Job

 2 „Kdyby tak byla zvážena všechna má mrzutost+

a kdyby zároveň položili na váhy mou strast!

 3 Vždyť je nyní dokonce těžší než písek moří.

Proto byla má vlastní slova neuvážené povídání.+

 4 Vždyť jsou u mne šípy Všemohoucího,*+

jejichž jed pije můj duch;+

zděšení od Boha* se řadí proti mně.*+

 5 Bude zebra*+ řičet nad trávou

nebo býk bučet nad svou pící?

 6 Budou se věci bez chuti jíst bez soli

nebo má slizovitá šťáva proskurníku nějakou chuť?

 7 Má duše odmítla dotknout se [čehokoliv].

Jsou jako choroba v mém jídle.

 8 Kdyby tak došlo na mou žádost

a kdyby mi Bůh* udělil i mou naději!

 9 A kdyby Bůh postoupil a rozdrtil mě,

kdyby pustil svou ruku a odřízl mě!+

10 I to by mi ještě bylo útěchou;

a [radostí] bych skákal+ při [svých] porodních bolestech,

[i kdyby] neměl soucit; vždyť jsem neutajoval+ řeči Svatého.+

11 Jaká je má síla, abych ještě čekal?+

A jaký je můj konec, abych dále udržoval svou duši?*

12 Mám sílu, [jako] je síla kamenů?

Nebo je mé tělo z mědi?

13 Opravdu ve mně není [schopnost] pomoci si sám

a bylo ode mne odehnáno i účinné působení?

14 Pokud jde o kohokoli, kdo odpírá milující laskavost* svému vlastnímu bližnímu,+

ten také opustí i bázeň před Všemohoucím.+

15 Moji vlastní bratři jednali zrádně+ jako zimní bystřina,

jako koryto zimních bystřin, které ubíhají.

16 Jsou temné od ledu,

sníh se na nich schovává.

17 V pravém období se stávají bezvodými,+ byly umlčeny;

když nastane horko, vysychají ze svého místa.+

18 Stezky jejich cesty odbočují;

vycházejí do prázdna a zanikají.

19 Karavany z Temy+ se dívaly,

cestující společnost Sabejců*+ na ně čekala.

20 Jistě jsou zahanbeni, protože důvěřovali;

došli až na to místo a zklamali se.+

21 Nyní nejste totiž k ničemu;+

vidíte zděšení a dostáváte strach.+

22 Je to proto, že jsem řekl: ‚Dejte mi [něco],

nebo mě obdarujte trochou své moci;

23 a vyprostěte mě z ruky protivníka+

a z ruky tyranů byste mě měli vyplatit‘?+

24 Poučte mě, a já, já budu mlčet;+

a dejte mi porozumět, jaké chyby jsem se dopustil.+

25 Řeči přímosti byly — ach, ne bolestné!+

Ale co kárá to vaše kárání?*+

26 Úkladně plánujete, že budete kárat slova,

když řeči zoufalce+ jsou jenom do větru?+

27 Oč víc budete metat los i o někoho bez otce+

a smlouvat o svého druha!+

28 A teď jen dál, věnujte mi pozornost,

[a podívejte se], zda vám budu lhát+ přímo do obličeje.

29 Vraťte se, prosím — ať nevyvstane žádná nespravedlnost —

ano, vraťte se — ještě je v tom má spravedlnost.+

30 Je na mém jazyku nespravedlnost,

nebo mé vlastní patro nerozlišuje strast?