Co se líbí Jehovovi, to bude mít úspěch
„V jeho ruce bude mít úspěch to, v čem má Jehova zalíbení.“ — Izaiáš 53:10, NS
1. Co může vyvolat sklíčenost a zklamání a k jakému závěru to může vést?
ŘEKL sis někdy: „Ach, to by se mi líbilo! Jen kdybych si byl jist, že je to to pravé.“? Jistě sis to řekl již mnohokrát. Snad to byl nějaký tvůj dětský sen; možná také, že to bylo něco daleko důležitějšího, co je hodno úsilí; tvůj životní cíl, přání tvého srdce. Nakonec ses však musel té myšlenky vzdát, protože to bylo příliš nákladné, a zůstal jen zármutek a toužebné přání. Snad věříš ve Stvořitele, ale došel jsi možná k závěru, že je příliš vzdálen, než aby se staral o tebe jako o jednotlivce. Je to správný závěr? Existují nějaké rozumné důvody, které by tě mohly přimět ke změně názoru, abys zaujal jiné stanovisko a opět načerpal naději?
2. Jaké úsilí již bylo vynaloženo k řešení životních problémů? S jakým výsledkem?
2 Bylo věnováno již mnoho úsilí nejrůznějšího druhu k vyřešení životních problémů. Jednotlivci i nejrozmanitější organizace navrhli již nespočet slibných prostředků k řešení. Čeho však bylo celkem dosaženo? Někteří jednotlivci tvrdí, že nalezli klíč k úspěchu; jaký je však základ jejich úspěchu. Často spočívá v tom, že se tito lidé doslova nebo duchovně uzavírají vůči všem nepříjemnostem života a potom myslí již jen sami na sebe. Domníváš se, že to přináší skutečné uspokojení? Jiní vidí řešení v tom, že se nechtějí zatěžovat takovými věcmi. Hněvají se, jestliže jim je na ně poukázáno, a pociťují to jako pokus rušit je v jejich způsobu života. Myslíš si, že tento postoj je rozumný a dobrý?
3. Co je protikladem k lidským problémům a jaké otázky to vyvolává?
3 Naproti tomu, ať se podíváme nahoru na nebe nebo kolem sebe na zem, žasneme nad tím, jak hladce běží všechno živé i neživé. Všechno, co vidíme — teleskopem, mikroskopem, nebo pouhým okem —, uvádí nás v úžas svou účelností a krásou. Není to jen důvod k radosti, ale také důkaz vynikajícího umění. Nezvratná logika nás vede k tomu, že musíme připustit existenci velkého konstruktéra a stvořitele. Kniha viditelného stvoření nás o tom učí velmi mnoho, ale neříká nám všechno. Vede nás k tomu, abychom byli zvídaví a ptali se, zda existuje nějaká jiná kniha, která by poskytla nejen příslib uspokojivého vysvětlení všeho, co se týká lidstva, ale která ukazuje také řešení, z něhož můžeme mít osobně užitek a jež vede k potěšujícímu a trvalému výsledku. Požadujeme příliš mnoho?
4. Jaký je v dnešní době všeobecný postoj k Bibli a kdo je tím vinen?
4 Určité knihy, podporované náboženskými organizacemi, jsou považovány za inspirované a tvrdí se o nich, že obsahují směrnice pro způsob života, který uspokojuje všechna přání. Existuje však pouze jedna kniha, lépe řečeno sbírka knih, o níž lze právem říci, že skutečně poskytuje úplné a uspokojující odpovědi na naše otázky. Touto knihou je Svatá bible. Neříkej, prosím, že ji dobře znáš, nebo alespoň její části, ale že ti poskytuje nanejvýš přechodný užitek tím, že ti dává určitou radost a pokoj mysli. Neodsuzuj také Bibli pro to, jak je používána v církvích křesťanstva. Toto použití může být v celku popsáno jako pouhá formalita. Zvláště od druhé světové války je Bibli věnováno méně a méně pozornosti, úcty a vážnosti. To lze říci dokonce i o těch, kteří by měli být jejími nejlepšími přáteli: o členech církví křesťanstva. Totéž lze říci o mnoha knihách, jako jsou biblické slovníky a výklady, které tvrdí, že jsou dobrými přáteli Bible. Dnešní tendence směřuje ke stále většímu spoléhání na kritiku Bible a na lidské úvahy a názory a Bible samotná není uznávána jako konečná autorita.
