Zničení Jeruzaléma Římany

KRÁTCE před svou smrtí v roce 33 n. l. řekl Ježíš o Jeruzalému, že „zabíjí proroky a kamenuje ty, kdo jsou k němu vysláni“. Město jako celek jednalo stejně jako v minulosti a zavrhlo Božího Syna. (Mt 23:37)

Ježíš předpověděl, co se stane: ‚Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé kolem tebe vystaví opevnění ze špičatých kůlů.‘ (Lk 19:41–44) Řekl také: „Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, … ať potom ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám“. (Lk 21:20, 21)

Po povstání Židů v roce 66 n. l. vytáhla proti Jeruzalému římská vojska vedená Cestiem Gallem. Ale Gallus, jak to popisuje Josephus, „náhle vojáky odvolal, … a úplně mimo nadání od města odtáhl“. To křesťanům poskytlo možnost utéci z Jeruzaléma, což také udělali. Zanedlouho se římská vojska pod vedením Tita vrátila. Tentokrát Římané postavili „opevnění ze špičatých kůlů“ — hradbu dlouhou 7,2 km, kterou bylo město obehnáno. Asi po 5 měsících obléhání bylo město úplně zničeno a z chrámu zbyly jen rozvaliny. O tři roky později, v roce 73 n. l., dobyla římská vojska poslední židovskou pevnost zvanou Masada, která ležela na vrcholku hory.

Zničení Jeruzaléma ukazuje, jak důležité je věnovat pozornost biblickým proroctvím.