Záplavy v Mozambiku — Jak se křesťané postarali o oběti katastrofy

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V MOZAMBIKU

ZAČÁTKEM minulého roku byli televizní diváci ohromeni záběry z Mozambiku, ve kterých lidé ohrožovaní přívalem vody pevně objímali větve stromů. Jedna žena porodila přímo na stromě a záběry ukazovaly, jak byla společně se svým děťátkem přemístěna do bezpečí. Tisíce lidí bylo uvězněno po několik dní — někteří ve společnosti hadů —, dokud voda nepoklesla nebo dokud nebyli vysvobozeni helikoptérami.

Tragédie začala přívalovými dešti v mozambickém hlavním městě Maputo. Během několika hodin byla zaplavena všechna předměstí. Na některých místech voda vystoupila až ke střechám domů. Silnice se přeměnily v běsnící řeky. Vytvářely se široké kanály, a auta i domy, stejně jako všechno ostatní, byly odplaveny pryč. Ale to nejhorší mělo teprve přijít.

Deště neustávaly a zaplavovaly celou jižní část země. Pršelo také v sousední Jižní Africe, Zimbabwe a Botswaně. Z těchto zemí do Mozambiku přitékají na své cestě k oceánu řeky Incomati, Limpopo a Zambezi. Když se tedy tyto řeky rozvodnily, byly rozsáhlé oblasti Mozambiku zničeny. To, jak se během této katastrofy křesťané starali jeden o druhého, je příběh, který posiluje víru.

Odhady prvních škod

Devátého února minulého roku se dva zástupci odbočky svědků Jehovových v Maputu vydali navštívit severní část země. Okolo deváté hodiny dopoledne projeli městem Xinavane, kde hladina řeky Incoluane sahala již velmi vysoko. Rozhodli se však pokračovat do Xai-Xai, hlavního města provincie Gaza. Avšak poblíž města Chókwè si všimli, že zde, kde se často vyskytují během bouřek nejhorší záplavy, nejsou žádné náznaky nějakých problémů. A tak došli k závěru, že se vrátí do Maputa.

Když se však při své zpáteční cestě přiblížili ke Xinavane, zastavil je policejní zátaras. Policie varovala: „Z Jižní Afriky se přivalily záplavové vody a odřízly státní silnici. Ani autobusy, ani nákladní vozy tudy nejsou schopny projet.“ Tentýž úsek silnice, který dopoledne projeli, byl nyní úplně pod vodou! Tato oblast byla od zbývající části země odříznuta, protože voda stoupala také v řekách dále na severu.

Ti dva bratři se tedy rozhodli, že stráví noc v blízké Macii. V průběhu noci se však situace zhoršila. Celé město Xinavane bylo zaplaveno a lidé zde přišli úplně o všechno. Učinila se opatření, aby se svědkové z této oblasti dostali do sálu Království v Macii, kde byl založen nouzový uprchlický tábor. Svědkové okamžitě navštívili velkosklady a koupili takové základní potřeby, jako je rýže, fazole, mouka a olej.

Bezprostřední zájem se nyní soustředil na spolukřesťany v Chókwè a blízkých městech. Dozorci ze sborů v Chókwè se spolu sešli a zorganizovali hromadnou evakuaci. Byla rozhlášena zpráva: „Neprodleně odejděte do Macie!“ Brzy se však zjistilo, že z Xinavane mnoho bratrů nepřijelo. Někteří svědkové tedy byli posláni, aby zjistili, v jaké jsou situaci. Dozvěděli se, že jeden křesťanský starší se ve svém domě utopil. Byl zařízen jeho pohřeb a ostatní svědkové, kteří byli nalezeni — mnozí z nich na střechách —, se za pomoci bratrů dostali do Macie.

Potom, co byla učiněna tato opatření, odjeli zástupci odbočky do pobřežního města Bilene, kde si najali letadlo do Maputa. Kraj byl zaplaven, kam oko dohlédlo. V novinách uvedli, že jen v provincii Gaza bylo postiženo 600 000 lidí.

Situace se zhoršuje

V několika dalších dnech deště zesílily, a provincie ležící ve středu Mozambiku tak byly rovněž zpustošeny. Poté se utvořil ohromný tropický cyklon pojmenovaný Eline. A dvacátého února přišel na provincie Inhambane, Sofala a Manica ničivý déšť. Způsobil další záplavy, smrt a zkázu.

