Rreferénsia ojepurútava rreunionhápe Mbaʼéichapa Jaiko ha Japredika vaʼerã
7-13 DE DICIEMBRE
TESÓRO OĨVA ÑANDEJÁRA ÑEʼẼME | LEVÍTICO 10, 11
“Jahayhuve vaʼerã Jehovápe ñane famíliagui jepe”
(Levítico 10:1, 2) Upe rire Nadab ha Abihú ojagarra umi imbaʼyru ojehapyha insiénso ha omoĩ pype tatapỹi ha insiénso. Upéi oñepyrũ ojapo hikuái Jehová renondépe ofrénda noñepermitíriva, hiʼarive Ñandejára ndeʼíri kuri chupekuéra ojapo hag̃ua upéva. 2 Upepete osẽ tata Jehová oĩhágui, ha ojuka chupekuéra Jehová renondépe.
it-1-S 1200 párr. 4
Ilegítimo
Fuego e incienso ilegítimos. En Levítico 10:1, la palabra hebrea zar (femenino, za·ráh; literalmente, ‘extraño’) se usa con respecto al “fuego ilegítimo, que [Dios] no les había prescrito”, pero que los hijos de Aarón, Nadab y Abihú, presentaron delante de Jehová, por lo que Jehová los ejecutó con fuego. (Le 10:2; Nú 3:4; 26:61.) Después, Jehová le dijo a Aarón: “No bebas vino ni licor embriagante, tú ni tus hijos contigo, cuando entren en la tienda de reunión, para que no mueran. Es estatuto hasta tiempo indefinido para sus generaciones, tanto para hacer distinción entre la cosa santa y la profana, y entre la cosa inmunda y la limpia, como para enseñar a los hijos de Israel todas las disposiciones reglamentarias que Jehová les ha hablado por medio de Moisés”. (Le 10:8-11.) Esto parece indicar que Nadab y Abihú se habían embriagado, y que esa condición los envalentonó para ofrecer fuego que no estaba prescrito. Tal fuego probablemente era ilegal debido al momento, lugar o manera de ofrecerlo, o podría haber sido incienso de diferente composición a la especificada en Éxodo 30:34, 35. Su estado ebrio no los excusó de su pecado.
(Levítico 10:4, 5) Upévo Moisés ohenói Misael ha Elzafánpe, ituakuéra hína Uziel, Aarón tio. Ha Moisés heʼi chupekuéra: “Peju koʼápe ha pegueraha pene ermanokuérape ko lugár sagrádo renondégui, ha peguenohẽ ko kampaméntogui”. 5 Haʼekuéra oho ojagarra oguenohẽ pe kampaméntogui umi kuimbaʼe retekue orekóva gueteri ijehe ijao puku akuádrova. Ojapo hikuái Moisés heʼi haguéicha chupekuéra.
(Levítico 10:6, 7) Upe rire Moisés heʼi Aarón ha itaʼyrakuéra Eleazar ha Itamárpe: “Aníke peneakã chara ni pemondoro pende ao pehechauka hag̃ua peñembyasyha. Upéicharõmante napemanomoʼãi ha Ñandejára ndaipochymoʼãi enterove umi israelítandi. Péro pene ermanokuéra israelita ojaheʼóta Jehová ohundi haguére Aarón raʼykuérape tata rupive. 7 Peẽ pepyta vaʼerã pe tavernákulo entráda ypýpe ani hag̃ua pemano, pórke Jehová penenombráma kuri pe aséite rupive”. Ha haʼekuéra ojapo Moisés heʼi haguéicha.
¿Reikémapa nde Ñandejára opytuʼuhápe?
16 Aarón ohasa vaʼekue upeichagua situasión. Mokõi itaʼýra, Nadab ha Abihú oikuaveʼẽ insiénso hendapeʼỹ, upévare Jehová okastiga chupekuéra ha omano. Oiméne hasyete itúape oikuaávo arakaʼeve ndaikatumoʼãveimaha oñeʼẽ ni oĩ hendivekuéra. Hiʼarive Jehová heʼi Aarón ha umi ótro itaʼýrape ani hag̃ua ohechauka ombyasyha pe oikóva: “Ani peiko akãchara térã pemondoro pende ao pehechauka hag̃ua peñembyasyha, cháke pemanóne ha Ñandejára ipochýne opa Israelgua ndive” (Lev. 10:1-6). ¿Mbaʼépa ñanemboʼe ko mbaʼe oiko vaʼekue? Jahechauka vaʼerã jahayhuveha Jehovápe oimeraẽvagui, tahaʼe jepe ñane hénte, koʼýte hembiapo vai ha noñembyasýiramo, ndovaléi ñamotenonde chupekuéra.
