Masada — Byla důkazem, že přišel Mesiáš?

DĚJINY ukazují, že ve jménu náboženství docházelo často ke krveprolévání. Masada nebyla výjimkou, protože její obránci byli vedeni silným náboženským cítěním. Navštívíš-li místa vykopávek v Masadě, uvidíš tam zbytky synagógy, kde se muži s dýkami scházeli k uctívání, a rituální lázně používané k náboženskému očišťování.

V Masadě byly také nalezeny fragmenty Bible. Zeptáš se možná, jak vypadala biblická zpráva, kterou měli k dispozici muži s dýkou, ve srovnání s tím, co čteme v Bibli dnes. Dr. Jigael Jadin psal ve své knize Masada o prvním takovém objevu:

„Na místě jsme zběžně prohlédli tento zlomek a ihned se ukázalo, že to je fragment z Knihy Žalmů, a mohli jsme dokonce určit kapitoly: úsek obsahoval Žalm 81 až Žalm 85 . . . Stáří bylo možné určit bez nejmenší pochybnosti. Nemohl být z doby po roce 73 n. l., kdy Masada padla . . . Tento úsek z Knihy Žalmů je, stejně jako jiné biblické svitky nalezené později, téměř přesně totožný . . . s textem biblických knih, které užíváme dnes.“

Muži s dýkami zřejmě věřili, že božský Autor Hebrejských písem požehná jejich vzpouře proti Římu. Obecná židovská encyklopedie (angl.) vysvětluje: „Fanatické nadšení Židů ve Velké válce proti Římu (66–73 n. l.) bylo posilováno jejich vírou, že je blízko mesiášská éra. Ztráta chrámu jedině přispěla k úvahám o příchodu Mesiáše.“

Příchod Mesiáše

„Židé nadšení myšlenkou na Mesiáše,“ říká Encyklopedie náboženství (angl.), „často zakládali své výpočty na Knize Danielově.“ Je pravda, že hebrejský prorok Daniel předpověděl příchod „vůdce Mesiáše“. (Daniel 9:25) Ve dvou jiných zprávách Daniel řekl, že se Mesiáš stane panovníkem světa a že jeho Království zničí všechny odporující lidské vlády. — Daniel 2:44; 7:13, 14.

Židovští povstalci v prvním století se domnívali, že nadešla doba, kdy se mají tato prorocká vidění splnit. Josephus říká: „K válce je ze všeho nejvíce podněcoval [názor], že se v té době jeden z jejich země stane panovníkem světa.“ Daniel však předpověděl, že musí být vůdce Mesiáš nejprve „odříznut“ a že po jeho smrti ‚lid jiného vůdce, který přichází‘, zničí Jeruzalém i jeho chrám. — Daniel 9:25, 26.

Názory Židů na pohanskou vládu

V prvním století bylo v Judeji nemnoho bohatých a mnoho chudých. Někteří bohatí Židé, zejména mezi saducey a farizey, si velice vážili autority, kterou směli v zemi uplatňovat s dovolením Říma, a pohrdali prostým lidem. Odporovali proto každé myšlence na revoluci, a místo toho se snažili o pokojné vztahy s Římem. — Lukáš 16:14; 19:45, 46; Jan 2:14; 7:47–49; 11:47, 48.

Naproti tomu prostí Judejci trpěli pod břemenem římského daňového systému a pod útlakem od svých vlastních soukmenovců. Takzvaný Pax romana (mír pod římskou vládou) je neuspokojoval a přáli si změnu. Tyto rozporné zájmy vedly k hroznému občanskému konfliktu. „Jedna skupina usilovala o nadvládu,“ napsal Josephus, „druhá se zaměřovala na násilí a olupování bohatých.“

Muži s dýkami například olupovali a zabíjeli jiné Židy a ospravedlňovali tyto teroristické činy vysvětlením, že tak jsou trestáni Židé, kteří údajně spolupracovali s Římem. Johanan ben Torta, rabín ze druhého století, vidí příčinu katastrofy, která v prvním století postihla Židy, v tom, že „prahli po penězích a navzájem se nenáviděli“.

Nemůžeme se divit, že Židé, kteří byli opravdu bohabojní, toužili po tom, aby se objevil Mesiáš, o němž doufali, že svrhne římské panství a zřídí spravedlivé Boží království. Těchto nadějí však zneužívali bezohlední lidé.

Falešní Mesiášové

Asi v roce 33 n. l. připomněl židovský vůdce jménem Gamaliel ostatním předákům v Jeruzalémě: „Před těmito dny . . . povstal Jidáš Galilejský ve dnech soupisu a strhl za sebou lidi. A přece ten muž zahynul a všichni ti, kteří ho poslouchali, byli daleko rozptýleni.“ — Skutky 5:36, 37.