Ke konci února bylo město Chókwè a přilehlé oblasti zatopeny jako ještě nikdy předtím. Krátce před půlnocí v sobotu 26. února se přihnala záplava v podobě ohromného přívalu, který odplavil všechno, co mu stálo v cestě. „Probudila nás sousedka, která křičela z okna,“ vypráví Luis Chitlango, svědek, jemuž je 32 let.

Bratr Chitlango vysvětluje: „Když jsme vyskočili z postele, uslyšeli jsme hukot vody. Jak jsme utíkali, narazili jsme na mnoho hadů. V šest hodin ráno jsme se dostali na vyvýšenější místa, a později dopoledne, kdy se vody záplavy zvedaly již po celé krajině, jsme museli vylézt na stromy. V naší skupině bylo dvacet lidí.

Muži vylezli na stromy jako první. Ženy jim podaly děti, které potom muži přivázali k větvím. Pak je následovaly ženy se svými děťátky. Občas jsme slezli ze stromů a pod vodou jsme na zemi hledali arašídy, o kterých jsme věděli, že v této oblasti rostou.

Po třech dnech bylo rozhodnuto, že bychom všichni měli jít do Chókwè. Zápasili jsme se silným proudem a voda nám sahala až k hrudníku. Cestou jsme viděli mnoho lidí na stromech a na střechách. Příští den poklesly vody záplavy natolik, že se nákladní vozy dostaly do města a vzaly lidi do Macie.“

Uprchlický tábor svědků

Čtvrtého března si odbočka svědků Jehovových najala letadlo a její zástupci odletěli do postižené oblasti. Velká část obyvatel utekla do Macie, která se přeměnila v obrovský tábor pro uprchlíky. Mnoho obětí záplav bylo sužováno chřipkou, podvýživou či malárií, nebo ještě jinak strádalo.

Byl to výjev jako z vojenské zóny. Helikoptéry poslané z různých zemí naplnily oblohu nad městem a přistávaly na provizorních dráhách, aby tam vyložily zásoby. Když humanitární tým svědků dorazil do Macie, opatřili obětem katastrofy nejen stravu, ale zřídili také ošetřovnu. Nejdříve však obdrželi schválení od místních úřadů, které jejich iniciativu uvítaly.

Každé ráno v půl sedmé se v táboře svědků, kde jich bylo ubytováno skoro 700 spolu s dalšími lidmi, uvažovalo o biblickém textu. Když byly křesťanské sestry hotové s přípravou jídla, vyvolávala se jména rodin. Každý otec musel na prstech ukázat, kolik porcí potřebuje, a jídlo tak mohlo být vydáno.

Život v táboře byl po všech stránkách dobře zorganizován. Někteří lidé byli pověřeni, aby nakupovali potraviny, další, aby zabezpečovali hygienická zařízení na pitnou vodu, aby čistili záchody a tak dále. Dobrá organizovanost neunikla pozornosti vládních úředníků, kteří to komentovali slovy: ‚Být zde opravdu stojí za to. Nikdo není bez jídla a nikdo se nehádá.‘ Místní úředník řekl: ‚Každý by měl navštívit tábor svědků, aby viděl, jak by to mělo fungovat.‘

Jednoho dne výbor pro humanitární pomoc svolal křesťanské starší a informoval je o tom, že odbočka podnikla kroky k tomu, aby se pro oběti záplav znovu postavily domy a sály Království a aby se zajistily také další nezbytnosti. Oznámení týkající se těchto plánů se zveřejnilo následující ráno během úvahy o denním biblickém textu. Potlesk nebral konce.

Ačkoli úřady darovaly dva velké stany, mnoho lidí v táboře stále spalo pod širým nebem. A tak byl mezi oběťmi záplav zorganizován pracovní tým, který měl postavit prostorný sál Království na pozemku, jenž patřil místnímu sboru. Sál byl postaven z rákosu a vlnitých pozinkovaných plechů — v mozambickém stylu — a sloužil pro 200 lidí. Byl dokončen za pouhé dva dny!

Pátrání po nezvěstných spolukřesťanech

Mezitím byl 5. března, když voda trochu opadla, utvořen záchranný tým, který měl odcestovat do města Aldeia da Barragem, jež leží v oblasti, která byla zatopena jako jedna z prvních. Byl zde sbor tvořený asi 90 svědky, ale nikdo o nich nic neslyšel.