5. Kdo jedná v opaku k dnešnímu sklonu, jak se to projevuje a k čemu to vede?
5 Existuje však skupina křesťanů, kteří jednají v nápadném protikladu k této všeobecné tendenci. Svědkové Jehovovi dokazují svým postojem, svým způsobem jednání i svými publikacemi, že jsou přesvědčení zastánci Bible, Božího slova. Se stejným přesvědčením jako jejich vůdce, Ježíš Kristus, říkají: „Tvé slovo je pravda.“ Říkají a věří také stejně jako apoštol Pavel, že „celé Písmo je inspirováno Bohem a je užitečné k učení, . . . ke každému dobrému dílu“, že odpovídá všem potřebám. Svědkové Jehovovi nejsou zklamaní lidé bez naděje. Srdečně tě zveme, abys spolu s nimi uvažoval o dobrých základech, na nichž spočívá jejich naděje, která přinese i tobě největší štěstí a uspokojení. — Jan 17:17, NS; 2. Tim. 3:16, 17, NS; viz 2. Petra 1:21.
6. a) Na jakém základě mohou být vybudovány neklamné naděje? b) Znamená to snadný způsob života? Co je tajemstvím úspěchu?
6 Nejprve obrátíme svou pozornost k Stvořitelově předsevzetí, které je popsáno v jeho Slově. Uvídíme, jak bude uskutečněno, proč bude mít s jistotou úspěch a proč může být právem řečeno, že v něm má zalíbení. To způsobí, že v tvém srdci a v tvé mysli vzniknou nejušlechtilejší přání, že budeš usilovat o nejlepší cíle a dostane se ti přitom takového vedení a pomoci, že jich dosáhneš. Na rozdíl od tvých dosavadních zkušeností tyto naděje nepovedou k zármutku a zklamání. To neznamená, že budeš mít od této chvíle snadný a pohodlný život. Budeš se spíše podobat muži, který se před zahájením velké stavby nejprve posadí a pečlivě ‚spočítá náklady‘ a potom rozhodne, zda by chtěl zaplatit cenu. Budeš se podobat muži, který po letech, kdy trpěl jako křesťan, řekl: „Proto nepolevujeme . . . Neboť ačkoliv soužení je dočasné a lehké, působí vám slávu, jejíž váha stále přesahuje každou míru a je věčná.“ Zcela uvést svůj životní cíl do souladu s podivuhodným předsevzetím Stvořitelovým — to je klíč k tvému osobnímu úspěchu. — Lukáš 14:28; 2. Kor. 4:16–18, NS.
BOŽÍ NESELHÁVAJÍCÍ PŘEDSEVZETÍ
7. Měl Bůh nějaké předsevzetí při stvoření člověka a v jakém smyslu byl člověk stvořen k Božímu obrazu? b) Jak můžeme mít užitek z této okolnosti a jaké podmínky musíme splnit?
7 Jehova je stvořitel nebes i země a všeho, co je v nich, včetně člověka. Nejednal však pouze tím způsobem, že by tyto věci uvedl v existenci a pak je přenechal sobě samým, ale při jejich stvoření měl předsevzetí, které se nikdy nemělo změnit. To potvrzují slova, která slyšel Jan ve vidění, v němž určití nebeští tvorové říkali: „Hoden jsi, Jehovo, náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, neboť jsi stvořil všechny věci a pro tvou vůli byly zde a byly stvořeny.“ (Zjevení 4:11, NS) Nejsme výtvory náhody, a vůbec již nejsme výsledkem slepého, neosobního vývojového procesu. Podle Bible byl člověk stvořen „k obrazu Božímu“. (1. Mojž. 1:27) Lidské srdce a jeho mysl nejsou vedeny automaticky instinktem, ale jsou schopné nezávisle myslet a uvažovat, činit plány a rozhodnutí, projevovat svobodnou vůli, vytvářet silná přání a pohnutky. Proto můžeš projevovat vynikající vlastnosti lásky a věrnosti, oddanosti a ryzosti. Proto můžeš také porozumět, co Bůh zjevil ve svém Slově o své vůli a předsevzetí a co máš dělat, abys uvedl svůj život plně do souladu s ním a abys nakonec dosáhl úspěchu a spokojenosti. Takové porozumění ovšem nezískáš pouhým povrchním čtením Bible. Ježíš řekl, že tyto věci jsou ‚skryté před moudrými a intelektuály‘, ale že byly ‚zjeveny malým dětem‘, neboli těm, kteří mají upřímné, pokorné a dětské přání ‚pochopit smysl toho svým srdcem‘. Povzbuzoval k tomu slovy: „Neustále žádejte a bude vám dáno; neustále hledejte a naleznete; neustále klepejte a bude vám otevřeno.“ — Mat. 11:25, NS; 13:11–15, NS; Lukáš 11:9–13, NS; dále viz 1. Kor. 1:21; 2:1–16.