Jaheka óro kuʼi la Bíbliape
(Levítico 10:8-11) Upéi Jehová heʼi Aarónpe: 9 “Nde ha nde raʼykuéra ndapeʼúi vaʼerã víno ni mbaʼeveichagua vevída orekóva alkoól peju vove pembaʼapo hag̃ua tavernákulope, upéicharõmante napemanomoʼãi. Upéva hína peteĩ léi siémpre pekumpli vaʼerã, nde ha ne familiare, 10 ikatu hag̃uáicha peẽ pehechakuaa idiferenteha peteĩ mbaʼe sagrádova ha peteĩ mbaʼe ndahaʼéiva, peteĩ mbaʼe ikyʼáva ha peteĩ mbaʼe ipotĩva. 11 Avei ikatu hag̃uáicha pemboʼe umi israelítape ojapo hag̃ua opa mbaʼe Jehová heʼi vaʼekue Moiséspe”.
Ñanemarangatúkena opa mbaʼe jajapóvape
18 Ikatu hag̃uáicha ñanepotĩ Jehová renondépe, jastudia porã vaʼerã la Biblia ha jajapo haʼe ojeruréva ñandéve. Ñanemanduʼami jeýna Nadab ha Abihú rehe. Chupekuéra Jehová ohundi kuri oho haguére oikuaveʼẽ “tata haʼe nomandái vaʼekue”, ha ikatu voi koʼã kuimbaʼe kaʼúre ojapo raʼe upéva (Lev.10:1, 2). Ñapensamíntena pe mandáto Jehová omeʼẽ vaʼekuére Aarónpe, omano riremínte umi mokõi itaʼýra (elee Levítico 10:8-11). ¿Heʼisépa upéva ndovaleiha jaʼu vevída alkoólika jaha mboyve rreunionhápe? Jajepyʼamongetamína upévare. Ñande ningo natekotevẽvéima ñakumpli pe Léi Mosáika (Rom. 10:4). Avei la Biblia ndeʼíri ivaiha jaʼuʼimi vevída, síno la ivaíva jaʼu rasa térã jakaʼu (1Cor. 6:10; 1Tim. 3:8). Por ehémplo, pe Páskua ojejapo vaʼekuépe yma ojeʼu vaʼekue cuatro kópa de víno. Ha Jesús omoñepyrũrõ guare pe Konmemorasión, heʼi vaʼekue ijapostolkuérape hoʼu hag̃ua pe víno orrepresentáva huguy (Mat. 26:27). Añetehápe ningo káda paíspe umi kostúmbre idiferénte. Heta lugárpe umi ermáno sapyʼánte hoʼu michĩmi vevída hembiʼu reheve oho mboyve rreunionhápe. Péro oĩ avei umi ikonsiénsia nopermitíriva chupe hoʼu vevída oho mboyve rreunionhápe, predikasiónpe térã ojapóta jave ótra aktivida kristiána. Upéicharõ jepe, iñimportanteve hína jahechakuaa “mbaʼépa pe hekopeguáva ha mbaʼépa ikatu ñanemongyʼa”. Péicha jajaseguráta jajapo hag̃ua Ñandejára oguerohorýva ha ñanemarangatúta opa mbaʼépe.
(Levítico 11:8) Peẽ ndapeʼúi vaʼerã ni mbaʼevéicharõ koʼã animál roʼo ni ndapepokói vaʼerã heʼonguére. Koʼãva ikyʼa peẽme g̃uarã.
it-1-S 142 párr. 4
Animales
Estas limitaciones alimentarias solo aplicaban a los que estaban bajo la ley mosaica, pues la declaración registrada en Levítico 11:8 dice: “Son inmundos para ustedes”, es decir, para los israelitas. Con la derogación de la Ley sobre la base de la muerte sacrificatoria de Cristo Jesús, se canceló la prohibición, y una vez más los humanos podían considerarse bajo la misma provisión amplia anunciada después del Diluvio. (Col 2:13-17; Gé 9:3, 4.)
