Saul — první izraelský král

PODÍVEJ se, jak Samuel vylévá tomu muži na hlavu olej. To se dělávalo, když byl nějaký člověk vybrán za krále. Samuel polil Saulovi hlavu olejem proto, že mu to řekl Jehova. Byl to zvláštní olej, který příjemně voněl.

Saul si o sobě nemyslel, že je tak dobrý, aby se mohl stát králem. Řekl Samuelovi: ‚Jsem z kmene Benjamín, který je nejmenší v Izraeli. Proč říkáš, že budu králem?‘ Jehovovi se líbilo, že Saul není pyšný a nevyvyšuje se, a proto ho vybral za krále.

Saul ale nebyl chudý ani bezvýznamný. Pocházel z bohaté rodiny a byl to hezký a urostlý muž. Byl asi o hlavu větší než ostatní Izraelité. Saul také uměl rychle běhat a měl velkou sílu. Lidé byli rádi, že ho Jehova vybral za krále. A tak všichni začali volat: ‚Ať žije král!‘

Nepřátelé Izraele byli v té době stále velmi silní a působili Izraelitům mnoho těžkostí. Krátce po tom, kdy se Saul stal králem, zaútočili na Izrael Ammonité. Ale Saul shromáždil velké vojsko a nad Ammonity zvítězil. Lid se proto velmi radoval, že je Saul králem.

Uplynulo několik let a Izraelité pod Saulovým vedením mnohokrát zvítězili nad svými nepřáteli. Saul měl statečného syna, který se jmenoval Jonatan. A Jonatan pomohl Izraelitům zvítězit v mnoha bitvách. Nejhoršími nepřáteli Izraelitů byli stále ještě Filištíni. Jednoho dne přitáhlo mnoho tisíc Filištínů, aby proti Izraelitům bojovali.

Samuel řekl Saulovi, aby počkal, až přijde a předloží Jehovovi oběť neboli dar. Ale Samuel dlouho nešel a Saul se začal bát, že se Filištíni pustí do boje. A tak předložil oběť sám. Když Samuel nakonec přišel, řekl Saulovi: ‚Byl jsi neposlušný. Jehova si vybere za krále nad Izraelem někoho jiného.‘

Později byl Saul znovu neposlušný. A tak mu Samuel řekl: ‚Lepší je Jehovu poslouchat než mu dávat darem tu nejlepší ovci. Protože jsi Jehovu neposlouchal, Jehova nedovolí, abys nad Izraelem dál kraloval.‘

Z toho se můžeme poučit. Poznáváme, že poslouchat Jehovu je velmi důležité. A vidíme také to, že i dobrý člověk, jako byl kdysi Saul, se může změnit a začít jednat špatně. A to bychom určitě nechtěli, viď?