Podporujeme Boží království ve svém sboru i po celém světě

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI oznamují dobrou zprávu „do nejvzdálenějších končin země“ a tím se splňuje jedna část Ježíšova proroctví o posledních dnech. (Sk. 1:8; Mat. 24:14) Tomu, abychom s druhými lidmi mluvili o duchovních věcech, štědře věnujeme svůj čas i energii. Důvěřujeme Jehovovi, že se o své spolupracovníky postará, a proto ve svém životě stále dáváme Království na první místo. (Mat. 6:25–34; 1. Kor. 3:5–9) Z dosažených výsledků je jasně vidět, že máme Jehovovo schválení a podporu.

PODPORUJEME BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ PO CELÉM SVĚTĚ

² Když lidé pozorují naši činnost, při které bezplatně rozšiřujeme Bible a biblické publikace, může je napadnout: Jak je to všechno možné? Je pravda, že tisk Biblí a dalších publikací stojí spoustu peněz. Velké výdaje vznikají také v souvislosti se stavbami a údržbou domovů betel, kde žijí a pracují dobrovolníci, kteří obsluhují tiskové stroje, dohlížejí na kazatelské dílo a dalšími způsoby podporují kázání dobré zprávy. Navíc je zapotřebí hradit výdaje krajským dozorcům, misionářům, zvláštním průkopníkům a dalším zvláštním celodobým služebníkům, aby mohli dál vykonávat svou důležitou práci. S kazatelskou činností, ať už v místním sboru, nebo celosvětově, jsou tedy spojeny velké výdaje. Kde se na to berou peníze?

³ Mnozí z těch, kdo si vzdělávací činnosti svědků Jehovových váží, ji rádi finančně podpoří. Především ji ale platí sami svědkové. Někteří z nich dobrovolné dary posílají místní pobočce svědků Jehovových. Projevují stejnou štědrost jako Boží služebníci ve starověku, kteří velkoryse přispívali na stavbu budov k uctívání Jehovy. (2. Mojž. 35:20–29; 1. Par. 29:9) Některé dary pocházejí z majetku odkázaného v závětích. Jiné přicházejí v menších částkách od jednotlivců, sborů a krajů. I malé dary jsou ale důležité, protože když se dají dohromady, může díky nim naše kazatelská činnost pokračovat.

⁴ Svědkové Jehovovi si váží toho, že můžou kazatelskou činnost finančně i jinak podporovat. Ježíš a jeho učedníci měli společnou pokladnu, z níž čerpali peníze na úhradu svých výdajů. (Jan 13:29) V Bibli se píše o ženách, které sloužily Ježíšovi a jeho učedníkům. (Mar. 15:40, 41; Luk. 8:3) Apoštol Pavel vděčně přijímal hmotnou pomoc od laskavých spolukřesťanů, kterým záleželo na šíření dobré zprávy a kteří si přáli Pavla podporovat v jeho kazatelské činnosti. (Filip. 4:14–16; 1. Tes. 2:9) Svědkové Jehovovi se dnes těmito vzory štědrého dávání a pilné práce řídí. Díky tomu je možné všem upřímným lidem po celém světě nabízet „zdarma ... vodu života“. (Zjev. 22:17)

Z ČEHO SE HRADÍ VÝDAJE JEDNOTLIVÝCH SBORŮ

⁵ Také výdaje jednotlivých sborů svědků Jehovových jsou hrazeny z dobrovolných darů. Nekonají se v nich žádné sbírky, nejsou stanovené žádné poplatky a peníze se ani nevyprošují. V místech, kde se konají shromáždění, jsou schránky na dary, takže každý, kdo si to přeje, může něco dát, „jak se rozhodl v srdci“. (2. Kor. 9:7)

⁶ Darované prostředky se používají především na provoz a údržbu sálu Království. Rada starších může rozhodnout, že se část těchto peněz pošle do místní pobočky svědků Jehovových na podporu celosvětové kazatelské činnosti. Takové rozhodnutí by měl sbor odsouhlasit formou usnesení. Tímto způsobem na celosvětovou činnost pravidelně přispívá mnoho sborů. Pokud si každý ve sboru uvědomuje, že v souvislosti s chodem sboru vznikají určité výdaje, pak není nutné, aby se to sboru často připomínalo.

JAK SE S DARY ZACHÁZÍ

⁷ Po každém shromáždění dva bratři vyberou peníze vložené do schránek na dary a pořídí o tom záznam. (2. Král. 12:9, 10; 2. Kor. 8:20) Rada starších se postará o to, aby prostředky vybrané ze schránek byly v bezpečí, dokud se nepošlou pobočce nebo nepoužijí na sborové účely. Bratr, který má ve sboru na starosti účetní výkaznictví, vypracuje každý měsíc pro sbor účetní zprávu a koordinátor rady starších zařídí, aby byla každé tři měsíce provedena revize účetního výkaznictví.

VÝDAJE KRAJE

⁸ Výdaje spojené s krajskými sjezdy a dalšími potřebami kraje se hradí z darů svědků Jehovových, kteří do daného kraje patří. Aby bylo možné na výdaje kraje přispět, jsou na sjezdech k dispozici schránky na dary. Sbory můžou navíc na pokrytí výdajů kraje přispět i jindy.