Tým cestou míjel Chihaquelane, rozsáhlý uprchlický tábor čítající asi 100 000 lidí. Po obou stranách místy odplavené silnice byla krajina zatopena, kam až oko dohlédlo. Jeden člen týmu to komentoval: „Když jsme přijeli do Chókwè, přivítala nás skličující podívaná. Mnoha domům na okraji města voda stále dosahovala až po střechu. Většina domů však byla zcela pod vodou. Šeřilo se a my jsme před sebou měli ještě 25 kilometrů jízdy do Aldeii da Barragem.“

Během noci tým konečně dorazil do svého cíle. Jeden jeho člen vzpomíná: „Zastavili jsme a přemýšleli, co dělat dál.“ Poté se objevili lidé volající „Bratři!“ a kolem se rozléhal hlasitý a šťastný smích. Když místní svědkové uviděli světla dvou vozidel, okamžitě byli toho názoru, že to mohou být jejich bratři, a pověděli to i dalším lidem. Pozorovatele to velmi zaujalo a říkali: ‚Tito lidé se opravdu mají rádi. Přinesou jídlo a ještě přijdou pomoci!‘

Poskytování další pomoci

Bratři z Aldeie da Barragem se za pomoci druhých dostali do tábora v Macii, kde jim bylo poskytnuto jídlo, ubytování a lékařská péče. Mezitím však začala být situace v Macii kritická. Potravin, léků i paliva bylo málo, protože se dopravovaly letecky. Bylo nezbytně nutné obnovit pozemní spojení s Maputem. Osmého března se to podařilo.

Velkoměsto Xai-Xai bylo zcela zatopeno. Hloubka vody na některých místech v centru města dosahovala tří metrů! Svědkové založili výbor pro humanitární pomoc, aby se mohli o zdejší bratry postarat. Mimoto byly zorganizovány výbory, jež se měly starat o křesťany z provincií Sofala a Manica, kteří byli v nouzi.

Humanitární pomoc přišla i od svědků z jiných zemí. Například odbočka v Jižní Africe zajistila dovoz několika tun oblečení, přikrývek a dalších věcí. A světové ústředí svědků Jehovových v Brooklynu v New Yorku poskytlo finance určené na péči o ty, kdo byli tímto neštěstím postiženi.

Když voda dostatečně opadla a zjistilo se, kdo přišel o svůj domov, začaly práce na opětovné výstavbě domů a sálů Království. Byl založen výbor pro rekonstrukce a podpořily ho desítky dobrovolných pracovníků, kteří se okamžitě dali do práce. Od té doby bylo znovu postaveno více než 270 domů a také přinejmenším pět sálů Království.

Když se blížilo dokončení prvního domu postaveného dobrovolníky z řad svědků, lidé si toho povšimli. Jedna sousedka to komentovala: ‚Uctíváte Boha, který je živý. Naši pastoři své ovce, které trpí, zanedbávají. Ale vy dostáváte tyto krásné domy.‘ V těchto oblastech bylo množství lidí vnímavých k poselství o Království, které jim svědkové Jehovovi kázali, a začalo tak mnoho biblických studií. (Matouš 24:14; Zjevení 21:3, 4)

Ačkoli mnoho svědků přišlo o všechen svůj hmotný majetek, nikdo z nich neztratil víru. Naopak, jejich víra v Jehovu Boha a v celosvětové společenství spoluvěřících byla posílena. Jsou vděčni svému milujícímu mezinárodnímu společenství bratrů, které tak pohotově reagovalo na toto strašné neštěstí. Sami na sobě pocítili Jehovovu něžnou péči a ochranu a budou si navždy pamatovat biblické vyjádření: „Jehova je velký.“ (Žalm 48:1)

[Obrázek na straně 24 a 25]

Kalné vody zaplavily město Xai-Xai

[Obrázek na straně 25]

Dodávky humanitární pomoci byly dopravovány letecky

[Obrázek na straně 26]

Humanitární tým svědků postavil ošetřovnu

[Obrázek na straně 26]

Pokračuje se na stavbě nových domů

[Obrázek na straně 26]

Největší uprchlický tábor pojal 100 000 lidí