PÍSEŇ Č. 140
Můžeme věčně žít!
Tištěné vydání
(Jan 3:16)
1. Víru máš, slib Boží znáš,
v dálce svět vidíš krásný.
Smích všude zní, vládne mír,
konec je trápení.
(REFRÉN)
Dál chválu svou nech znít.
Dům v ráji můžeš mít.
Řekneš pak jen s úžasem:
„Teď budu věčně žít!“
2. Mládí čas vrátil se zas.
Bůh všem svůj pokoj dává.
Svět změnil tvář, sílu máš,
pominul žal i pláč.
(REFRÉN)
Dál chválu svou nech znít.
Dům v ráji můžeš mít.
Řekneš pak jen s úžasem:
„Teď budu věčně žít!“
3. Rájem zní zpěv radostný,
s láskou sám Bohu říkáš:
„Co budu žít, tvůj chci být.
Jehovo, mám tě rád.“
(REFRÉN)
Dál chválu svou nech znít.
Dům v ráji můžeš mít.
Řekneš pak jen s úžasem:
„Teď budu věčně žít!“
(Viz také Job 33:25; Žalm 72:7; Zjev. 21:4.)