14-20 DE DICIEMBRE
TESÓRO OĨVA ÑANDEJÁRA ÑEʼẼME | LEVÍTICO 12, 13
“¿Mbaʼépa ñaaprende pe léi oñeʼẽvagui léprare?”
(Levítico 13:4, 5) Péro pe rróncha osẽva ipirére morotĩramo ha pe párte oñeinfektáva ndoikéi gueteri hoʼóre, ha namorotĩriramo pe hague upe osẽháme pe mbaʼasy, upéicharõ pe saserdóte oapartáta pe hasývape oĩ hag̃ua haʼeño 7 día. 5 Ha ohasa rire umi 7 día pe saserdóte orrevisa jeýta chupe, ha ndokakuaáiramo pe mbaʼasy ha ndokorréiramo ipirére, upéicharõ pe saserdóte oaparta jeýta chupe ótro 7 día.
wp18.1 7, rrekuádro
La Biblia heʼíma vaʼekue heta mbaʼe ojedeskuvri mboyve jepe umíva
• Ojeaparta vaʼerã umi hasývape
Pe léi mosáika heʼi vaʼekue umi orekóva lépra ojeaparta vaʼerãha oĩ hag̃ua haʼeño, pono oguerova umi ótrore imbaʼasy. Péro síglo 14 ha 15-pe ae umi doktorkuéra ohechakuaa iporãtaha ojejapórõ upéicha, oñepyrũrõ guare oĩ heta péste (Levítico, kapítulo 13 ha 14).
(Levítico 13:45, 46) Peteĩ persóna orekóva lépra omondoro vaʼerã ijao ha opyta vaʼerã iñakã chara, ha omoʼã vaʼerã ijuru ha osapukái: ‘¡Cherasy, cherasy!’. 46 Haʼe ikyʼáta hasy aja entéro, ha ikyʼa haguére oiko vaʼerã haʼeño mombyry pe kampaméntogui.
Jaikuaave hag̃ua
Umi judío yma guare okyhyjeterei vaʼekue ojagarrárõ g̃uarã chupekuéra pe lépra. Ko mbaʼasy ivaietéva ikatu oafekta umi nérvio oĩva ñande pire guýpe ha ombyaiete ñande pire. Upe tiémpope ndaikatúi vaʼekue oñemonguera pe lépra. Upévare ojeaparta vaʼekue umi hasývape ha oñemanda avei chupekuéra oporoavisa vaʼerãha hasyha (Levítico 13:45, 46).
(Levítico 13:52) Ojehapy vaʼerã pe ao de lána térã de líno, ha oimeraẽ mbaʼe de kuéro orekóva pe lépra. Upéva lépra ikatúva ova, upévare ojehapy vaʼerã umi mbaʼe.
(Levítico 13:57) Péro pe máncha osẽramo ótro hendápe pe aóre, pe ílo orekóvare peteĩ téla, térã oimeraẽ mbaʼe de kuérore, upéicharõ okorre hína pe máncha ha ojehapy vaʼerã upéva, tahaʼe haʼéva upe mbaʼe orekóva pe máncha.
it-2-S 210 párr. 5
Lepra
En las prendas de vestir y en las casas. La lepra también podía afectar las prendas de lana o lino, así como un artículo de cuero. La plaga podía desaparecer una vez lavado el artículo, después de lo cual se ponía en cuarentena. Pero cuando esta plaga de color verde amarillento o rojizo persistía, era lepra maligna y había que quemar el artículo. (Le 13:47-59.) Si aparecían manchas verde amarillentas o rojizas en el muro de una casa, el sacerdote decretaba una cuarentena. Tal vez fuese necesario arrancar las piedras afectadas, raspar el interior de la casa y deshacerse de las piedras y del mortero raspado en un lugar inmundo fuera de la ciudad. Si la plaga volvía, se declaraba inmunda la casa, se demolía y se tiraban los materiales en un lugar inmundo. Cuando se pronunciaba limpia una casa, debía purificarse según una disposición de la Ley. (Le 14:33-57.) Se ha dicho que la lepra que afectaba las prendas de vestir y las casas era un tipo de moho, pero no puede asegurarse.
Jaheka óro kuʼi la Bíbliape
(Levítico 12:2) “Ere umi israelítape: ‘Peteĩ kuña hyeguasúramo ha imemby peteĩ mitãʼi, opytáta ikyʼa 7 día, opytaháicha avei ikyʼa oguejy jave chupe iperiódo.
