Můžeš žít věčně! Co pro to musíš dělat?

1. Co si někteří myslí o věčném životě?

HODNĚ lidí se snaží jíst zdravě a cvičit, aby žili co nejdéle. Ale stejně si myslí, že není možné žít věčně. A při představě, kolik problémů stáří přináší, je to vlastně ani neláká. Ježíš ale mluvil o tom, že věčný život je možný. Najdeme to třeba v Janovi 3:16 a 5:24.

2. Co se z 6. kapitoly Jana dozvídáme o věčném životě? (Jan 6:39, 40)

² Jak jsme o tom mluvili v předchozím článku, jednou Ježíš zázračně nasytil tisíce lidí z několika chlebů a ryb. (Jan 6:5–35) Ale ještě úžasnější bylo to, co těm lidem řekl další den, když za ním šli do Kafarnaum u Galilejského moře. Mluvil s nimi o vzkříšení a věčném životě. (Přečti Jana 6:39, 40.) Představ si, co to znamená pro tvoje přátele a blízké, kteří zemřeli. Z Ježíšových slov je vidět, že mnozí z těch, kdo zemřeli, budou vzkříšeni a ty i tvoji blízcí budete moct žít věčně. Ale to, co Ježíš řekl dál, jak je to zapsané v 6. kapitole Jana, hodně lidí nepochopilo. A je to těžké pochopit i pro některé lidi dnes. V tomhle článku se na to podíváme blíž.

3. Co Ježíš řekl v Janovi 6:51?

³ Když Ježíš tehdy zázračně nasytil lidi, vzpomněli si na manu, kterou Jehova dával Izraelitům v pustině. Věděli, že Písmo o maně mluví jako o „chlebu z nebe“. (Žalm 105:40; Jan 6:31) Ježíš to chtěl využít, aby je naučil něco důležitého. Chtěl jim vysvětlit, že mezi ním a manou je jeden podstatný rozdíl. I když byla mana dar od Boha, ti, kdo ji jedli, nakonec stejně zemřeli. (Jan 6:49) O sobě ale Ježíš řekl, že je „pravý chléb z nebe“, „Boží chléb“ a „chléb života“. (Jan 6:32, 33, 35) A dodal: „Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Pokud někdo jí z tohoto chleba, bude žít věčně.“ (Přečti Jana 6:51.) Židé byli zmatení. Jak mohl Ježíš tvrdit, že je „chléb, který sestoupil z nebe“ a že je lepší než mana, kterou jejich předkové zázračně dostali od Boha? Dal jim zajímavou nápovědu. Řekl: „Tím chlebem, který dám, … je moje tělo.“ Jak to myslel? Je důležité, abychom to pochopili, protože je z toho vidět, díky čemu my i naši blízcí můžeme žít věčně. Pojďme se na to podívat.

ŽIVÝ CHLÉB – JEŽÍŠOVO TĚLO

4. Proč byli někteří Židé v šoku?

⁴ Když Židé slyšeli, že tím chlebem, který Ježíš dá, „aby svět získal život“, je jeho tělo, byli z toho někteří v šoku. Mysleli si snad, že po nich chce, aby jedli jeho doslovné tělo? To by byl přece kanibalismus. (Jan 6:52) Ježíš pak ale řekl něco, co je šokovalo ještě víc. „Pokud nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nezískáte život.“ (Jan 6:53)

5. Proč si můžeme být jistí, že Ježíš po lidech nechtěl, aby doslova pili jeho krev?

⁵ V Noemově době Jehova lidem zakázal jíst krev. (1. Mojž. 9:3, 4) A tenhle zákaz později zopakoval v zákoně, který dal Izraeli. Ten, kdo by ji jedl, měl být usmrcen. (3. Mojž. 7:27) Ježíš samozřejmě vedl lidi k tomu, aby Zákon dodržovali. (Mat. 5:17–19) Takže je nepředstavitelné, že by po nich chtěl, aby doslova jedli jeho tělo a pili jeho krev. Tímhle neobvyklým způsobem se jim snažil ukázat, jak můžou získat život – „věčný život“. (Jan 6:54)

6. Jak to Ježíš myslel, když řekl, že lidé mají jíst jeho tělo a pít jeho krev?

⁶ Je tedy jasné, že Ježíš myslel svoje slova obrazně. V podobném duchu mluvil už dřív s jednou Samaritánkou. Řekl jí: „Kdo se … napije vody, kterou mu dám já, už nikdy nebude mít žízeň, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem prýštící vody, která dává věčný život.“ (Jan 4:7, 14)a Ježíš tím té ženě nechtěl říct, že když bude pít nějakou doslovnou vodu, bude žít věčně. A podobně ani Židům v Kafarnaum nechtěl říct, že věčný život získají, když budou doslova jíst jeho tělo a pít jeho krev.