„Soupis“, který vedl k Jidášově vzpouře, byl zorganizován v roce 6 n. l. v souvislosti s vybíráním daní pro Řím. Josephus se zmiňuje o Jidášově prohlášení, že „Židé jsou zbabělci, jestliže se podvolují a platí daně Římanům“. Jméno Jidáš je odvozeno od jména Juda a naznačuje, že patřil ke kmeni, z něhož byl očekáván Mesiáš. (1. Mojžíšova 49:10) „Svou ohnivou výmluvností a popularitou svých nauk přilákal na svou stranu velmi mnoho lidí, a mnozí z nich ho považovali za Mesiáše,“ říká McClintockova a Strongova Encyklopedie (angl.).

Povšimněme si, že podle Skutků 5:37 následovníci tohoto Jidáše s ním nezahynuli. Jak uvedl židovský učenec Gaalya Cornfeld, Jidášovo hnutí „hluboko zakořenilo a vzbudilo mesiášské naděje“. Dva vůdcové mužů s dýkami, Menahem a Eleazar, byli vlastně potomci tohoto Jidáše Galilejského. Na počátku židovské vzpoury v roce 66 n. l. ozbrojil Menahem své následovníky zbraněmi, které byly předtím uloženy v Masadě. Potom „se vrátil do Jeruzaléma jako král“ a „stal se vůdcem vzpoury“. „Je téměř jisté,“ dodává Židovská encyklopedie (angl.), „že byl Menahem, [syn] Jidášův, považován za Mesiáše.“

Ještě téhož roku však byl Menahem zavražděn členy soupeřícího židovského revolučního hnutí. Jeho následovníci uprchli zpět do Masady, kde převzal velení nad muži s dýkami Eleazar, a to až do roku 73 n. l. Eleazarova řeč o sebevraždě byla odezvou nesprávných nauk jeho předka Jidáše: „Již dávno, moji stateční druhové, jsme se rozhodli nesloužit ani Římanům ani nikomu jinému kromě Boha.“

Neutralita křesťanů v Judeji

Před židovským povstáním v roce 66 n. l. byly v Judeji zřízeny křesťanské sbory, přirozeně včetně sboru v Jeruzalémě. (Skutky 9:31) Ty se skládaly ze Židů, kteří věřili, že Ježíš Nazaretský je Mesiáš, jehož smrt a vzkříšení byly předpověděny. (Skutky 2:22–36) Židovští křesťané horlivě šířili to, o čem byli přesvědčeni, a přitom pokojně čekali, že Mesiáš přijde podruhé, a to jako panovník světa. Ježíš naznačil, že se vrátí „po dlouhé době“. — Matouš 25:19, 31; 28:19, 20; Skutky 1:8–11.

V roce 66 n. l.však vypukla židovská vzpoura. Co tehdy uchránilo judejské křesťany, aby se nedali unést jejím počátečním úspěchem? Bezpochyby si vzpomněli na Pánovu výstrahu: „Všichni, kteří berou meč, mečem zahynou.“ (Matouš 26:52) Ježíš jim také poskytl vyrovnaný názor na vládní autoritu pohanů. „Splácejte césarovy věci césarovi,“ řekl, „ale Boží věci Bohu.“ (Marek 12:17) Ježíš také předpověděl, že přijdou lidé, kteří budou předstírat, že jsou mesiášové, a budou říkat: „ ‚Jsem to já‘ a ‚Přiblížil se patřičný čas‘ “, ale varoval: „Nechoďte za nimi.“ — Lukáš 21:8.

Ježíš dokonce předpověděl, k čemu povede vzpoura Židů. Řekl: „Když . . . uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Ať potom ti, kteří jsou v Judeji, utečou k horám a ti, kteří jsou v jeho středu, ať odejdou a ti, kteří jsou na venkově, ať do něho nevstupují, . . . bude totiž velká nouze a zloba proti těmto lidem, a padnou ostřím meče a budou odvedeni jako zajatci do všech národů.“ — Lukáš 21:20–24.

Zkáza, která přišla po židovské vzpouře jako hrozná záplava, byla dramatickým splněním Ježíšova proroctví. Křesťané v Judeji však unikli, protože poslušně ‚utekli k horám‘. „Předtím, než Titus [v roce 70 n. l.] obklíčil Jeruzalém,“ uvádí Židovská encyklopedie (angl.), „křesťanská obec z něho odešla do Pelly.“ Je zajímavé, že Pella byla na severu, na úpatí pohoří na druhém břehu řeky Jordánu, a údolí Jordánu ji tedy úplně oddělovalo od Judeje. „Tento způsob úniku se dá těžko vysvětlit, jestliže bylo [Ježíšovo] proroctví napsáno až po této události,“ říká G. A. Williamson ve svém úvodu k dílu Josephus — Židovská válka (angl.).

Judejští křesťané úspěšně unikli, a to je opravdu silný důkaz, že byli následovníky pravého Mesiáše. To vyvolává důležité otázky. Co bylo účelem Mesiášova prvního příchodu? A jakou výstrahou je katastrofální židovská vzpoura pro nás dnes, a to zejména pro tu část lidstva, která si říká „křesťanská“? Tyto otázky se budou rozebírat dále v tomto časopise.