NEBUZARADAN

[z babylónštiny, znamená „Nebo dal potomstvo“].

Velitel Nebukadnecarovy tělesné stráže a hlavní osobnost jeho vojska při vlastním zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Zdá se, že když bylo nejdříve město obleženo a když byl potom Jeruzalém dobyt, Nebuzaradan při tom nebyl, protože „přišel do Jeruzaléma“ asi o měsíc později, po tom, co byl král Sedekjáš přiveden k Nebukadnecarovi a oslepen. (2Kr 25:2–8; Jer 39:2, 3; 52:6–11)

Z místa mimo město řídil Nebuzaradan postup Babylóňanů při ničení města, jež začalo „sedmý den měsíce“ (pátého měsíce, abu); byly při tom vypleněny chrámové poklady, byla stržena zeď, pobráni zajatci, a některým z poníženého lidu bylo dovoleno, aby zůstali. (2Kr 25:8–20; Jer 39:8–10; 43:5, 6; 52:12–26) O tři dny později, desátého dne toho měsíce, patrně Nebuzaradan „přišel do Jeruzaléma“ („vstoupil do Jeruzaléma“, RS, JB) a po inspekci přiložil pochodeň k Jehovovu domu a spálil město až do základů. (Jer 52:12, 13) Josephus uvedl, že právě téhož dne, desátého dne pátého měsíce, kdy byl spálen Šalomounův chrám, byl v roce 70 n. l. spálen také chrám, který přestavěl Herodes. (Válka židovská, VI, 250, 268; viz heslo AB.)

Nebuzaradan na Nebukadnecarův příkaz propustil Jeremjáše, mluvil k němu laskavě, dal mu na vybranou, co bude dělat, nabídl mu, že se o něho bude starat, a daroval mu zásoby. Nebuzaradan také jako mluvčí babylónského krále jmenoval Gedaljáše místodržitelem nad lidmi, kteří v zemi zůstali. (2Kr 25:22; Jer 39:11–14; 40:1–7; 41:10) Asi o pět let později, v roce 602 př. n. l., vzal Nebuzaradan do vyhnanství další Židy, patrně ty, kteří uprchli do okolních území. (Jer 52:30)