instituce totiž často upřednostňují bohaté a vlivné před chudými. Bible trefně říká: „Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“ (Kaz. 8:9) Navíc někteří náboženští představitelé se ani zdaleka nechovají tak, jak by měli, a tak je pro spoustu lidí těžké důvěřovat i Bohu. Když tedy s někým studujeme Bibli, stojíme před náročným úkolem pomoct mu, aby důvěřoval Jehovovi a lidem, které používá k tomu, aby nás vedli.

² Naši zájemci ale nejsou jediní, kdo se musí naučit důvěřovat Jehovovi a jeho organizaci. Týká se to i těch z nás, kdo jsou v pravdě už mnoho let. Občas totiž vzniknou situace, které můžou vyzkoušet naši důvěru v to, že Jehova vždycky jedná správně. V tomhle článku se zaměříme na tři oblasti. Budeme mluvit o tom, jak může být naše důvěra vyzkoušena, 1. když si čteme nějakou biblickou pasáž, 2. když dostáváme pokyny od Jehovovy organizace a 3. když se v budoucnu setkáme s náročnými situacemi.

DŮVĚŘUJ JEHOVOVI, KDYŽ SI ČTEŠ BIBLI

3. Jak můžou některé biblické pasáže vyzkoušet naši důvěru v Jehovu?

³ Když si v Bibli čteme o tom, jak Jehova jednal s některými lidmi nebo jaká rozhodnutí udělal, může to v nás vyvolat určité otázky. Například ve 4. Mojžíšově čteme o tom, jak Jehova odsoudil k smrti Izraelitu, který o sabatu sbíral dříví. Ale ve 2. Samuelově se píše, že o několik století později Jehova odpustil králi Davidovi cizoložství a vraždu. (4. Mojž. 15:32, 35; 2. Sam. 12:9, 13) Možná nás napadne: Jak mohl odpustit Davidovi tak vážné zločiny a někoho jiného odsoudit k smrti jen za to, že sbíral dříví? Podívejme se na tři věci, na které bychom měli pamatovat, když nás při čtení Bible nějaká taková otázka napadne.

4. Jak 1. Mojžíšova 18:20, 21 a 5. Mojžíšova 10:17 posilují naši důvěru v to, že Jehova všechno posuzuje správně?

⁴ Bible neuvádí vždycky všechny podrobnosti. Například o Davidovi víme, že svých hříchů upřímně litoval. (Žalm 51:2–4) Ale co ten muž, který porušil zákon o sabatu? Jaký to byl člověk? Litoval toho, co udělal? Neporušoval Jehovovy zákony už dřív? Pokud k tomu v minulosti dostal nějakou radu, nezlehčoval ji, nebo ji dokonce neodmítal? Bible k tomu nic neříká. Můžeme si ale být jistí, že Jehova se „nikdy … nedopustí bezpráví“. (5. Mojž. 32:4) Na rozdíl od lidí nemá žádné předsudky ani se nenechá ovlivnit tím, co někdo říká – při rozhodování vždycky bere v úvahu všechna fakta. (Přečti 1. Mojžíšovu 18:20, 21; 5. Mojžíšovu 10:17.) Čím víc Jehovu a jeho měřítka známe, tím víc důvěřujeme tomu, že všechno posuzuje správně. I když v nás nějaká biblická zpráva vyvolává otázky, na které zatím nemůžeme dostat odpověď, o našem Bohu toho víme dost na to, abychom si byli jistí, že „vždy jedná správně“. (Žalm 145:17)

5. Jak nedokonalost ovlivňuje náš smysl pro spravedlnost? (Viz také rámeček „Náš pohled na spravedlnost je zkreslený nedokonalostí“.)

