Co říká Bible

Je Bůh tajemstvím?

„Co je tajemství? Všeobecně řečeno, tajemství je pravda, kterou nelze přirozeným způsobem pochopit nebo dokázat. . . Co je náboženské tajemství? Je to jedna z Božích pravd, které jsme povinni věřit, ačkoli ji nejsme schopni pochopit ani dokázat. Která jsou základní náboženská tajemství? Jsou to tajemství Nejsvětější Trojice, Vtělení Kristova a Vykoupení.“ — Abrégé de l’exposition de la doctrine chrétienne, 1901 (Zkrácené vysvětlení křesťanských nauk)

VÝŠE citovaná pasáž je dokladem toho, jak shrnovaly knihy z počátku dvacátého století názor římskokatolické církve na tajemství. Kromě toho nedávno vydaný Guide des difficultés de la foi catholique (Příručka k problémům katolické víry, 1989) následujícím výrokem ukazuje, že takovéto naukové záležitosti se stále ještě těší zájmu lidí: „Křesťan ve svém náboženském vyznání připouští existenci jistého počtu tajemství, a to nejen díky tomu, že jej osobně přitahují ne zcela vyjasněné skutečnosti. Pokud v ně věří, je to čistě na základě Božího slova.“ Ale co říká Bible? Je Bůh tajemstvím?

Můžeme o Bohu vědět všechno?

Bible nám skutečně poskytuje mnoho podrobností o Bohu jako osobě, o jeho vlastnostech a o jeho jednání s lidstvem. Ovšem vysvětluje nám také, že jeho moudrost a inteligence je nad lidské chápání. Proto prorok Izajáš řekl, že Boží cesty a myšlenky jsou daleko vyšší než lidské. — Izajáš 55:8, 9.

Neměla by nás překvapit skutečnost, že každou jednotlivost o Bohu znát nemůžeme. Tak například přesto, že se naše poznání o vesmíru neustále obohacuje, vědci připouštějí, že zřejmě nikdy nebudou plně schopni dospět ke kořenu všech tajemství souvisejících s věcmi nekonečně malými a nekonečně velkými. Jak by tedy mohl kterýkoli tvor plně poznat hloubku moudrosti Boha, svého Stvořitele? Job se Jehovovi přiznal: „Nerozuměl jsem věcem příliš podivuhodným pro mne, jež neznám.“ (Job 42:3; srovnej Římanům 11:33.) Plné poznání Boha je proto v některých ohledech nad naše omezené možnosti chápání. Ovšem nauky církví se vychylují z mezí stanovených tímto jednoduchým pozorováním.

Tajuplnější, než je třeba?

Katolická encyklopedie Théo, vydaná v nedávné době, říká: „Pojem tajemství lze v církevních naukách uplatnit také na to, co o sobě odhaluje sám Bůh, kupříkladu vzhledem ke své trojjediné existenci.“ Podobně jako v mnoha jiných teologických knihách je zde rozvíjena předpokládaná koncepce, že ‚jelikož poznání Boha je nevyhnutelně tajemné, nemělo by nikoho překvapovat, že Bůh je Trojice a že Trojice je tajemství‘. Je takové uvažování postaveno na dobrých základech?

Předně, mnoho knih uznává — podobně jako The New Encyclopædia Britannica —, že „ani slovo Trojice, ani jednoznačné vyjádření této nauky se v Novém zákoně neobjevují“. Navíc dějiny této nauky ukazují, že jsou v ní spojeny mnohé představy pocházející z pohanských filozofií, které byly včleněny do různých vyznání víry až několik desetiletí po smrti apoštolů. Neexistuje tudíž žádný pevný důkaz, že by se tajemství Trojice zakládalo na Bibli.a

Uvažujme: Jelikož je nemožné znát o Bohu všechno, jaký by to mělo smysl, kdyby Jehova svou totožnost ještě navíc zamlžoval? Naopak, on si přeje, aby jej všichni lidé znali. (Jan 17:3; srovnej Hebrejcům 8:11.) A jaký by to mělo smysl, kdyby jeho totožnost zamlžovali lidé, kteří si skutečně přejí dělat Bohu radost? Znázorněme si to: Kdyby se člověk mohl dívat na krásnou krajinu pouze jedním oknem, bylo by moudré toto okno zamžít a říci: ‚Může být zamžené, protože stejně bychom neviděli všechny detaily krajiny‘? Jistě že ne! Bible i zdravý rozum nám říkají, že naše poznání o Bohu je nutně omezené. Ale tato omezení nás neopravňují přeměnit poznání o Bohu v tajemnou nauku, jakou je nauka o Trojici, která slouží jen tomu účelu, aby do našeho porozumění o Bohu vnášela zmatek.

Tajemství — pohanská a křesťanská

Když se však slovo „tajemství“ objevuje v Písmech, nemá význam „skrytého poznání“, jak je tato věc obvykle chápána. Dílo Théo nás správně upomíná: „Pojem tajemství zde nemá tento smysl. Pro křesťany označuje něco, co je běžně skryté nebo nedostupné, ale co jim Bůh chce říci a co si přeje, aby poznali.“

Apoštol Pavel použil řecké slovo mysterion („záhada“ nebo „posvátné tajemství“) více než dvacetkrát ve zcela konkrétním smyslu. Použil je, když hovořil o posvátném tajemství, které bylo dlouho skryto, ale které Bůh odhalil, když poslal Ježíše na zem. Ježíš Kristus, Spasitel lidstva, byl základní součástí zaslíbeného „semene“, kterou Bůh zamýšlel použít k vykoupení lidí. Byl tím, ‚jehož prostřednictvím si měly žehnat všechny národy země‘, tím, kdo měl mít v nebesích spoludědice. (1. Mojžíšova 3:15; 22:18; Římanům 8:17) Tyto zahalené či tajemné skutečnosti byly Božím předkřesťanským služebníkům skryty, ale Jehova je v příhodném čase odhalil. (Efezanům 1:9; Kolosanům 1:26) Je radostné, že přístup k tomuto poznání se neomezuje jen na hrstku vyvolených lidí — jak je to s náboženskými tajemstvími v případě některých náboženství —, ale má být rozhlášeno co největšímu počtu lidí, aniž by se mezi nimi dělaly rozdíly. — Efezanům 6:19, 20.

Uctívat Boha pravdou

Informace obsažené v Bibli nám stačí k tomu, abychom věděli, jaký způsob uctívání je Bohu přijatelný. Bible nevyučuje Trojici, ale zcela jasně ukazuje, že Jehova má nadřízené postavení a Ježíš podřízené. Ježíš například řekl: „Otec je větší než já.“ (Jan 14:28; 1. Korinťanům 15:28) Bible také ukazuje, že svatý duch je Boží činná síla, která řídí jeho věrné služebníky. — Skutky 2:1–4.

Když Ježíš hovořil se samařskou ženou, ukázal, že k tomu, aby se člověk Bohu líbil, musí Jej uctívat „duchem a pravdou“. Dodal, že „Otec skutečně hledá takové lidi, aby ho uctívali“. (Jan 4:21–24) Každý nese svou odpovědnost za to, aby se snažil nalézt takové přesné poznání. Toto poznání přinese požehnání člověku, který se skutečně spoléhá na Boží slovo. Ne však tomu, kdo přijímá lidmi vytvořené tajemné tradice, které toto Slovo zatemňují.

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 26]

Všechna práva vyhrazena