Poslové pokoje ve Východní Evropě

NESLYŠÍCÍ slyšeli, vězni získávali svobodu, policie neměla téměř co dělat! O čem mluvíme? O tom, co se odehrávalo na posledních mezinárodních sjezdech svědků Jehovových, které se v červenci a srpnu loňského roku konaly ve Východní Evropě.

Námět programu zněl „Poslové Božího pokoje“. Mnoho lidí vidělo, že navzdory potížím, jež v Rumunsku způsobilo duchovenstvo,a svědkové Jehovovi opravdu mají pokoj, který pramení z poznání Boha a Krista Ježíše. (Izajáš 26:2, 3; Filipanům 4:7)

Sjezdy se konaly v Praze (Česká republika), Budapešti (Maďarsko), Varšavě a Lodži (Polsko), Tallinnu (Estonsko), Brašově a Kluži (Rumunsko).

Těchto sjezdů se zúčastnili delegáti z mnoha cizích zemí a propůjčili těmto událostem skutečně mezinárodní ráz. V Praze byly velké skupiny svědků z Německa, Japonska, Polska a Spojených států. Zpráva z kanceláře odbočky Watch Tower Society v České republice uvádí: „Byli jsme velmi povzbuzeni příchodem tolika ryzích Jehovových ctitelů. Například většina japonských delegátů byli průkopníci, a sekci stadiónu, kde seděli, viditelně zdobila jejich upravenost a kázeň. Také jsme si povšimli srdečnosti polských delegátů, vděčnosti slovenských bratrů, velkorysosti Němců a široce otevřeného srdce Američanů. Ode všech se máme co učit.“

Jak sjezd zapůsobil na ty, kdo se s námi začali scházet teprve nedávno? Sjezdu se účastnil jeden pětaosmdesátiletý učenec, autor knih a lingvista, i přesto, že trpí cukrovkou a těžko se mu chodí. Asi šest měsíců studoval Bibli s knihou Poznání. Při programu se nezaměřoval na jazykovou a formální stránku proslovů, ale na něco jiného. „Bylo to nádherné,“ zvolal. „Láska a ohleduplnost, které mezi sebou máte, mluví hlasitěji než slova.“ (Jan 13:34, 35; 1. Korinťanům 13:1–8)

Zahraniční návštěvníci Prahy strávili příjemné chvíle prohlídkami historicky významných míst a při každé příležitosti vydávali neformální svědectví. Na jednom zámku jižně od Prahy čekala jedna americká svědkyně, manželka právníka, nahoře na zámecké věži a rozdávala traktáty v češtině všem, kdo zdolali schody. Jiní rozdávali traktáty, když potkali skupinu školaček, které se přišly podívat na židovský hřbitov. A literaturu samozřejmě dostali i profesionální průvodci a řidiči z cestovních kanceláří. (1. Petra 3:15)

Jedna průvodkyně o svědcích a jejich chování s oceněním napsala: „Nikdy v životě jsem se nesetkala s tolika přátelskými a srdečnými lidmi. I když jsem katolička, okouzlují mě Vaše duchovní postoje. Všichni jste mi dali trochu naděje, že svět ještě není ztracen. Dovolte mi, abych Vám poděkovala za Vaši laskavost. Bůh Vám žehnej!“

I když v pátek v Praze vydatně pršelo, rodiny seděly venku na stadiónu a přijímaly duchovní pokrm, který jim předkládali místní i zahraniční řečníci. Bylo tam tolik dětí, že mimo stadión bylo zřízeno speciální parkoviště pro kočárky, aby v uličkách nedocházelo k nehodám.

Na pražský sjezd přišlo více než 22 000 osob a bylo pokřtěno 432 nově zasvěcených svědků, mimo jiné dvě osoby na invalidních vozících a také pět dalších, kteří jsou tělesně postiženi.

Neslyšící „slyší“ v Budapešti

V červenci se konal mezinárodní sjezd v Budapešti, v krásném městě, které se rozkládá po obou stranách Dunaje. Sjezdu se zúčastnilo 23 893 osob, mezi nimi 3 341 delegátů z 11 zemí mimo Maďarsko.

