Louis Pasteur — Co jeho práce odhalila

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! VE FRANCII

MŮŽE život vzniknout samovolně? V devatenáctém století si to někteří vědci mysleli. Domnívali se, že život může vzniknout z neživé hmoty sám od sebe, bez zásahu stvořitele.

Posluchači, kteří byli jednoho jarního večera v dubnu roku 1864 ve dvoraně sorbonnské univerzity v Paříži, však uslyšeli něco jiného. V mistrném vystoupení před komisí vědců Louis Pasteur úspěšně vyvrátil teorii samovolného vzniku života.

The World Book Encyclopedia uvádí, že díky tomuto odhalení a pozdějším objevům se stal „jedním z největších vědců světa“. Proč však tento muž tak hluboce zapůsobil na své současníky a jak se stal známým po celém světě? Jaký užitek máme z některých jeho objevů dnes?

Počátky výzkumu

Louis Pasteur se narodil v roce 1822 v malém městečku Dôle na východě Francie. Jeho otec byl koželuhem a do svého syna vkládal velké naděje. Přestože Louis měl zálibu v umění a měl i skutečný umělecký talent, zvolil si vědu. V pětadvaceti letech získal doktorát věd.

Počátky jeho výzkumu se týkaly kyseliny vinné, která je v sedlině na dně vinných sudů. Tyto výsledky využili o několik let později další vědci a položili tak základy moderní organické chemie. Pasteur potom přešel na studium fermentačních látek.

Před Pasteurovým bádáním bylo známo, že existují fermentační látky jako kvasnice. O těchto látkách se ale předpokládalo, že jsou výsledkem kvašení. Pasteur však prokázal, že nejsou výsledkem, ale naopak příčinou kvašení. Ukázal, že každý typ fermentační látky způsobuje jiný druh kvašení. Zpráva, kterou o tom v roce 1857 uveřejnil, se dnes pokládá za „rodný list mikrobiologie“.

Od té chvíle se Pasteurova práce a objevy urychlily. Měl věhlas, a proto ho výrobci octa v Orléansu požádali, aby vyřešil jejich četné technické problémy. Pasteur prokázal, že faktor odpovědný za přeměnu vína v ocet je to, čemu se nyní říká mikroorganismy, které jsou přítomny na povrchu tekutiny. Na konci svého výzkumu přednesl před městskými výrobci octa a hodnostáři svou slavnou „Přednášku o octu vinném“.

Pasterizace

Při výzkumu kvašení dospěl Pasteur k závěru, že většina problémů, jež má potravinářský průmysl s kontaminací, je způsobena mikroby. Mikroby jsou ve vzduchu nebo v nedostatečně vymytých nádobách. Pasteur ukázal, že znehodnocení potravinových výrobků baktériemi by se mohlo předejít lepší hygienou a že zkažení tekutin lze předejít tím, když jsou několik minut vystaveny teplotě 50 až 60 stupňů Celsia. Tato metoda byla poprvé použita u vína k tomu, aby se předešlo nesprávnému kvašení. Tím se zabila většina mikrobů, aniž došlo ke změně chuti či vůně.

Tento proces, jejž Pasteur patentoval a nazývá se pasterizace, znamenal v potravinářském průmyslu revoluci. V dnešní době se tento postup již u vína nepoužívá, ale pro mnohé výrobky jako mléko nebo ovocné džusy je stále postačující. Je možné použít také jiné metody jako sterilizaci při mnohem vyšších teplotách.

Další velký průmysl, který měl z Pasteurova výzkumu užitek, bylo pivovarnictví. Francouzi měli v té době mnoho výrobních problémů a tvrdou německou konkurenci. Pasteur se pustil s elánem do práce a dal sládkům mnoho rad. Doporučil jim, aby věnovali pozornost čistotě mladiny a rovněž celkové čistotě okolního vzduchu. Úspěch byl okamžitý, a Pasteur potom získal mnoho patentů.

Život pochází ze života

Od starověku se vznik hmyzu, červů a dalších tvorů v rozkládající se hmotě vysvětloval těmi nejpodivnějšími způsoby. V sedmnáctém století se například jeden belgický chemik chlubil, že když nacpal špinavou košili do džbánu s pšenicí, vznikly mu myši!

V Pasteurově době probíhaly ve vědeckých kruzích prudké diskuse. Postavit se proti zastáncům samovolného vzniku života, to byl skutečně náročný úkol. Pasteur si však vzhledem k tomu, co zjistil při výzkumu kvašení, důvěřoval. Podnikl tedy pokusy, jejichž cílem bylo jednou provždy skoncovat s myšlenkou samovolného vzniku života.

Pokus, ve kterém použil baňky s hrdélkem ohnutým do vlnovky, patří k nejproslulejším. Živný roztok v baňce, která měla otevřené hrdlo, byl mikroorganismy rychle kontaminován. Když byl tento roztok uchováván v baňce, jež měla hrdélko vlnkovitě ohnuté, roztok kontaminován nebyl. Proč k tomu nedošlo?

Pasteurovo vysvětlení bylo prosté — když vzduch prochází vlnkovitě prohnutým hrdélkem, baktérie ze vzduchu se usadí na povrchu skla, a když se vzduch dostane k tekutině, žádné mikroorganismy již neobsahuje. Mikroorganismy, které se objeví v baňce s otevřeným hrdlem, nevzniknou v živném roztoku samovolně, ale jsou transportovány vzduchem.