DVĚ ROZDÍLNÉ SITUACE

7. Co někteří tvrdí o Ježíšových slovech v Janovi 6:53?

⁷ Někteří věřící lidé tvrdí, že Ježíšova slova z Jana 6:53 jsou vzorem pro to, jak by se měla slavit Pánova večeře. (Mat. 26:26–28) Ježíš při ní totiž použil podobné výrazy. Vyvozují z toho, že každý, kdo přijde na Pánovu večeři, by měl jíst chleba a pít víno, které tam kolují. Je to ale opravdu tak? Je důležité, abychom to prozkoumali, protože každý rok se s námi na celém světě účastní Památné slavnosti miliony lidí. Ukážeme si, že mezi Ježíšovými slovy v Janovi 6:53 a mezi tím, co řekl během Pánovy večeře, je několik rozdílů.

8. Jaké jsou rozdíly mezi těmi dvěma situacemi? (Viz taky obrázky.)

⁸ Podíváme se teď na dva rozdíly mezi těmi situacemi. Zaprvé, kdy a kde to Ježíš řekl. První situace, o které se píše v Janovi 6:53–56, se odehrála v roce 32 n. l. v Galileji. Bylo to asi rok předtím, než Ježíš v Jeruzalémě zavedl Pánovu večeři. Zadruhé, komu to řekl. Pro většinu jeho posluchačů v Galileji bylo důležitější jídlo než jejich duchovní potřeby. (Jan 6:26) Když nerozuměli tomu, co Ježíš říká, rychle v něho přestali věřit. Opustili ho dokonce i někteří jeho učedníci. (Jan 6:14, 36, 42, 60, 64, 66) Zato asi o rok později, v roce 33, když zavedl Pánovu večeři, s ním bylo jeho 11 věrných apoštolů. Zůstali s ním, i když úplně nerozuměli všemu, co učil. Na rozdíl od většiny jeho posluchačů v Galileji věřili, že je Boží Syn a že přišel z nebe. (Mat. 16:16) Ježíš je pochválil: „Vy jste … se mnou vydrželi v mých zkouškách.“ (Luk. 22:28) Tyhle dva rozdíly ukazují, že svými slovy v Janovi 6:53 Ježíš nechtěl vysvětlit, jak má probíhat Pánova večeře. Rozdílů mezi těmi dvěma situacemi je ale víc.

JAK SE TO TÝKÁ TEBE

9. Komu Ježíš adresoval to, co řekl při Pánově večeři?

⁹ Během Pánovy večeře Ježíš podal svým apoštolům nekvašený chleba a řekl, že to znamená jeho tělo. Potom jim podal pohár s vínem a řekl, že to znamená „krev smlouvy“. (Mar. 14:22–25; Luk. 22:20; 1. Kor. 11:24) To je důležité. Tuhle novou smlouvu Jehova uzavřel s „izraelským domem“, to znamená jenom s těmi, kdo mají s Ježíšem vládnout v jeho království. (Hebr. 8:6, 10; 9:15) Apoštolové to v tu chvíli nechápali. Brzo ale měli být pomazáni svatým duchem a měli se stát součástí téhle smlouvy, na základě které měli získat místa v nebi. (Jan 14:2, 3)

10. Jaký je další rozdíl mezi tím, co Ježíš řekl v těch dvou situacích? (Viz taky obrázek.)

¹⁰ Všimni si, že při Pánově večeři se Ježíš zaměřil na „malé stádo“ svých následovníků. První, kdo do téhle malé skupiny patřil, byli Ježíšovi věrní apoštolové, kteří s ním byli v té místnosti. (Luk. 12:32) Právě jim Ježíš ten večer řekl, aby jedli chleba a pili víno. Jíst chleba a pít víno při Pánově večeři by měli i další z téhle skupiny, kdo budou s Ježíšem vládnout v nebi. A to je další rozdíl mezi těmi dvěma situacemi. To, co Ježíš řekl při Pánově večeři, adresoval malé skupině lidí. Ale to, co řekl v Galileji, se týkalo daleko většího množství lidí.