(Levítico 12:5) Ha peteĩ kuña imembýramo peteĩ mitãkuñaʼi, opytáta ikyʼa 14 día, opytaháicha avei ikyʼa oguejy jave chupe iperiódo. Haʼe osegi vaʼerã ohaʼarõ 66 día ipotĩ jey hag̃ua pe huguy operde vaʼekuégui.
w04-S 15/5 23 párr. 1
Puntos sobresalientes del libro de Levítico
12:2, 5. ¿Por qué se volvía “inmunda” la mujer como resultado del parto? Los órganos reproductivos fueron hechos para transmitir vida humana perfecta. No obstante, en vista de los efectos heredados del pecado, lo que se transmitió fue vida imperfecta y pecaminosa. Los períodos temporales de ‘inmundicia’ relacionados con el parto, así como la menstruación y las emisiones seminales, recordaban esta herencia pecaminosa (Levítico 15:16-24; Salmo 51:5; Romanos 5:12). Las disposiciones reglamentarias de purificación ayudaban a los israelitas a comprender la necesidad de un sacrificio redentor para cubrir el pecado de la humanidad y devolverle la perfección. Por eso, la Ley llegó a ser su “tutor que [los condujo] a Cristo” (Gálatas 3:24).
(Levítico 12:3) Ha 8 diahápe oñesirkunsida vaʼerã pe mitãʼípe.
wp18.1 7, rrekuádro
La Biblia heʼíma vaʼekue heta mbaʼe ojedeskuvri mboyve jepe umíva
• Mbaʼe tiémpopepa oñesirkunsida vaʼerã umi mitãʼípe.
Ñandejára léi heʼi vaʼekue 8 día onase haguépe peteĩ mitãʼi oñesirkunsida vaʼerãha chupe (Levítico 12:3). Pe mitã ruguy ningo oñepyrũ okoagula porã pe primera semána onase haguépe ae. La Biblia ojeskriviha tiémpope ndaipóri vaʼekue umi tratamiénto médiko iporãitereíva, péro ko léi heʼíva oprotehéma kuri umi mitãme.
21-27 DE DICIEMBRE
TESÓRO OĨVA ÑANDEJÁRA ÑEʼẼME | LEVÍTICO 14, 15
“Ñanepotĩ vaʼerã jaadora hag̃ua Ñandejárape”
(Levítico 15:13-15) Ha pe kuimbaʼe órgano sexuálgui nosẽvéiramo pe líkido ha okuera, upéicharõ 7 día haguépe haʼe ojohéi vaʼerã ijao, avei ojahu vaʼerã y oñeguenohẽ vaʼekuépe ykua yvúgui, ha opytátama ipotĩ. 14 Ha pe 8 diahápe ogueraha vaʼerã mokõi tortóla térã mokõi palóma raʼy, ha omeʼẽ vaʼerã pe saserdótepe pe tavernákulo entrádape, Jehová renondépe. 15 Pe saserdóte oofrese vaʼerã Ñandejárape koʼã mbaʼe. Peteĩva oipurúta ojapo hag̃ua pe ofrénda ojepaga hag̃ua umi pekádore, ha pe ótro oipurúta ojapo hag̃ua pe ofrénda ojehapýva. Péicha ojapóta pe saserdóte pe kuimbaʼe hasykatu vaʼekue rehehápe ikatu hag̃uáicha ipotĩ jey Jehová renondépe.
it-1-S 282
Bañar, bañarse
Se requirió que los israelitas se sometieran a un baño ceremonial por varias razones. Se consideraba “inmundo” y debía bañarse cualquiera que se hubiera recobrado de la lepra, que tocara algo que había estado en contacto con alguien que tuviera “un flujo”, un hombre que tuviera una emisión de semen, una mujer después de la menstruación o de una hemorragia, o cualquiera que tuviera relaciones sexuales. (Le 14:8, 9; 15:4-27.) Cualquiera que estuviera en una tienda con un cadáver humano o lo tocara, sería “inmundo” y tendría que ser purificado con agua. Si alguien rehusaba cumplir este reglamento, ‘tenía que ser cortado de en medio de la congregación, porque era el santuario de Jehová lo que había contaminado’. (Nú 19:20.) Por lo tanto, el uso figurado de “lavar” está indicado cuando se hace referencia a una posición limpia ante Jehová. (Sl 26:6; 73:13; Isa 1:16; Eze 16:9.) Bañarse con la palabra de verdad de Jehová, simbolizada por el agua, tiene un efecto limpiador. (Ef 5:26.)
