Netrnitá juka — Jedinečně přizpůsobivá rostlina

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KOSTARICE

LÉČIVÁ, mýdlová, lahodná a výživná. Taková je tato exotická rostlina, a to není vše. Obyvatelé Střední Ameriky ji dobře znají, ale ne jako netrnitou juku. Kdybyste tento výraz použili ve Střední Americe, většina lidí by se na vás dívala sice zdvořile, ale nechápavě. Kdybyste se však zmínili o itabo, izote či daguillo, jak je tato rostlina známa v Kostarice, Guatemale, Hondurasu a Nikaragui, sklidili byste uznalý úsměv. Kostaričané a jiní obyvatelé Střední Ameriky si pochutnávají na rozmanitých jídlech, do nichž dávají její květy.

Příslušnice významné čeledi

Netrnitou juku taxonomové zařadili do čeledi liliovitých, avšak nedávno byla klasifikována jako člen čeledi agávovitých, takže to vypadá, jako by se sami odborníci neshodli. Posledně zmíněná čeleď rostlin s drsným povrchem zahrnuje asi 550 druhů z řádu liliokvětých. Botanikové této juce přidělili vědecké jméno Yucca elephantipes.

Existuje asi čtyřicet druhů rodu Yucca, z nichž většinu nalezneme v Severní Americe, Mexiku a Střední a Jižní Americe. K jejím známým příbuzným patří juka krátkolistá (Yucca brevifolia) a juka aleolistá (Yucca aloifolia). To je opravdu veliká rodinka!

Čím je tato univerzální rostlina charakteristická? Na první pohled je robustní, exotická a její protáhlé listy sahají až metr od kmene. Zavalitý, dřevnatý kmen se svou vláknitou strukturou a šedohnědou barvou připomíná přední nohu slona — odtud její vědecké jméno elephantipes.

Na první pohled je možné netrnitou juku zaměnit se stromem, neboť dosahuje výšky pěti až osmi metrů. Když je v Kostarice období sucha, a zvláště v únoru a březnu, má rostlina itabo korunu ze stovek zvoncovitých, smetanově bílých květů. Prodávají se na tržištích a ulicích, takže to vypadá, jako by byly v jednu dobu prostě všude. Tyto hebké a jemné květy, které příkře kontrastují se zašpičatělými listy, kvetou v latách a směle stojí ve středu rostliny — vzpřímené a v pozoru.

Itabo je mezi zahradníky i zahradními architekty jedním z nejoblíbenějších druhů juky, protože se přizpůsobuje různým klimatickým a půdním podmínkám a vypadá jako exotická tropická rostlina. Plodný itabo se v Kostarice kdysi užíval jako přírodní plot k ohraničování pozemků, a tak není divu, že se hojně vyskytuje prakticky v každé oblasti této země.

Je jisté, že místní lidé využívají tuto rostlinu všestranně. Z vláken získaných z jejích listů se dělají například rohože, pásky a batohy. Když jsou listy zahřáty, takže se stanou pružnými, zahradníci je mohou použít jako příhodný provaz, kterým svážou svou úrodu. Zdá se, že neexistuje nic, v čem by tato rostlina nebyla užitečná.

Lahodná poživatina!

Frances Perry, autor knihy Flowers of the World (Květiny světa), píše: „Indiáni jedí pupeny rostlin druhu juka; jejich plody a kořeny obsahují saponiny [složky mýdla], takže se dají použít při praní.“ Obyvatelé Střední Ameriky skutečně využívají kulinářských a čisticích vlastností juky. Mají rádi její nakyslou, říznou chuť. Z květů se připravuje studený salát nebo se vaří s vejci a bramborami, což s oblibou dělají Kostaričané a jiní obyvatelé Střední Ameriky. Juky jsou nutričně hodnotné, protože jsou bohaté na vitamíny a minerály, jako třeba vápník, železo, vitamín B1, fosfor a vitamín B2.

Pozoruhodné jsou také léčivé vlastnosti juk: posilující nápoj, který se vyrábí vařením a máčením květů, působí uklidňujícím způsobem na žaludek. Listy se mohou použít při léčbě albuminurie, zánětu tlustého střeva a také jako močopudný lék. A tato léčivá, mýdlová, lahodná a výživná rostlina je jen jedním z pozemských výtvorů, z nichž mohou mít naše chuťové pohárky radost.

[Obrázek na straně 26]

Květy juky vařené s vejci a bramborami — oblíbené jídlo ve Střední Americe

[Obrázek na straně 27]

Juky připomínají stromy rostoucí v krajině