8. a) Jak je Boží předsevzetí shrnuto v Pánově modlitbě? b) Co z toho poznáváme a jak to může být znázorněno?
8 Je možno několika slovy shrnout Boží předsevzetí s člověkem a s jeho domovem? Ježíš Kristus, Boží Syn, to učinil tím, že nám dal vzornou modlitbu tohoto znění: „Otče náš v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Mat. 6:9, 10, NS) Z toho vidíme, že království je jádrem Božího předsevzetí, že uskuteční Boží vůli a jeho předsevzetí ve spojení s člověkem a jeho domovem a že tím bude posvěceno jeho dobré jméno. Jedno povede přirozeně a logicky k druhému a výsledek bude slavný. Můžeme si to znázornit příkladem: Muž a žena mohou mít toužebné přání vybudovat si krásný domov a šťastnou rodinu. To vyžaduje mnoho úsilí a plánování. Mají-li úspěch, získají dobré jméno, prožijí nespočetné radosti a těší se z pokoje mysli. Rádi pro to přinesou jakoukoli oběť, jakoukoli cenu, a dokonce i utrpení. Jsou šťastni, že si vybrali tuto cestu. U Jehovy je to podobné, jen v daleko vyšším a vznešenějším měřítku a s tím rozdílem, že nemůže selhat a dopustit se chyby, což se stává lidem při jejich plánech a snahách. Bůh nemusí předem plánovat, aby zjistil, zda mu ke splnění jeho přání stačí jeho moudrost a síla. Všechno, k čemu se rozhodne, vykoná bez překážky.
9. Jak Bible posiluje víru v Boha a v jeho předsevzetí a také v jeho „hlavního prostředníka“?
9 Ještě něco však musíme vzít v úvahu. V lidských záležitostech může nějaký dobrý plán zklamat nebo selhat následkem chyb nebo snad nesčetných intrik prostředníka, na kterém mnoho záleží. Bůh naproti tomu používá prostředníka, který se prokázal jako naprosto spolehlivý. Povšimni si, jak je tato myšlenka zdůrazněna v Božím slově. „Jehova, stvořitel nejvzdálenějších končin země, je Bůh na neurčitý čas. Neznaví se ani nezemdlí. Jeho rozumnost nemůže být vystižena.“ „Já jsem božský . . ., který oznamuji od začátku konečný výsledek . . ., který říkám: ‚moje vlastní rada obstojí a učiním všechno, co se mi líbí.‘“ A o Božím „hlavním prostředníku“ napsal Pavel: „[Bůh] nám oznámil svaté tajemství své vůle. Je podle jeho zalíbení, které měl v úmyslu pro uspořádání na plné hranici ustanovených časů, totiž opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích i na zemi . . . podle záměru toho, který všechno působí podle rady své vůle.“ — Izaiáš 40:28, NS; 46:9, 10, NS; Efezským 1:9–11, NS; Židům 2:10.
10. Jaké dobré výsledky to bude mít?
10 Z toho poznáváme, že Bůh vkládá správu svého království do péče Krista Ježíše. „Na jeho ramenou spočine knížecí vláda.“ Pod jeho vedením budou shromážděni všichni, kteří jsou ochotni se přizpůsobit, a bude zcela obnoven soulad mezi nimi a Bohem a jeho milovaným Synem. Tímto způsobem Jehova vytvoří jednotnou a šťastnou rodinu. Ne na několik málo let, ale na „neurčitý čas“ jim dá krásný domov na rajské zemi, kde ‚nebude smrt ani nářek, ani křik ani bolest‘. — Izaiáš 9:6, NS; Kazatel 1:4, NS; Zjevení 21:4, NS.