(Levítico 15:28-30) Péro opyta vove chupe pe huguy, upéicharõ 7 día haguépe opytátama ipotĩ. 29 Ha pe 8 diahápe ogueraha vaʼerã mokõi tortóla térã mokõi palóma raʼy, ha omeʼẽ pe saserdótepe pe tavernákulo entrádape. 30 Ha pe saserdóte oipurúta peteĩva ojapo hag̃ua pe ofrénda ojepaga hag̃ua umi pekádore, ha pe ótro oipurúta ojapo hag̃ua pe ofrénda ojehapýva. Péicha ojapóta pe saserdóte pe kuña hasykatu vaʼekue rehehápe ikatu hag̃uáicha ipotĩ jey Jehová renondépe.
it-2-S 365
Menstruación
Asimismo, se consideraba inmunda a la mujer durante un flujo irregular de sangre o un “flujo que durara más tiempo que su impureza menstrual”, y en ese tiempo convertía en inmundos los artículos sobre los que se acostaba o sentaba, así como a las personas que los tocaban. Tenía que contar siete días cuando cesaba el flujo normal y luego era limpia. Al octavo día la mujer debía llevar dos tórtolas o dos pichones al sacerdote, que hacía expiación por ella, y presentaba una de estas aves a Jehová como ofrenda por el pecado y la otra como holocausto. (Le 15:19-30; véase LIMPIO, LIMPIEZA.)
(Levítico 15:31) Péicha peẽ pejapo vaʼerã umi israelita ojei hag̃ua umi mbaʼe kyʼágui, ha ani hag̃ua omano hikuái omongyʼa haguére che tavernákulo, oĩva hína ijapytepekuéra.
it-2-S 256
Lugar santo
2. La tienda de reunión y, con el tiempo, el templo. Todas las instalaciones, incluidos el patio del tabernáculo y los patios del templo, eran un lugar santo. (Éx 38:24; 2Cr 29:5; Hch 21:28.) Los principales utensilios situados en el patio eran el altar de sacrificio y la palangana de cobre. Estos objetos eran santos. La entrada en el patio del tabernáculo se limitaba en todo momento a las personas que estuviesen limpias ceremonialmente; sucedía lo mismo en el caso del templo. Nadie podía entrar en sus patios en una condición de inmundicia. Por ejemplo, una mujer en condición inmunda no podía tocar ninguna cosa santa ni tampoco entrar en el lugar santo. (Le 12:2-4.) Incluso el que los israelitas se mantuvieran en una condición de inmundicia se consideraba una contaminación del tabernáculo. (Le 15:31.) Los que presentaban ofrendas por haberse limpiado de la lepra llevaban su sacrificio solo hasta la puerta del patio. (Le 14:11.) Ninguna persona inmunda podía participar de un sacrificio de comunión en el tabernáculo o el templo bajo pena de muerte. (Le 7:20, 21.)
Jaheka óro kuʼi la Bíbliape
(Levítico 14:14) Upéi pe saserdóte ojagarráta michĩmi pe animál ruguykue, ojepuru vaʼekue ojejapo hag̃ua pe ofrénda por la kúlpa ha omonaʼimi vaʼerã pe persóna oñemopotĩva nambi derécha rehe, ha avei ikuã guasu ha ipysã guasu a la derechapeguáre.
(Levítico 14:17) Upe rire pe saserdóte omonáta michĩmi pe aséite oĩva ipopytépe pe persóna oñemopotĩva nambi derécha rehe, ha avei ikuã guasu ha ipysã guasu a la derechapeguáre. Haʼe omona vaʼerã hese pe aséite upe oñemona haguépe pe animál ruguykue, upéva ojepuru kuri ojejapo hag̃ua pe ofrénda por la kúlpa.
(Levítico 14:25) Ha ojukáta pe ovecha raʼyrusu máchova ojapo hag̃ua pe ofrénda por la kúlpa. Upéi pe saserdóte ojagarráta michĩmi pe animál ruguykue ha omonaʼimíta pe persóna oñemopotĩva nambi derécha rehe, ha avei ikuã guasu ha ipysã guasu a la derechapeguáre.