⁵ Náš smysl pro spravedlnost je zkreslený nedokonalostí. Bůh nás vytvořil ke svému obrazu, a tak přirozeně toužíme po spravedlnosti. (1. Mojž. 1:26) Protože jsme ale nedokonalí, můžeme některé věci špatně vyhodnotit, i když si myslíme, že známe všechna fakta. Vzpomeňme si třeba na Jonáše. Když se Jehova rozhodl, že nezničí obyvatele Ninive, Jonášovi se to vůbec nelíbilo. (Jon. 3:10–4:1) Ale kdo potřeboval upravit svůj pohled? Jehova, nebo Jonáš? Vždyť díky Jehovovu rozhodnutí bylo zachráněno víc než 120 000 kajícných Ninivanů!

6. Proč nám Jehova nemusí vysvětlovat svoje rozhodnutí?

⁶ Jehova lidem nemusí svoje rozhodnutí vysvětlovat. Je pravda, že v minulosti občas svým služebníkům dovolil, aby vyjádřili obavy ohledně některých jeho rozhodnutí. (1. Mojž. 18:25; Jon. 4:2, 3) A někdy jim vysvětlil, proč se tak rozhodl. (Jon. 4:10, 11) To ale neznamená, že má povinnost to dělat. Je to náš stvořitel, a tak nás nemusí žádat o dovolení, než něco udělá. Ani nepotřebuje, abychom mu schvalovali to, co už udělal. (Iz. 40:13, 14; 55:9)

DŮVĚŘUJ JEHOVOVI, KDYŽ DOSTÁVÁŠ POKYNY

7. Co pro nás někdy může být těžké a proč?

⁷ Tomu, že Jehova vždycky jedná správně, určitě věříme. Někdy pro nás ale může být těžké důvěřovat lidem, které používá. Možná si říkáme, jestli ti, kdo mají v Jehovově organizaci nějakou pravomoc, opravdu dělají věci tak, jak chce Jehova, nebo si je dělají po svém. To samé mohlo napadnout i některé lidi v minulosti. Vraťme se k těm dvěma příkladům, o kterých jsme mluvili ve třetím odstavci. Nějaký příbuzný toho muže, který o sabatu sbíral dříví, si mohl říkat, jestli se Mojžíš opravdu poradil s Jehovou, než vynesl rozsudek smrti. A když David zcizoložil s manželkou Chetity Urijáše, někoho z Urijášových přátel mohlo napadnout, jestli David nezneužil svého postavení krále, aby se vyhnul zaslouženému trestu. Pravda je ale taková, že Jehova důvěřuje těm, které používá. Pokud jim tedy my nedůvěřujeme, nemůžeme tvrdit, že důvěřujeme Jehovovi.

8. V čem nám zpráva ze Skutků 16:4, 5 připomíná to, jak dnes funguje křesťanský sbor?

⁸ V dnešní době Jehova vede pozemskou část svojí organizace prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 24:45) Ten plní stejnou úlohu jako vedoucí sbor v prvním století. Dohlíží na Boží služebníky po celém světě a dává pokyny sborovým starším. (Přečti Skutky 16:4, 5.) Starší je potom uplatňují ve sborech, kde slouží. Když se pokyny od organizace a starších řídíme, dáváme tím najevo důvěru v to, že Jehova vždycky jedná správně.

9. Kdy pro nás může být náročné podpořit rozhodnutí starších a proč?

⁹ Podpořit rozhodnutí starších pro nás někdy může být náročné. V posledních letech se například mnoho sborů a krajů rozdělilo nebo naopak sloučilo. Někdy starší požádali zvěstovatele, aby přešli do jiného sboru a aby se tak lépe využila kapacita sálů Království. Když se něco takového stane nám, je pro nás možná těžké opustit rodinu a přátele. Víme, že starší nedostávají od Jehovy konkrétní pokyny, kam jednotlivé zvěstovatele přidělit, a tak pro nás nemusí být snadné je poslechnout. Starším, kteří dělají taková rozhodnutí, ale Jehova důvěřuje a my jim musíme důvěřovat taky.b