Ve stanu poblíž pódia byl celý program tlumočen neslyšícím, jichž přišlo asi sto. Při vítání všech delegátů, kteří mluví jinou řečí než maďarštinou, byli zvláště přivítáni neslyšící: „Jeden jazyk, do kterého se bude tlumočit celý program a který nechceme opomenout, je znaková řeč. Jsme rádi, že mezi nás přišli i neslyšící.“

Jak se o pravdu dělili s druhými lidmi

Na těchto sjezdech byla vydána nová biblická literatura, mimo jiné kniha Tajemství rodinného štěstí. Francouzská delegace tuto knihu obdržela a vracela se do hotelu. Cestou spatřili ženicha a nevěstu se svatebními hosty. Bratři požádali řidiče, aby zastavil. Jeden svědek vystoupil a jednu tuto novou knihu v maďarštině dvojici věnoval. S vděčností ji přijali a ihned si ji začali prohlížet. To byl pravděpodobně jeden z prvních výtisků této knihy, které byly rozšířeny!

Z katolíka komunista a později svědek

Těch 510 osob, jež byly na sjezdu v Budapešti pokřtěny, představuje více než dvě procenta všech přítomných. Tři z těchto nových svědků jsou ještě ve vězení a odpykávají si trest za zločiny, kterých se dopustili předtím, než poznali biblickou pravdu. Místní bratři je pravidelně navštěvují a vedou biblická studia s dalšími vězni. V jedné věznici v Budapešti se s vězni vede asi 50 biblických studií.

Jeden muž, který chodil do benediktinské katolické školy, ztratil víru v katolickou církev, a když mu bylo dvacet let, stal se členem komunistické strany. Později vstoupil do armády a dosáhl hodnosti poručíka. Jako člen Lidových milicí učil na univerzitě marxismus-leninismus. Zaujal ho komunistický slogan „svoboda, bratrství, rovnost“. Avšak když viděl, jak lidé ve význačném postavení zneužívají heslo „vláda lidu“, začal o komunismu pochybovat. Cítil, že v něm něco chybí. Nakonec odešel do důchodu. Když svědkové zaklepali na jeho dveře, byl ochoten naslouchat. Říká o tom: „Když jsem byl poprvé v sále Království, přesvědčilo mě to, že tady je konečně to pravé bratrství. Obklopovala mě láska pravých Kristových následovníků. Moje proměna z komunisty ve svědka trvala čtyři roky. Ale vybral jsem si pravdu.“ Tento člověk byl na sjezdu pokřtěn.

Pro policisty, kteří mají na sjezdu službu, je to obvykle velká změna. Jeden policista, který byl přidělen, aby sloužil před stadiónem, řekl, že služba na sjezdu svědků je velmi obtížná. Proč? Protože všechno běží tak hladce, že se policista musí velmi přemáhat, aby neusnul!

Příznivé zprávy tisku v Polsku

V Polsku se konaly dva mezinárodní sjezdy. Jeden v hlavním městě Varšavě, jehož se zúčastnilo více než 20 000 lidí, a druhý v Lodži, druhém největším polském městě, a na ten přišlo téměř 12 000 osob.

Významný varšavský list Życie Warszawy uveřejnil toto: „ ‚Má se kázat dobrá zpráva! Je to zpráva pokoje, skutečného pokoje. Naše láska k Jehovovi a k našim bližním nás pohání, abychom nadále bez ustání kázali, dokud Bůh neřekne, že práce je hotova,‘ pronesl Carey Barber, člen vedoucího sboru svědků Jehovových.“

Dopisovatel listu Sztandar Młodych napsal: „Dva dny se na stadiónu Legie ve Varšavě scházelo asi 12 000 svědků Jehovových na náboženském shromáždění. Všude byl příkladný pořádek, a i když jsem se pozorně díval, nikde jsem neviděl policejní auta ani jednotky, které by sledovaly dění.

Polsko je prý téměř úplně katolické. Ale když se na tomtéž stadiónu sejde naše katolická mládež, jsou vždy přítomny velké policejní síly, připravené zasáhnout.

Je jistě znepokojující, že zrádci katolictví, sektáři, nebo jak ještě je [svědky Jehovovy] nazýváte, jsou schopni se shromáždit v ohromném počtu a přitom neohrozit veřejný pořádek a bezpečnost, kdežto naše katolická mládež, když je v davu, je nebezpečná, a před jejími mladickými výtržnostmi je nutná policejní ochrana. Rozhodně je o čem přemýšlet.“

I zde byli pokřtěni noví věřící. Ve Varšavě jich bylo 462 a v Lodži 278. K nim patří i devatenáctiletá Sylwia, která měla vůči svědkům Jehovovým předsudky. Jednoho deštivého dne ji na ulici oslovila jedna svědkyně. „Podařilo se mi zbavit se jí a šla jsem pryč. Ale schovala jsem pod deštník dívku, která mokla. Ukázalo se však, že také ona je svědkem Jehovovým! Nabídla mi, že mi přinese knížku Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi. Ze zdvořilosti jsem jí dala svou adresu a . . . dnes jsem byla pokřtěna!“

Malé Estonsko dostává velké svědectví

Estonsko, Lotyšsko a Litva jsou pobaltské státy. Estonsko má jen asi 1,5 milionu obyvatel a v jeho hlavním městě jich žije přibližně 450 tisíc. V srpnu 1996 se tam konaly dva sjezdy.

