Masada — Proč se to stalo?
„JIŽ DÁVNO, moji stateční druhové, jsme se rozhodli nesloužit ani Římanům ani nikomu jinému kromě Boha . . . Pojďme, dokud můžeme rukama sevřít meč . . . Zemřeme, než se staneme otroky našich nepřátel, a opusťme tento život společně jako svobodní muži i s našimi dětmi a manželkami!“
Tuto zoufalou výzvu vydal údajně Eleazar, syn Jairův (neboli Ben Jair), obhájcům Masady. Zaznamenal ji v prvním století historik Josephus ve svém díle Válka židovská. Proč nabádal tento židovský vůdce své společníky, aby v rozporu s Božím zákonem spáchali hromadnou vraždu a sebevraždu? (2. Mojžíšova 20:13) Ještě důležitější je však otázka: Jak ti může poznání o těchto okolnostech pomoci v dnešním násilném světě přežít?
Masadští muži s dýkami
Než vypukla v roce 66 n. l. židovská vzpoura, byla v Masadě, na opevněném vrcholu pahorku u Mrtvého moře, umístěna římská posádka. Masada sice byla osamělé místo, ale Herodes Veliký si tam dal vystavět nádherný zimní palác. Dal tam vybudovat vodní systém, takže tam mohli užívat i horké lázně. Závažnější však je skutečnost, že byl za římské okupace v pevnosti umístěn velký sklad zbraní. Když vzrostl odpor proti římským okupantům Palestiny, vzniklo nebezpečí, že by zbraně padly do rukou židovským povstalcům. Jedna taková skupina byli sikariové, což znamená „muži s dýkami“, o nichž čteme v Bibli, že se podíleli na jednom povstání. — Skutky 21:38.
V roce 66 n. l. dobyli muži s dýkami Masadu. Se zbraněmi, kterých se právě zmocnili, pochodovali do Jeruzaléma a podpořili tam vzpouru proti římskému panství. Židovští vzbouřenci pobili římskou posádku jak v Masadě, tak v Jeruzalémě, což vyvolalo proti jejich soukmenovcům rozhořčený hněv Římské říše. Než skončil rok 66 n. l., vstoupila do Judeje dvanáctá římská legie pod vedením Cestia Galla a utábořila se před Jeruzalémem. Římané napadli město ze všech stran a šli tak daleko, že dokonce podkopali severní základy chrámu. Náhle Gallus svá vojska stáhl a není jasné, proč opustili Judeu. „Kdyby byl pokračoval v obléhání ještě trochu déle, dobyl by město okamžitě,“ napsal očitý svědek Josephus.
Římané však tehdy neskončili. O čtyři roky později vpochodoval do Jeruzaléma římský vojevůdce Titus se čtyřmi legiemi.a Tentokrát bylo celé město zničeno a Judea byla opět uvedena pod železnou vládu Říma. Jedinou výjimkou byla Masada.
Římané byli rozhodnuti rozdrtit toto poslední ohnisko odporu, a proto obklopili pevnost silnou kamennou hradbou a osmi tábory s kamennými hradbami. Nakonec vybudovali z hlíny šikmý násyp vedoucí až k vrcholku — umělý svah dlouhý 197 metrů, který se zvedal do výšky 55 metrů. Na něm vybudovali věž a umístili tam obléhací beran, aby jím prolomili hradbu Masady. Byla jen otázka času, kdy tam vnikne římská armáda a zmocní se této poslední judské pevnosti.
Zřetelné obrysy římských táborů, obléhací hradba táhnoucí se kolem a rozsáhlý násep jsou dodnes svědectvím o tom, jak skončilo židovské povstání. Intenzívní archeologické vykopávky v Masadě skončily v roce 1965. Nová britská encyklopedie (1987) říká o nálezech: „Zjistilo se, že popisy římsko-židovského historika Josepha, které byly do té doby jediným podrobným pramenem informací o dějinách Masady, jsou neobyčejně přesné.“
Když se Římané chystali prolomit hradbu, vyzval Eleazar, syn Jairův, muže s dýkami k sebevraždě. Jak na to reagovali? Josephus o tom píše: „Všichni zlikvidovali své rodiny; . . . pak když losem vybrali deset mužů, kteří měli pobít zbývající, položil se každý vedle své manželky a dětí, rozpřáhl kolem nich paže, a hrdlo nastavil těm, kteří měli vykonat ten těžký úkol.b Ti je všichni chladnokrevně pobili, a pak postupovali stejně vůči sobě navzájem, . . . ale jedna stará žena ještě s jinou . . . unikly . . . Obětí bylo devět set šedesát, včetně žen a dětí.“
Proč skončilo židovské povstání tak tragicky? Souviselo to nějak se životem a smrtí Ježíše Nazaretského?
[Poznámky pod čarou]
a V Masadě našli archeologové stovky mincí s hebrejskými nápisy oslavujícími povstání, například „Za svobodu Siónu“ a „Svatý Jeruzalém“. Dr. Jigael Jadin ve své knize Masada (angl.) vysvětluje: „Šekely v našich nálezech představují všechny roky povstání, od prvního roku až velice vzácně do roku pátého, což byl poslední rok, kdy byl ražen šekel, a odpovídá roku 70 n. l., kdy byl zničen jeruzalémský chrám.“ Povšimni si mince nahoře.
b Na strategickém místě blízko jedné z bran Masady se nalezlo jedenáct úlomků hrnčířských výrobků a na každém z nich bylo napsané krátké hebrejské přízvisko. Několik odborníků předpokládá, že to mohou být losy, o kterých se zmínil Josephus. Na jednom z nich je napsáno „Ben Jair“, což znamená „syn Jairův“. „Jadinův nález losů, včetně losu se jménem Ben Jair, je zlověstným potvrzením Josephovy zprávy,“ píše Louis Feldman v díle Josephus a novodobé bádání (angl.).
[Obrázek na straně 1]
Masada-Byla důkazem, že přišel Mesiáš?
[Obrázek na straně 4]
Židovská mince z roku 67 n. l., na níž je uvedeno: „Rok 2“ války s Římem
[Podpisek]
Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.