10. Proč bychom podle Hebrejcům 13:17 měli se staršími spolupracovat?

¹⁰ Proč bychom měli se staršími spolupracovat a podporovat jejich rozhodnutí, i když možná neodpovídají našim představám? Protože tak přispíváme k jednotě. (Ef. 4:2, 3) Když se všichni pokorně podřizujeme rozhodnutím rady starších, sboru to prospívá. (Přečti Hebrejcům 13:17.) A co je ještě důležitější, když spolupracujeme s těmi, kterým Jehova důvěřuje, dáváme mu tím najevo, že důvěřujeme jemu. (Sk. 20:28)

11. Jak můžeme posilovat svoji důvěru v to, že nás starší vedou správně?

¹¹ Jak můžeme posilovat svoji důvěru v to, že nás starší vedou správně? Pamatujme, že když rozhodují o věcech, které mají vliv na sbor, vždycky se modlí o svatého ducha. Taky pečlivě zkoumají biblické zásady a pokyny od Jehovovy organizace. Upřímně si přejí dělat Jehovovi radost a co nejlépe se starat o jeho služebníky. Vědí, že za to, jak své úkoly plní, mají před Bohem zodpovědnost. (1. Petra 5:2, 3) A je vidět, že Jehova svojí organizaci žehná. Z čeho to poznáváme? I když je dnešní svět rasově, nábožensky a politicky rozdělený, mezi námi panuje jednota.

12. Podle čeho starší posuzují, jestli provinilec lituje toho, co udělal?

¹² Jehova svěřil starším důležitý úkol udržovat sbor čistý. Když někdo vážně zhřeší, Jehova od starších očekává, že posoudí, jestli může zůstat ve sboru. Například musí zjistit, jestli opravdu lituje toho, co udělal, nebo jestli to jenom tvrdí. Cítí nenávist k tomu, čeho se dopustil? Je rozhodnutý to už neopakovat? Pokud jednal pod vlivem špatných přátel, je ochotný se s nimi úplně přestat stýkat? Starší se modlí, to, co se stalo, posuzují ve světle biblických zásad a berou při tom v úvahu, jaký má provinilec postoj. Potom rozhodnou, jestli může zůstat ve sboru, nebo musí být vyloučen. (1. Kor. 5:11–13)

13. Jaké můžeme mít obavy, když je vyloučen někdo z našich příbuzných nebo přátel?

¹³ Co by mohlo naši důvěru ve starší prověřit? Když je vyloučen někdo, kdo není náš příbuzný nebo blízký přítel, možná nemáme problém rozhodnutí starších přijmout. Ale co když to je náš blízký přítel? Možná máme pochybnosti, jestli starší zvážili všechna fakta, nebo jestli opravdu rozhodli tak, jak by rozhodl Jehova. Co nám pomůže udržet si správný postoj?

14. Na co bychom měli pamatovat, když je vyloučen někdo z našich blízkých?

¹⁴ Měli bychom pamatovat na to, že pokyny ohledně vyloučení pochází od Jehovy. Je to krok, který chrání sbor a může pomoct i provinilci. Kdyby ten, kdo zhřešil a nelituje toho, zůstal ve sboru, mohl by negativně ovlivňovat druhé. (Gal. 5:9) Někdy si navíc provinilec neuvědomuje, jak byl jeho hřích závažný a že musí změnit svoje smýšlení a jednání, aby znovu získal Jehovovu přízeň. (Kaz. 8:11) Můžeme si být jistí, že když starší rozhodují o tom, jestli bude někdo vyloučen, vůbec to neberou na lehkou váhu. Uvědomují si, že stejně jako soudci ve starověkém Izraeli nesoudí „ve jménu člověka, ale ve jménu Jehovy“. (2. Par. 19:6, 7)