Aby Pasteur dokázal, jak významným nosičem mikrobů vzduch je, vystoupil na ledovec Mer de Glace ve francouzských Alpách. V nadmořské výšce 2 000 metrů otevřel zatavené baňky a umožnil přístup vzduchu. Z dvaceti lahví byla kontaminována pouze jedna. Potom sešel k úpatí Jurských hor a stejný pokus tam opakoval. Zde, v mnohem nižší nadmořské výšce, bylo kontaminováno osm baněk. Prokázal tak, že menší nebezpečí kontaminace ve vyšších nadmořských výškách je způsobeno čistším vzduchem.

Pasteur těmito pokusy přesvědčivě dokázal, že život vzniká pouze ze života, který již existuje. Nikdy nevznikne samovolně, tedy sám od sebe.

Boj proti infekčním nemocem

Kvašení vyžaduje přítomnost mikrobů, a proto Pasteur usuzoval, že totéž by mělo platit i pro nakažlivé nemoci. Utvrdilo ho v tom zkoumání choroby bource morušového, která pro výrobce hedvábí na jihu Francie znamenala závažný hospodářský problém. Během několika let našel Pasteur příčinu dvou nemocí bourců a navrhl přesné metody, jak vybrat zdravé bource a tak zamezit epidemii.

Když Pasteur studoval choleru drůbeže, všiml si, že choroboplodné zárodky, které byly staré pouze několik měsíců, k onemocnění kuřat nevedly, ale místo toho kuřata před nemocí ochránily. Tím vlastně objevil, že oslabenou formou těchto baktérií by mohl kuřata očkovat.

Pasteur nebyl první, kdo použil očkování. Již před ním to byl Angličan Edward Jenner. Pasteur však byl první, kdo podal v oslabené formě skutečného původce choroby místo příbuzných mikrobů. Pasteur také provedl úspěšné očkování proti sněti slezinné, infekční nemoci teplokrevných zvířat, jako je hovězí dobytek a ovce.

Potom se Pasteur odhodlal k poslednímu a nejslavnějšímu boji, k boji proti vzteklině. Pasteur si to sice neuvědomoval, ale zde stál proti světu, který se velmi lišil od světa baktérií. Nyní šlo o viry, a tento svět mikroskopem vidět nemohl.

Šestého července 1885 přivedla do Pasteurovy laboratoře jedna matka svého devítiletého syna. Dítě právě pokousal vzteklý pes. Matka prosila Pasteura, aby chlapci pomohl, ale on se zdráhal. Nebyl lékař, a riskoval, že bude obviněn z nezákonné léčby. A co víc, svou metodu ještě na lidech nevyzkoušel. Přesto však požádal dr. Granchera, svého spolupracovníka, aby u chlapce očkování provedl. Bylo úspěšné. Za necelý rok ošetřili více než 350 lidí a pouze jediný člověk — kterého přinesli příliš pozdě — nepřežil.

Pasteur se mezitím zamýšlel nad nemocniční hygienou. V pařížské porodnici způsobila horečka omladnic každý rok smrt velkého počtu žen. Pasteur doporučil aseptické postupy a přísnou hygienu, zvláště pak rukou. Pozdější výzkumy anglického chirurga Josepha Listera a jiných odborníků prokázaly přesnost Pasteurových závěrů.

Hodnotná práce

Pasteur zemřel v roce 1895 . Jeho práce však byla hodnotná, a máme z ní prospěch ještě dnes. Byl proto nazván „dobrodincem lidstva“. Jeho jméno je dosud spojeno s očkovacími látkami a postupy, o nichž se obecně ví, že je vynalezl.

L’Institut Pasteur, ústav k léčení vztekliny založený v Paříži během Pasteurova života, je dnes vysoce renomovaným centrem pro studium infekčních nemocí. Ústav je významný svou prací na očkovacích látkách a lécích — a ještě více od roku 1983, kdy zde tým vědců vedený profesorem Lucem Montagnierem poprvé izoloval virus AIDS.

Diskuse o samovolném vzniku života, které se Pasteur účastnil a z níž vyšel vítězně, nebyla pouhým vědeckým slovíčkařením. Bylo to více než jen nějaká zajímavá otázka, o níž by mezi sebou diskutovalo několik vědců či intelektuálů. Má mnohem hlubší význam — týká se důkazů, které souvisejí s existencí Boha.

François Dagognet, francouzský filozof zaměřený na vědu, uvádí, že Pasteurovi „protivníci — materialisté i ateisté — věřili, že mohou dokázat, že jednobuněčné organismy mohou vznikat z rozkládajících se molekul. To jim umožnilo, aby ze stvoření vyloučili Boha. Podle Pasteura však přechod ze smrti k životu nebyl možný.“

Dodnes všechny doklady z pokusů, z dějin, z biologie, z archeologie a z antropologie stále ukazují to, co demonstroval Pasteur — že život může pocházet jen z již existujícího života, a ne z neživé hmoty. A je rovněž jasné, že živí tvorové se množí ‚podle svého druhu‘, jak uvádí biblická zpráva v 1. Mojžíšově. Potomstvo je vždy stejného „druhu“ neboli typu jako rodiče. (1. Mojžíšova 1:11, 12, 20–25)

A tak, ať vědomě, či nevědomě, Pasteur svou prací poskytl mocný doklad a svědectví proti evoluční teorii a pro to, že ke vzniku života na zemi byl absolutně nutný stvořitel. Jeho práce ukázala to, co uznával pokorný žalmista: „Vězte, že Jehova je Bůh. To on nás udělal, a ne my sami.“ (Žalm 100:3)

[Obrázky na straně 25]

Přístroj, který pasterizací ničil nežádoucí mikroby ve víně; dole je zvýrazněn rámečkem

[Obrázek na straně 26]

Pasteurovy pokusy vyvrátily teorii o samovolném vzniku života

[Podpisek obrázku na straně 24]

Fotografie na stranách 24–26: © Institut Pasteur