⁹ V ideálním případě, by kraje měly být schopné zaplatit všechny svoje výdaje a přebytek věnovat na celosvětovou činnost. Pokud na účtu kraje není dostatek financí k pokrytí výdajů na sjezd nebo předběžných nákladů na sjezd následující (například na zaplacení zálohy na pronájem objektu), krajský dozorce může zařídit, aby se bratrům a sestrám ve sborech připomnělo, jak jsou jejich dary důležité. Každá rada starších tuto záležitost probere a rozhodne, jakou částku může jejich sbor na účet kraje poslat. Pak tuto záležitost předloží sboru ke schválení formou usnesení.

¹⁰ Když vyvstanou nějaké další finanční otázky, ke kterým se musí vyjádřit starší z daného kraje, sejdou se v rámci krajského sjezdu na společné schůzce. Všechna rozhodnutí kromě těch, které se týkají běžných nákladů kraje, by měli starší kraje schválit formou usnesení. Usnesení musí být vždy obsahovat konkrétní částku a musí být předloženo starším ke schválení pokaždé, když se z účtu kraje čerpají nějaké prostředky.

¹¹ Pravidelně probíhají revize účetního výkaznictví kraje.

PÉČE O CHUDÉ

¹² Jedním z důvodů, proč měli Ježíš a jeho učedníci společnou pokladnu, bylo to, aby mohli pomáhat chudým lidem. (Mar. 14:3–5; Jan 13:29) Tuto odpovědnost mají křesťané dodnes, protože Ježíš řekl: „Chudé budete mít kolem sebe vždycky.“ (Mar. 14:7) Jak dnes tuto odpovědnost svědkové Jehovovi plní?

¹³ Věrní bratři a sestry někdy potřebují hmotnou podporu kvůli pokročilému věku, nemoci nebo nějakým jiným nepříznivým okolnostem, jež sami nemůžou ovlivnit. Členové jejich rodiny nebo jiní příbuzní, případně křesťané, kteří se o tom dozví, jim možná budou chtít pomoct. To je v souladu se slovy apoštola Jana: „Kdo ... má všechno, co potřebuje k životu, a vidí, že jeho bratr je v nouzi, a přesto mu neprojeví soucit, jak může říct, že miluje Boha? Děťátka, nemilujme slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou.“ (1. Jana 3:17, 18; 2. Tes. 3:6–12) Starat se o věrné křesťany, kteří potřebují hmotnou pomoc, je součástí pravého uctívání. (Jak. 1:27; 2:14–17)

¹⁴ Apoštol Pavel ve svém prvním dopise Timoteovi vysvětlil, jak poskytovat hmotnou pomoc těm, kdo jsou v nouzi. (1. Tim. 5:3–21) Každý křesťan je v první řadě povinen starat se o potřeby své vlastní domácnosti. Zestárlým nebo nemocným křesťanům by měli pomáhat jejich děti, vnoučata nebo jiní blízcí příbuzní. Někdy lze hmotnou pomoc získat prostřednictvím sociálních programů. Příbuzní nebo spolukřesťané můžou proto dotyčnému pomoct vyřídit žádost o takovou podporu. Možná ale vyvstanou situace, kdy celý sbor musí uvažovat o určité formě pomoci pro některé bratry a sestry, kteří věrně slouží již mnoho let. Pokud takoví křesťané nemají nikoho z nejbližší rodiny ani jiné příbuzné, kteří by jim pomohli, a pokud není dostupná žádná státní sociální podpora, může rada starších předložit sboru vhodná doporučení, jak těmto křesťanům pomoct. Křesťané si velmi váží možnosti dělit se o hmotný majetek se spoluvěřícími, kteří jsou v nouzi.

¹⁵ Mnoho bratrů a sester se může ocitnout v nouzi kvůli pronásledování, válkám, zemětřesením, záplavám, hladomoru nebo jiným neštěstím, která jsou v této kritické době běžná. (Mat. 24:7–9) Může se stát, že sbory v takových oblastech nebudou mít nic, o co by se mohly mezi sebou rozdělit, a proto vedoucí sbor zkoordinuje úsilí bratrů, kteří žijí jinde a kteří potřebné věci rádi zajistí. Podobně jednali i křesťané v Malé Asii, když během hladomoru opatřovali potravu bratrům v Judeji. (1. Kor. 16:1–4; 2. Kor. 9:1–5) Když se řídíme jejich příkladem, dokazujeme tak, že jsme pravými učedníky Ježíše Krista, které spojuje vzájemná láska. (Jan 13:35)

BIBLICKÉ PUBLIKACE

¹⁶ Důležitou úlohu při oznamování dobré zprávy mají Bible a biblické publikace. Rada starších obvykle pověří nějakého služebního pomocníka, aby se ve sboru staral o zásobu publikací. Tito bratři berou své úkoly vážně. Pečlivě si vedou záznamy, aby měli zvěstovatelé neustále k dispozici to, co potřebují.

¹⁷ Jako Bohu zasvěcení křesťané si uvědomujeme, že náš čas, duševní a fyzické schopnosti, dovednosti, hmotný majetek i samotný náš život jsou dary od Boha, a proto je chceme používat ve službě pro něj. (Luk. 17:10; 1. Kor. 4:7) Tím, že všechny své prostředky využíváme správně, dokazujeme, že Jehovu opravdu milujeme. Přejeme si ctít Jehovu svými cennými věcmi a on se raduje z každého našeho daru, kterým mu vyjadřujeme výlučnou oddanost. (Přísl. 3:9; Mar. 14:3–9; Luk. 21:1–4; Kol. 3:23, 24) Ježíš řekl: „Zdarma jste dostali, zdarma dávejte.“ (Mat. 10:8) Když na podporu Božího království vynakládáme nejen své síly, ale také své prostředky, přináší nám to velkou radost. (Sk. 20:35)