11. Z čeho je patrné, že jsme dospěli k plné hranici ‚ustanovených časů‘?
11 Můžeš o tom být přesvědčen. Proč? Protože plná hranice „ustanovených časů“ byla dosažena v roce 1914 n. l. a Bůh tehdy dosadil svého Syna jako Krále na nebeské hoře Sión. Na důkaz toho došlo právě v onom roce k ohromnému výbuchu hněvu mezi národy v souvislosti s otázkou světového panství, jak to bylo předpověděno v žalmu 2:1–6 a Zjev. 11:15–18. Tehdy se splnilo poselství toho, „který přináší dobré poselství . . . Siónu: ‚Tvůj Bůh se stal králem!‘ . . . Jehova shromažďuje Sión zpět.“ Od té doby je toto shromažďování v plném průběhu. Začalo těmi, které Jan viděl ve vidění, jak stojí spolu s Beránkem na hoře Siónu, křesťanským sborem. První členové ostatku této třídy začali být shromažďováni dokonce již asi 40 let před rokem 1914. Ale zvláště od roku 1935 je shromažďována Boží větší rodina, „velký zástup“, která má pozemskou naději a kterou Jan viděl po zapečetění 144 000. — Izaiáš 52:7, 8, NS; Zjev. 7:4, 9; 14:1.
TVŮRCE A VÝPLATCE
12. Které téma je zvlášť objasněno v poslední části Izaiášova proroctví?
12 Kromě vyhlídky, že se můžeš stát členem této šťastné rodiny, můžeš pociťovat také zalíbení a radostné vzrušení, účastníš-li se tohoto shromažďovacího díla. Přinese to útěchu tobě samému a budeš moci pomáhat druhým a také je těšit. Toto dílo tvoří část hlavního námětu poslední části Izaiášova proroctví, v němž nacházíme mnoho vysvětlení o díle království a v němž se také dovídáme, v jakém smyslu je Jehova tvůrce a výplatce svého lidu. Povšimni si, co Bůh říká svému služebníku podle Izaiáše 40:1 (NS): „Potěšujte, potěšujte můj lid . . . mluvte k srdci Jeruzaléma a provolávejte k němu, že jeho vojenská služba byla splněna a že jeho omyl byl splacen. Neboť z Jehovovy ruky obdržel plnou míru za všechny své hříchy.“ Potom se v proroctví mluví o ‚ženě, která přináší dobré poselství Jeruzalému‘. Povšimni si jejího poselství, v němž se mluví o díle shromažďování a potěšování, které bude Bůh vykonávat prostřednictvím svého panovníka, Krista Ježíše: „Hle, Pán Jehova sám přijde jako silný a jeho paže bude za něj panovat . . . jako pastýř bude pást své vlastní stádo. Svou paží shromáždí berany; ponese je v náručí. Pečlivě povede ty, které kojí.“ — Izaiáš 40:1, 2, 9–11, NS.
13. a) Jak Bůh označuje svého služebníka? b) Jaká souběžná jména byla dána Božímu služebníku a Božímu městu?
13 Potom Jehova označuje svého služebníka a povzbuzuje jej slovy: „Ale ty, Izraeli, jsi můj služebník, ty, Jákobe, jehož jsem vyvolil, semeno mého přítele Abrahama . . . Neboj se, protože jsem s tebou . . . Posílím tě. Skutečně ti pomohu. Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí spravedlnosti.“ (Izaiáš 41:8–10, NS) Povšimni si, že Boží lid i jeho hlavní město jsou často nazývány svými oběma jmény: Jákob a Izrael nebo Sión a Jeruzalém, jak je tomu u Izaiáše 41:14, 27. Vzpomeň si, že (1) Jákobovo jméno bylo změněno na Izrael (1. Mojž. 32:28) a (2) že Sión, kde stál trůn a později také truhla smlouvy, stal se označením, které často platilo na celé město Jeruzalém. — Žalm 2:6; Izaiáš 8:18.
14. a) Jak mají některá proroctví často prvotní, druhotné a konečné splnění? b) Jak se některá proroctví splňují v duchovním smyslu a proč je to důležité?
