Zásady překládání Bible

Někdo by mohl usoudit, že význam textu v původních jazycích se čtenáři nejlépe přiblíží překladem „slovo za slovo“, podobně jako u meziřádkových překladů. Ale vždycky to tak není. Podívejme se na několik důvodů:

• Neexistují dva jazyky, které by měly úplně stejnou gramatiku, slovní zásobu a větnou stavbu. Profesor hebrejštiny S. R. Driver napsal, že jazyky „se liší nejen mluvnicí a kořeny slov, ale také ... způsobem, jak jsou myšlenky vyjadřovány ve větách“. Odlišné jazyky vyžadují odlišný způsob myšlení. „Proto se v jednotlivých jazycích liší i větná stavba,“ dodává profesor Driver.

• Žádný současný jazyk nemá slovní zásobu ani gramatiku, které by přesně odpovídaly biblické hebrejštině, aramejštině a řečtině, a proto by překlad Bible metodou „slovo za slovo“ mohl být nejasný, a někdy dokonce zavádějící.

• Význam určitého slova nebo vyjádření se může lišit podle kontextu, ve kterém bylo použito.

V některých pasážích je možné, aby překladatel předal myšlenky z původního jazyka doslovně, ale je potřeba být velmi opatrný.

Uveďme si některé příklady, kdy by překlad „slovo za slovo“ mohl být špatně pochopen:

• V Bibli se slova „spát“ a „usnout“ používají jak na běžný spánek, tak na spánek smrti. (Matouš 28:13; Skutky 7:60) Když jsou tyto výrazy použity v kontextu, který ukazuje, že jde o smrt, překladatelé Bible můžou použít například vyjádření „usnout spánkem smrti“, „spát ve smrti“ nebo jednoduše „zemřít“. Díky tomu dnešní čtenář pochopí správný smysl. (Žalm 76:5; 1. Korinťanům 7:39; 15:51)

• Apoštol Pavel použil v Efezanům 4:14 výraz, který je možné doslova přeložit „hra v kostky lidí“. Tento starověký idiom obsahuje narážku na podvádění při hře v kostky. Ve většině jazyků by doslovný překlad nedával moc velký smysl. Srozumitelněji se význam tohoto výrazu dá vyjádřit slovy „lidská faleš“.

• V Římanům 12:11 je řecký výraz, který doslova znamená „k vření ducha“. To by v češtině nevyjadřovalo odpovídající myšlenku, a proto je v tomto překladu použita formulace: „Ať ve vás duch rozněcuje horlivost.“

• 

  Ježíš ve svém slavném Kázání na hoře použil vyjádření, které se často překládá jako „blahoslavení chudí duchem“ nebo „blaze chudým v duchu“. (Matouš 5:3, Kralická bible, Český ekumenický překlad) Doslovný překlad je však v mnoha jazycích nejasný, a někdy může dokonce vyvolávat představu, že „chudí duchem“ jsou lidé duševně labilní, mentálně zaostalí nebo takoví, kterým chybí energie a rozhodnost. Ale Ježíš chtěl těmito slovy své posluchače naučit, že jejich štěstí nezávisí na tom, jestli uspokojují své tělesné potřeby, ale na tom, jestli si uvědomují, že potřebují Boží vedení. (Lukáš 6:20) Smysl Ježíšových slov tedy přesněji vystihují překlady, ve kterých je uvedeno „ti, kdo si uvědomují své duchovní potřeby“ nebo „ti, kdo vědí, že potřebují Boha“. (Matouš 5:3; The New Testament in Modern English)

• Hebrejské slovo překládané jako „žárlivost“ odpovídá v mnoha kontextech běžnému významu tohoto českého slova – popisuje hněv nad nevěrností blízkého člověka nebo závist vůči někomu. (Přísloví 6:34; Izajáš 11:13) Toto hebrejské slovo ale má i pozitivní význam. Může se vztahovat na horlivost, s jakou Jehova chrání své služebníky, nebo na to, že „vyžaduje výlučnou oddanost“. (2. Mojžíšova 34:14; 2. Královská 19:31; Ezekiel 5:13; Zecharjáš 8:2) Může také popisovat horlivost, se kterou věrní služebníci slouží Bohu, nebo to, že „netolerují žádné soupeření“ s ním. (4. Mojžíšova 25:11; Žalm 69:9; 119:139)

