Otázky čtenářů

Je označení, o kterém se píše v 2. Tesaloničanům 3:14, něco, co by měli udělat starší, nebo něco, co by měli udělat jednotliví křesťané?

Apoštol Pavel křesťanům v Tesalonice napsal: „Pokud někdo neposlouchá to, co jsme napsali v tomto dopise, označte si ho.“ (2. Tes. 3:14) Dřív jsme si mysleli, že je to pokyn pro starší. Pokud se někdo odmítal řídit biblickými zásadami, i když ho starší opakovaně usměrňovali, na shromáždění mohl zaznít varovný proslov. Zvěstovatelé pak s takovým člověkem netrávili volný čas.

Teď tomu ale rozumíme jinak. Pavlova slova se podle všeho týkají rozhodnutí, které by za určitých okolností měli udělat jednotliví křesťané. Takže varovný proslov už není potřeba. Co nás k téhle změně vedlo? Pojďme se podívat na kontext.

Pavel napsal, že někteří ze sboru „žijí neukázněně“. I když jim dával rady založené na Božím Slově, odmítali je poslouchat. Během své poslední návštěvy Tesaloničanům jasně říkal: „Pokud někdo nechce pracovat, ať ani nejí.“ Ale někteří pořád pracovat nechtěli, a přitom to bylo v jejich silách. Kromě toho se pletli do věcí, které se jich netýkaly. Jak se k takovým neukázněným křesťanům měli druzí ve sboru chovat? (2. Tes. 3:6, 10–12)

„Označte si ho,“ řekl Pavel. Řecké slovo, které tady použil, nese myšlenku „zvlášť si někoho všímat“. Pavel dal tenhle pokyn celému sboru, nejenom starším. (2. Tes. 1:1; 3:6) Takže jednotliví křesťané, kteří si všimli, že někdo ve sboru neposlouchá inspirované rady, se rozhodli, že „se s ním [přestanou] stýkat“.

Znamenalo to, že se k němu měli chovat jako k někomu, kdo je od sboru oddělený? Ne, protože Pavel pokračoval: „Dál ho napomínejte jako bratra.“ Takže jednotliví křesťané se s tím, koho si označili, dál setkávali na shromážděních a chodili s ním do služby, ale netrávili s ním volný čas. Proč? „Aby se zastyděl,“ řekl Pavel. Když si druzí neukázněného křesťana označili, mohl se za svoje chování zastydět a změnit se. (2. Tes. 3:14, 15)

Jak se tímhle pokynem můžou řídit křesťané dneska? Nejdřív si musíme být jistí, že se ten člověk opravdu chová neukázněně. Pavel totiž neměl na mysli ty, kdo se rozhodují jinak ve věcech, které jsou otázkou svědomí nebo osobního vkusu. A nemyslel tím ani bratry a sestry, kteří se nás jenom něčím dotknou. Mluvil o křesťanech, kteří se vědomě rozhodli, že nebudou poslouchat jasné rady od Boha.

Když si všimneme, že se někdo ve sboru nechce řídit radami z Bible, rozhodneme se, že s ním nebudeme trávit volný čas.a Je to naše osobní rozhodnutí, a tak bychom o tom kromě nejbližší rodiny neměli s nikým mluvit. S tím bratrem a sestrou budeme dál chodit na shromáždění a do služby. A když svůj postoj a chování změní, zase s ním budeme rádi trávit čas i jindy.