Ohlas na tato dvě velká shromáždění byl takový, že se jeden list vyjádřil: „Tallinn je doslova naplněn vírou svědků Jehovových. Jejich sjezd, který se konal v Linnahallu, měl prý největší účast ze všech náboženských shromáždění, jež se kdy v Estonsku konala.“ Svědkové Jehovovi si zamluvili všechny hotely.

Bratr Carey Barber později vypracoval zprávu, v níž uvádí: „Není divu, že finským i jiným bratrům, kteří byli do Estonska přiděleni, se tam líbí. Tato malá, ale krásná země byla zabírána a pošlapávána většími národy a prožila mnoho utrpení. Nyní se Estonci . . . velmi těší na budoucí trvalý pokoj a bezpečí od Jehovy.“ V Estonsku je více než 3 100 aktivních svědků, z nichž polovina mluví rusky.

Sjezd sloužil Estoncům, rusky mluvícím Estoncům, Lotyšům, Litevcům a návštěvníkům z patnácti zemí, mimo jiné 155 delegátům z Británie a 300 delegátů z Finska.

Neslyšící „slyší“ i v Estonsku

Před třemi lety jeden neslyšící starší z Finska odjel do estonského Tallinnu, aby se podíval, co by mohl udělat pro tamní neslyšící. Neznal tam ani jediného neslyšícího člověka, a tak šel do domu, kde se v Tallinnu neslyšící scházeli, a vzal s sebou stohy časopisů Strážná věž a další literaturu. Estonští neslyšící ho uvítali a byli zvědavi, co to má s sebou. Při své první návštěvě rozdal všechnu literaturu a zapsal si jména a adresy těch, kdo měli zájem. Těch jmen bylo celkem sedmdesát.

Téměř všichni chtěli studovat Bibli a bratr si uvědomil, že všechna ta studia vést nemůže. Musel si tedy vybrat lidi, jejichž zájem byl největší. Brzy po své první návštěvě v Estonsku vedl třicet biblických studií a dalších čtyřicet osob na studium čekalo! Nyní jsou neslyšícím v Tallinnu k dispozici čtyři tlumočníci znakové řeči.

„Nová epizoda v dramatu Nového zákona“

Jedna svědkyně vítala delegáty sjezdu v místě, kam připlouval trajekt. Oslovila jednu estonskou průvodkyni z cestovní kanceláře a zeptala se jí, co si o této velké události myslí. Průvodkyně jí řekla, že vedla několik skupin svědků z různých evropských zemí a všimla si, že svědkové se vždy dobře chovají a jsou to laskaví lidé. Byla pozvána, aby si prohlédla kancelář odbočky v ulici Puhangu, a byla překvapena, když všude viděla pořádek a také laskavé a spokojené mladé lidi. Nemohla pochopit, proč je proti svědkům tak velký odpor a tolik falešných obvinění, když skutečnosti ukazují, že ta obvinění jsou nepravdivá. Řekla: „Podle mě je vaše práce, vaše služba, jakási nová epizoda v dramatu Nového zákona.“

Jako poslové Božího pokoje svědkové Jehovovi očekávají, že si uctivým jednáním a laskavostí k cizincům získají dobrou pověst na celém světě. (1. Petra 3:16) Tyto sjezdy ve Východní Evropě ukazují, že navzdory pomluvám a hanobení ze strany náboženských nepřátel a odpadlíků mají svědkové Jehovovi Boží požehnání, když rozhlašují poselství pokoje, které náš svět rozervaný válkami a naplněný nenávistí tolik potřebuje. (Izajáš 2:2–4; Marek 13:10)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 23]

Přestože pršelo, rodiny věnovaly programu bedlivou pozornost

[Obrázek na straně 24]

Šťastní polští svědkové se svými novými publikacemi

[Obrázek na straně 25]

Veselí estonští svědkové v typickém národním kroji