Potopa

LIDÉ, kteří nebyli v arše, žili stejně jako dříve. Stále ještě nevěřili, že přijde potopa. Smáli se určitě víc než předtím. Ale brzy se přestali smát.

Najednou začala z oblohy padat voda. Lilo jako z konve. Noe měl pravdu! Teď se však do archy už nikdo nemohl dostat. Jehova pevně zavřel dveře.

Brzy byly zatopené všechny nížiny. Voda se valila jako rozvodněné řeky. Porážela stromy a s obrovským rachotem odnášela velké kameny. Lidé se báli. Utíkali na vyvýšená místa. Jak teď litovali, že neposlechli Noema a nevešli do archy, dokud ještě byly dveře otevřené. Teď však už bylo příliš pozdě.

Voda stoupala stále výš. Čtyřicet dnů a čtyřicet nocí hustě pršelo. Voda stoupala po úbočích hor a brzy byly zaplaveny i ty nejvyšší hory. Všichni lidé i zvířata, kteří zůstali mimo archu, zahynuli. Splnilo se přesně to, co Bůh řekl. Ale ti, kdo byli v arše, byli v bezpečí.

Noe a jeho synové vykonali při stavbě archy dobrou práci. Voda zvedla archu a ta potom plavala na vodě. Konečně přestalo pršet a znovu vysvitlo slunce. To byl pohled! Kolem dokola byla samá voda. Jediné, co bylo vidět, byla archa, která plula po hladině.

Obři také zmizeli. Už nemohli dál lidem škodit. Zahynuli spolu se svými matkami a ostatními zlými lidmi. Co se však stalo s jejich otci?

Otcové obrů nebyli lidé, jako jsme my. Byli to andělé, kteří přišli na zem proto, aby žili jako lidé. Když však přišla potopa, nezemřeli jako ostatní. Opustili lidská těla, která si vytvořili, a vrátili se jako andělé do nebe. V rodině Božích andělů však dál zůstat nesměli. Stali se anděly Satanovými. Bible je nazývá démony.

Bůh nechal vanout vítr a voda začala pomalu klesat. Za pět měsíců přistála archa na vrcholu jedné hory. Uběhlo však ještě mnoho dnů, než obyvatelé archy mohli spatřit vrcholky hor. Voda stále klesala.

Potom Noe vypustil z archy černého ptáka, který se jmenuje krkavec. Pták chvíli poletoval sem a tam a zase se vrátil, protože nenašel žádné suché místo, kde by se mohl usadit. To se stále opakovalo. Kdykoli se krkavec vrátil, sedl si na archu.

Noe chtěl vědět, zda voda již opadla. Proto příště vypustil z archy holubici. Ale i holubice se vrátila, protože nenašla místo, kde by mohla zůstat. Noe ji nechal vylétnout podruhé, a tehdy se vrátila s olivovým listem v zobáčku. Nyní Noe viděl, že voda opadla. Vypustil holubici potřetí, a tehdy konečně našla suché místo, kde se mohla usadit.

Nyní Bůh řekl Noemovi: ‚Vyjdi z archy. Vezmi s sebou celou svoji rodinu i zvířata.‘ V arše byli déle než jeden rok, a tak měli určitě velikou radost, že mohou jít zase ven a že zůstali naživu!