KDYŽ JEHOVOVI DŮVĚŘUJEME TEĎ, POMŮŽE NÁM TO V BUDOUCNOSTI

15. Proč dnes musíme pokynům od Jehovy důvěřovat víc než kdy dřív?

¹⁵ Konec současného světa se rychle blíží. Proto musíme víc než kdy dřív důvěřovat tomu, že Jehova vždycky jedná správně. Během velkého soužení totiž možná budeme dostávat pokyny, které nám budou připadat zvláštní, nepraktické nebo nelogické. Jehova s námi samozřejmě nebude mluvit přímo. Pokyny nám pravděpodobně bude dávat prostřednictvím lidí, které používá. To určitě nebude vhodná doba pro pochybnosti. Nebude to vhodná doba si říkat: Opravdu ten pokyn přišel od Jehovy, nebo si ho bratři vymysleli sami? To, jak tohle mimořádné období lidských dějin zvládneš, může záviset na tom, jak k pokynům od Jehovovy organizace přistupuješ dnes. Pokud je ochotně posloucháš, pravděpodobně s tím nebudeš mít problém ani během velkého soužení. (Luk. 16:10)

16. Co může v blízké budoucnosti prověřit naši důvěru v Jehovova rozhodnutí?

¹⁶ Zamysleme se ještě nad jednou věcí. Jak budeme reagovat na rozsudky, které Jehova vynese v Armagedonu? Stále máme naději, že naši nevěřící příbuzní a další lidé ještě začnou sloužit Jehovovi. V Armagedonu ale Jehova prostřednictvím Ježíše definitivně rozhodne o jejich budoucnosti. (Mat. 25:31–33; 2. Tes. 1:7–9) Nebude na nás, abychom rozhodovali, kdo přežije a kdo ne. (Mat. 25:34, 41, 46) Budeme důvěřovat tomu, že Jehova posoudil věci správně, nebo na tom ztroskotáme? Je jasné, že abychom Jehovovi bezvýhradně důvěřovali v budoucnosti, musíme svoji důvěru v něj posilovat už teď.

17. Co dobrého přinesou rozsudky, které Jehova vykoná v Armagedonu?

¹⁷ Představ si, jaké to bude v novém světě, až uvidíme, co přinesly Jehovovy rozsudky. Nebude už existovat falešné náboženství, chamtivý obchodní systém ani vlády, které odjakživa utlačují lidi. Nemoci, stárnutí a smrt jednou provždy zmizí z našeho života. Satan a démoni budou na tisíc let spoutáni. A všechny důsledky jejich vzpoury budou navždy pryč. (Zjev. 20:2, 3) V té době budeme určitě rádi, že jsme Jehovovi důvěřovali!

18. V čem je pro nás varováním to, co se stalo Izraelitům? (4. Mojžíšova 11:4–6; 21:5)

¹⁸ Mohla by naše důvěra v to, že Jehova vždycky jedná správně, být vyzkoušena i v novém světě? Vzpomeňme si na Izraelity. Krátce potom, co byli vysvobozeni z otroctví v Egyptě, si začali stěžovat, že jim chybí čerstvé potraviny, na které byli zvyklí, a že Jehova jim dává k jídlu pořád jenom manu. (Přečti 4. Mojžíšovu 11:4–6; 21:5.) Mohlo by se něco podobného stát i nám, až skončí velké soužení? Odstranit trosky starého světa a přeměnit zemi v ráj bude zřejmě vyžadovat hodně práce a zpočátku s tím asi bude spojené nějaké nepohodlí. Troufneme si v té době stěžovat na to, jak se o nás Jehova stará? Jedna věc je jistá. Když si už teď vážíme toho, co pro nás Jehova dělá, je pravděpodobnější, že si toho budeme vážit i v budoucnu.

19. Jak bys shrnul hlavní myšlenky tohoto článku?

¹⁹ Jehova vždycky jedná správně. Musíme o tom být přesvědčení a důvěřovat jemu i lidem, které používá k tomu, aby nás vedli. Nikdy nezapomeňme na to, co Jehova říká prostřednictvím proroka Izajáše: „Vaše síla bude v tom, že zůstanete v klidu a budete mi důvěřovat.“ (Iz. 30:15)