(Levítico 14:28) Upe rire pe saserdóte omonáta avei michĩmi pe aséite oĩva ipopytépe pe persóna oñemopotĩva nambi derécha rehe, ha ikuã guasu ha ipysã guasu a la derechapeguáre. Haʼe omona vaʼerã hese pe aséite upe oñemona haguépe pe animál ruguykue, upéva ojepuru kuri ojejapo hag̃ua pe ofrénda por la kúlpa.
it-2-S 528 párr. 2
Oído
Cuando se instaló el sacerdocio en Israel, se le mandó a Moisés que tomara un poco de la sangre del carnero de la instalación y la pusiese sobre el lóbulo de la oreja derecha de Aarón y de cada uno de sus hijos, así como sobre la mano derecha y el pie derecho, indicando que lo que oyesen, lo que hiciesen y el modo de comportarse, todo debería verse afectado directamente por lo que allí estaba sucediendo. (Le 8:22-24.) La Ley también decía que en el caso de un leproso que llegara a estar limpio de su mal, el sacerdote tenía que poner algo de la sangre del carnero ofrecido como ofrenda por la culpa y parte del aceite sobre el lóbulo de la oreja derecha del leproso. (Le 14:14, 17, 25, 28.) Se hacía algo similar cuando un hombre deseaba continuar en esclavitud a su amo hasta tiempo indefinido. En ese caso, se debía llevar al esclavo al poste de la puerta, donde su amo le agujereaba la oreja con un punzón. Esta marca visible en el órgano auditivo debía representar el deseo del esclavo de seguir prestando atención obediente a su amo. (Éx 21:5, 6.)
Mbaʼérepa ñanemarangatu vaʼerã
Oñepyrũrõ guare pe saserdósio Israélpe, Moisés omoĩ pe ovecha mácho ruguykue pe saserdóte prinsipál Aarón ha itaʼyrakuéra nambi deréchare, avei ikuã guasu ha ipysã guasu deréchare (elee Levítico 8:22-24). Upéva ohechauka umi saserdóte iñeʼẽrendu ha oñehaʼãtaha ojapo porã hembiapo. Jesús, pe Saserdóte Prinsipál, oheja avei ehémplo neporãva umi unhído ha ambue ovechakuérape g̃uarã. Haʼe siémpre ohendu Jehová ñeʼẽ, ojapo Itúa rembipota ha akóinte oguata tape porãre (Juan 4:31-34).
(Levítico 14:43-45) Péro osẽ jeýramo pe máncha pe óga parére ojepeʼa riréma umi ita ha pe rrevóke tuja, ha ojerrevoka jey riréma, 44 upéicharõ pe saserdóte oho vaʼerã orrevisa pe óga. Oiméramo pe máncha okorre pe óga parére, upéicharõ upe ógare oĩ hína lépra ikatúva ova. Upévare pe óga ikyʼa. 45 Upéicharõ pe saserdóte heʼi vaʼerã ojeity hag̃ua pe óga. Ha umi ita, umi yvyra, pe rrevóke ha imesklakue oñemombo vaʼerã mombyry pe siudágui, oñemombohápe umi mbaʼe kyʼa.
g-S 1/06 14, rrekuádro
El moho: amigo y enemigo
¿SERÍA MOHO?
La Biblia habla de “la plaga de lepra en una casa”, es decir, en el edificio en sí (Levítico 14:34-48). Hay quienes opinan que el fenómeno, también denominado “lepra maligna”, era una forma de mildiu o moho, pero no se tiene certeza al respecto. Como quiera que sea, la Ley divina ordenaba que el dueño retirara las piedras infectadas, raspara por completo el interior de la casa y se deshiciera de todo material sospechoso, arrojándolo “en un lugar inmundo” fuera de la ciudad. Si la plaga reaparecía, había que declarar inmunda la casa, demolerla y desechar los materiales. Las instrucciones detalladas de Jehová reflejaron el profundo amor que sentía por su pueblo, así como el interés por el bienestar físico de ellos.
28 DE DICIEMBRE AL 3 DE ENERO
TESÓRO OĨVA ÑANDEJÁRA ÑEʼẼME | LEVÍTICO 16, 17
“¿Mbaʼépa ñaaprende pe Día Oñeperdonahágui umi Pekádo?”