• 

  Hebrejský výraz pro lidskou ruku má širokou škálu významů. V závislosti na kontextu je možné ho přeložit například jako „síla“, „moc“ nebo „štědrost“. (5. Mojžíšova 32:27; 2. Samuelova 8:3; 1. Královská 10:13) V českém vydání Bible – Překladu nového světa je přeložený víc než 40 různými způsoby.

Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že při překládání Bible nestačí slovo z původního jazyka pokaždé přeložit tím samým slovem. Překladatel musí pečlivě zvažovat, která slova zvolí, aby myšlenky obsažené v původním textu vyjádřil co nejpřesněji. Kromě toho musí stavba vět odpovídat gramatickým pravidlům cílového jazyka, aby se text snadno četl.

Zároveň je nutné dávat si pozor na to, aby překlad nebyl příliš volný. Pokud by překladatel parafrázoval Bibli podle toho, jak si sám vysvětluje hlavní myšlenku, může význam textu zkreslit. Existuje totiž riziko, že do překladu chybně promítne vlastní názor na to, co původní text znamená, nebo vynechá důležité podrobnosti. I když se parafrázované překlady Bible dobře čtou, na některých místech jsou až příliš volné, a tak čtenáři neumožní dozvědět se, co je opravdu řečeno v originále.

Práci překladatele můžou snadno ovlivnit i jeho náboženské názory. Například Matouš 7:13 říká: „Prostorná brána a široká cesta vedou do zničení.“ Někteří překladatelé zřejmě pod vlivem svých náboženských názorů použili v tomto verši slovo „peklo“, přestože řecký výraz znamená „zničení“.

Překladatel musí brát v úvahu i to, že Bible byla napsaná v běžném, každodenním jazyce obyčejných lidí, jako byli zemědělci, pastýři a rybáři. (Nehemjáš 8:8, 12; Skutky 4:13) Dobrý překlad Bible tedy umožňuje, aby její poselství bylo pro upřímné lidi srozumitelné bez ohledu na to, z jakého prostředí pocházejí. Je lepší používat jasná, běžná a snadno srozumitelná vyjádření než výrazy, které průměrný člověk použije zřídka.

V mnoha moderních překladech Bible si překladatelé dovolili něco neomluvitelného – vynechali Boží jméno Jehova, i když se ve starověkých biblických rukopisech vyskytuje. (Viz příloha A4.) Mnozí ho nahradili tituly, jako například „Pán“ nebo „Hospodin“, a někteří dokonce zamlžili fakt, že Bůh nějaké jméno má. Příkladem může být Ježíšova modlitba v 17. kapitole Jana. V některých překladech zní 26. verš: „Zjevil jsem jim, kdo jsi“ a 6. verš: „Objasnil jsem, kdo jsi, lidem, které jsi mi dal.“ Ale přesný překlad Ježíšových slov zní: „Dal jsem jim poznat tvé jméno“ a „Oznámil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal.“

V předmluvě k prvnímu vydání Překladu nového světa v angličtině bylo uvedeno: „To, co předkládáme, není parafráze Písma. Po celou dobu bylo naší snahou, aby překlad byl tak doslovný, jak je to jen možné, pokud to soudobá angličtina umožňuje a pokud by neobratným doslovným překladem nebyl zastřen význam textu.“ Výbor pro překlad Bible nového světa se v tomto ohledu snažil udržet rovnováhu – používat slova a slovní spojení, která odpovídají originálu, a zároveň se vyhýbat formulacím, které by byly těžkopádné nebo by zamlžovaly myšlenku. Díky tomu se tato Bible snadno čte a čtenář může mít jistotu, že Bohem inspirované poselství se k němu dostalo v nezkreslené podobě. (1. Tesaloničanům 2:13)