CHOFRA

[z egyptštiny, znamená „srdce Raa [slunečního boha] vytrvává“].

V řecké Septuagintě (Jer 51:30, ve většině verzí odpovídá verši 44:30) je nazván Ou·a·freʹ. Hérodotos Chofru nazývá jménem Apriés. Má se za to, že Chofra vládl 19 let. Avšak podle Hérodota (Dějiny, II, 161) vládl 25 let.

Po útěku Židů do Egypta v roce 607 př. n. l. Jehova ústy Jeremjáše řekl: „Hle, vydávám faraóna Chofru, egyptského krále, do ruky jeho nepřátel a do ruky těch, kteří usilují o jeho duši.“ (Jer 44:1, 26, 30) To bylo známkou hrozícího zničení, které mělo na Židy žijící v Egyptě přijít. (Jer 44:29) Podle Hérodota (Dějiny, II, 161–169) podnikl Chofra (Apriés) v šestém století př. n. l. neblahou výpravu do Kyréné, aby pomohl Libyjcům proti Řekům. Chofrovy vojenské oddíly se však proti němu vzbouřily a dosadily vzdorokrále Ahmóse II. (Amasise). Dokonce i pak byl Chofra tak domýšlivý, že „si myslel, že ho ani žádný z bohů nemůže z království sesadit“. Byl však uvězněn a nakonec zardoušen.