(Levítico 16:12) Upéi ojagarra vaʼerã pe insiénso ryru ha okarga pype tatapỹi oĩva pe altárpe Jehová renondépe, ha ojagarráta avei 2 púño insiénso hyakuã asýva ha oñemonguʼi porã vaʼekue. Ha ogueraha vaʼerã pe Santísimope, oĩva pe kortína rire.
¿Mbaʼe mbaʼépa ikatu ñaaprende Levíticogui?
4 (Elee Levítico 16:12, 13). Ñañeimahinamína mbaʼépa oiko vaʼekue pe Día Oñeperdonahápe umi Pekádo: Pe súmo saserdóte oike pe tavernákulope primera ves, upe rire oike jeýta upépe 2 vése mas. Peteĩ ipópe oreko peteĩ mbaʼyru henyhẽva insiénso hyakuã asývagui, ha pe ótro ládo katu oreko pe mbaʼyru de óro henyhẽva tatapỹigui. Haʼe opytaʼimi pe kortína renondépe, omoʼãva pe Santísimo entráda. Haʼe oikuaa orekoha peteĩ priviléhio tuichaitereíva, pórke ikatu jaʼe oĩtaha hína Ñandejára Jehová renondépe. Upéi oike pe Santísimope ha oñemboʼy pe Árka del Pákto renondépe. Koʼág̃a pe súmo saserdóte ohykuavo pe insiénso pe tatapỹi ári, ha pe tatatĩ osẽva pe insiénso hyakuã asývagui ojagarrapaite pe koty. Upe rire pe súmo saserdóte oike jeýta pe Santísimope umi animál ojesakrifikáva ruguykue reheve. ¿Péro jahechakuaápa pe súmo saserdóte ohapy hague pe insiénso oofrese mboyve umi animál ojesakrifikáva ruguykue?
(Levítico 16:13) Ha Jehová renondépe haʼe omoĩta upe insiénso pe tatapỹi ári, ha pe tatatĩ osẽva chugui ojagarrapaite vaʼerã pe árka tápa, oĩva pe Árka del Pákto ári. Haʼe ojapo vaʼerã upéva ani hag̃ua omano.
¿Mbaʼe mbaʼépa ikatu ñaaprende Levíticogui?
5 ¿Mbaʼépa ikatu ñaaprende ojepuru haguére insiénso pe Día Oñeperdonahápe umi Pekádo? La Biblia ningo heʼi ojoguaha insiénsope umi ñemboʼe Jehová oguerohorýva ojapóva umi isiérvo ifiélva (Sal. 141:2; Apoc. 5:8). Ñanemanduʼa vaʼerã yma pe súmo saserdóte omombaʼeterei hague pe priviléhio orekóva oikévo Jehová renondépe oofrese hag̃ua insiénso. Péicha avei ñande ñañemboʼe jave Jehovápe: Jahechauka jarrespetaha chupe ha ñamombaʼetereiha upe priviléhio. Ñande ningo jaagradeseterei Ñandejára Jehovápe, upe ojapo vaʼekue ko univérso kompletoite, opermiti haguére ñandéve ñañemoag̃ui hese, ojapoháicha peteĩ mitã oñemoag̃uíva itúare (Sant. 4:8). Jehová ñandeasepta iñamígoramo, ha ñande ñamombaʼeterei ko priviléhio, upéicha rupi núnka ndajajaposéi mbaʼeve ombopochy vaʼerã chupe (Sal. 25:14).
(Levítico 16:14, 15) Upe rire ojagarra vaʼerã michĩmi pe tóro ruguy ha ohypýi pe árka ypýpe, éste gotyo. Haʼe ohypýi vaʼerã pe yvy 7 vése pe Árka del Pákto renondépe. 15 Upéi ojuka vaʼerã pe kavara ojejapo hag̃ua pe ofrénda ojepaga hag̃ua umi pekádore, péva ojapo vaʼerã pe puévlo rehehápe. Ha ogueraha vaʼerã pe huguykue pe Santísimope, oĩva pe kortína rire. Ojapóta pe kavara ruguykuégui ojapo haguéicha pe tóro ruguykuégui: haʼe ohypýi vaʼerã pe árka renondépe.
¿Mbaʼe mbaʼépa ikatu ñaaprende Levíticogui?