11. Jak je z toho, co Ježíš řekl v Galileji, vidět, že tehdy nemluvil o malé skupině lidí?

¹¹ Většině lidí, ke kterým Ježíš mluvil v Galileji v roce 32 n. l., šlo hlavně o to, aby jim dal jídlo. On ale chtěl, aby pochopili, že existuje něco daleko důležitějšího než jídlo – něco, díky čemu můžou získat věčný život. Dokonce řekl, že žít věčně můžou i ti, kdo zemřeli, protože budou v posledním dni vzkříšeni. Nemluvil o malé skupině lidí jako při Pánově večeři. Mluvil naopak o tom, co krásného můžou získat všichni lidé. Řekl: „Pokud někdo jí z tohoto chleba, bude žít věčně. A tím chlebem, který dám, aby svět získal život, je moje tělo.“ (Jan 6:51)

12. Co je potřeba k tomu, aby člověk získal věčný život?

¹² Myslel to Ježíš tak, že každý člověk, který se kdy narodil, bude automaticky žít věčně? Ne. Věčný život získají jenom ti, kdo budou jíst „z tohoto chleba“, to znamená ti, kdo budou věřit v Ježíše. Hodně věřících z křesťanských církví říká, že v Ježíše věří a že je to jejich Spasitel. (Jan 6:29) Jenže v Ježíše ze začátku věřili i někteří jeho posluchači v Galileji, ale pak ho opustili. Proč to udělali?

13. Co to doopravdy znamená Ježíše následovat?

¹³ Většina lidí z toho zástupu Ježíše následovala proto, že jim poskytoval to, co chtěli. Dokud jim zdarma dával jídlo, zázračně je léčil a učil to, co se jim líbilo, byli spokojení. Ježíš ale jasně ukázal, že nepřišel na zem jenom proto, aby uspokojoval jejich touhy a přání. Učil je, že být jeho pravým následovníkem znamená daleko víc. Je nutné, aby k němu člověk „přišel“, to znamená, aby ho poslouchal a řídil se vším, co učil. (Jan 5:40; 6:44)

14. Co musíme dělat, abychom měli užitek z Ježíšova těla a krve?

¹⁴ Ježíš chtěl svoje posluchače v Galileji naučit, že tělo a krev, které za ně obětuje, mají obrovskou moc – že díky nim můžou žít věčně. Ale oni tomu museli věřit. Tahle víra pro ně byla naprosto nezbytná a stejně důležitá je i pro nás. (Jan 6:40) Z toho, co Ježíš řekl v Janovi 6:53, je vidět, že abychom mohli žít věčně, musíme věřit v jeho výkupní oběť. Tuhle možnost má obrovské množství lidí. (Ef. 1:7)

15., 16. Co důležitého jsme se naučili z 6. kapitoly Jana?

¹⁵ Z 6. kapitoly Jana se učíme něco, co je hodně důležité pro nás i pro naše blízké. Vidíme z ní, že Ježíšovi na lidech hodně záleží. Když byl v Galileji, uzdravoval je, učil je o Božím království a dal jim najíst, když měli hlad. (Luk. 9:11; Jan 6:2, 11, 12) Ale důležitější bylo, že jim vysvětlil, že on je „chléb života“. (Jan 6:35, 48)

¹⁶ Lidé, o kterých Ježíš mluvil jako o „jiných ovcích“, při Památné slavnosti nejedí chleba a nepijí víno a ani by to dělat neměli. (Jan 10:16) „Chléb života“ ale jedí v tom smyslu, že věří v Ježíšovu výkupní oběť a v úžasné věci, které jsou díky ní možné. (Jan 6:53) Ti, kdo při Památné slavnosti jedí chleba a pijí víno, tím dávají najevo, že jsou účastníky nové smlouvy a mají naději, že budou s Ježíšem vládnout v nebi. Takže 6. kapitola Jana je užitečná pro každého z nás, ať už patříme k jedné, nebo druhé skupině. Učíme se z ní, že abychom mohli získat věčný život, musíme všichni pevně věřit ve výkupné.