6 Avei ñanemanduʼa vaʼerã pe súmo saserdóte ohapy vaʼerãha pe insiénso oofrese mboyve umi sakrifísio. Péicha haʼe oĩta segúro Ñandejára oguerohoryha chupe oofrese vove umi sakrifísio. ¿Mbaʼépa ñaaprende upévagui? Ñapensamína Jesús kásore. Jaikuaa haʼe ou hague ko yvy ape ári omeʼẽ hag̃ua hekove sakrifísioramo. Péro ojapo mboyve upéva, Jesús ojapo vaʼerã kuri peteĩ mbaʼe iñimportantevéva yvyporakuéra salvasióngui. ¿Mbaʼépa upéva? Ikatu hag̃uáicha Jehová oasepta isakrifísio, Jesús ifiél ha iñeʼẽrendu vaʼerã kuri Itúape entéro mbaʼépe. Péicha Jesús ohechaukáta jaiko porãveha jajapóramo opa mbaʼe Jehovápe ogustaháicha, avei Itúa orekoha derécho ñanegovernávo ha igoviérno iporãveha ñandéve g̃uarã.
Jaheka óro kuʼi la Bíbliape
(Levítico 16:10) Péro pe ótro kavara ojeporavo vaʼekue ogueraha hag̃ua pe puévlo pekádo (nóta: “Azazélpe g̃uarã”) oñepresenta vaʼerã Jehová renondépe, ikatu hag̃uáicha upéva rupive oñeperdona chupekuéra ipekádo. Upe rire oñemondo vaʼerã desiértope umi israelitakuéra pekádo reheve.
it-1-S 261
Azazel
Tal como explicó el apóstol Pablo, el que Jesús sacrificara su vida humana perfecta como expiación por los pecados de la humanidad logró infinitamente mucho más que lo que se había conseguido con “la sangre de toros y de machos cabríos”. (Heb 10:4, 11, 12.) Por lo tanto, sirvió de “víctima expiatoria”, ‘cargó con nuestras dolencias’ y “se le estuvo traspasando por nuestra transgresión”. (Isa 53:4, 5; Mt 8:17; 1Pe 2:24.) Él “cargó” con los pecados de todos los que ejercen fe en el valor de su sacrificio y así ha materializado la provisión de Dios para desterrar por completo el pecado. De estas diversas maneras, el macho cabrío “para Azazel” representó el sacrificio de Jesucristo.
(Levítico 17:10, 11) Ha peteĩ kuimbaʼe israelita térã peteĩ extranhéro oikóva pende apytépe hoʼúramo oimehaichagua tuguy, che arrechasáta chupe ha ojejuka vaʼerã pende apytégui. 11 Pórke umi mbaʼe oikovéva rekove oĩ hína huguýpe, ha che haʼéma kuri pe tuguy oñemoĩ vaʼerãha pe altárpe, ikatu hag̃uáicha oñeperdona peẽme pende pekádo. Pe tuguy rupive añoite ikatu oñeperdona peẽme pende pekádo, pórke pe hekove oĩ hína huguýpe.
Mbaʼérepa ñanemarangatu vaʼerã
10 (Elee Levítico 17:10.) Jehová oproivi vaʼekue umi israelítagui hoʼu “tuguy”, ha entéro kristiánope omanda avei ani hag̃ua hoʼu ni oipuru tuguy, tahaʼe umáno térã animál ruguy (Hech. 15:28, 29). Sapyʼánte ikatu jajecha peteĩ situasión ijetuʼúvape, ha umi ndoikuaáiva Jehovápe ni nomombaʼéiva Iléi ñandejopy ñamboyke hag̃ua upe mandáto. Péro ñande jahayhu Jehovápe ha ni mbaʼevéicharõ ndajajapomoʼãi peteĩ mbaʼe ñanemoĩ vaítava hendive ha ikatúva ñaneguenohẽ ikongregasióngui. Upévare ñaiméma desidído ñaneñeʼẽrendutaha chupe. Katuete ningo oĩta oñembohorýva ñanderehe ndajaaseptái haguére tuguy, upéicharõ jepe ñande jadesidi jasegitaha ñaneñeʼẽrendu (Jud. 17, 18). ¿Mbaʼépa nepytyvõta ikatu hag̃uáicha reime ‘desidído’ ani hag̃ua reʼu ni remoĩka tuguy? (Deut. 12:23, NM.)