14 Chceme mít také na mysli celkový rámec, v němž se plní mnohá proroctví. Za prvé, doslovně se plnila v době, kdy byla vyslovena. Za druhé, plnila se později, když byl Ježíš na zemi, jak to vidíme například na událostech souvisejících s jeho nadpřirozeným zrozením, na díle Jana Křtitele a na tom, jak Ježíš sám citoval určité biblické texty, které se vztahovaly na jeho kazatelské poslání. (Izaiáš 7:14; 40:3; 61:1, 2; Mat. 1:18–23; 3:1–3; Luk. 4:17–21) Kromě toho ukazoval Pavel i jiní pisatelé, že se určitá proroctví týkají křesťanského sboru jako duchovního izraele, skutečného ‚semene Abrahamova‘, ‚přítele Jehovova‘. Pavel řekl: „Tělesné děti nejsou skutečně dětmi Božími, ale děti podle slibu [jako Izák] jsou považovány za semeno.“ Dále řekl: „patříte-li [křesťané] Kristu, jste skutečně Abrahamovo semeno.“ (Řím. 9:8, NS; Gal. 3:29, NS) Je důležité, abychom přijali toto inspirované vedení, uvažujeme-li o konečném a větším splnění těchto proroctví v dnešní době a v blízké budoucnosti. Jedině tehdy přijmeš Jehovovo pozvání, abys pracoval s ním a s jeho Synem. Učiníš-li to, staneš se ‚pevným a nepohnutelným a budeš mít stále mnoho práce v díle Páně a budeš vědět, že tvá práce ve spojení s Pánem není marná‘. — 1. Kor. 15:58, NS.
15. Co všechno o sobě Jehova zjevuje?
15 Povšimněme si, co všechno Jehova zjevuje o svém postavení v poslední části tohoto Izaiášova proroctví. Při rozmnožování lidí přichází nový život od otce. On mu dává počátek, ale matka opatřuje pro tento nový život tělo, které v ní vzniká během těhotenství, a živí je. Také po narození je hlavně jejím úkolem starat se o dítě a živit je. Jehova však není jen původním stvořitelem svého služebníka. Ve výroku, který adresuje svému služebníku, označuje sám sebe sedmi různými tituly: „Tvůj stvořitel . . ., tvůj tvůrce, . . . tvůj Bůh, . . . váš výplatce, . . . váš svatý, . . . váš král.“ Své postavení tvůrce zdůrazňuje slovy: „Toto řekl Jehova, který tě vytvořil a sformoval, který ti neustále pomáhal od mateřského lůna.“ — Izaiáš 43:1, 3, 14, 15, NS; dále viz Izaiáš 44:21, 24.
16. a) Jak Bůh na počátku vytvářel Izrael a jak jej vyplatil? b) Jaká situace nastala v tomto ohledu za dnů Izaiášových?
16 Začalo to Božím lidem starověku. Počínaje dvanácti syny Jákobovými začal je Bůh formovat jako lid a zachoval je v době jejich dlouhého pobytu v Egyptě. Toto období může být srovnáno s těhotenstvím, jež předcházelo jejich zrození jakožto národa u hory Sinaj, kde jim byl dán národní soubor zákonů obsažený ve smlouvě zákona. Bůh byl také jejich výplatcem, neboť mocí osvobodil svůj lid, když mu farao nedovoloval vyjít. Ano, farao mu za to musel dokonce zaplatit smrtí svého prvorozeného syna a Egypťané zaplatili ztrátou svého vojska v Rudém moři. (2. Mojž. 4:23; Izaiáš 43:3) O sedm století později, ve dnech Izaiášových, nastala nová situace, kterou se ještě rozšířil význam Jehovových titulů. Izraelské i judské království se ve velkém rozsahu provinilo modloslužbou a bezzákonností. Judští obyvatelé se dostali do zajetí Babylóna, který počítal s tím, že je bude mít jako otroky navždy. Jehova ve své lásce přislíbil, že vymaže přestupky svého lidu, a sám o sobě říká: „[Já jsem] tvůj výplatce a tvůrce od mateřského lůna.“ Dokonce dávno předem předpověděl, jak a prostřednictvím koho se to stane; řekl, že on je „ten, který říká o Cýrovi: ‚Je mým pastýřem a zcela vykoná všechno, v čem mám zalíbení‘; i v tom, že říkám o Jeruzalému: ‚Bude opět vystaven‘, a o chrámu: ‚Bude ti položen základ.‘“ (Izaiáš 44:21–28, NS) Ostatek, který se ve stanovené době vrátil z Babylóna, měl podíl na tomto podivuhodném díle. Mnozí sice neprojevovali víru, ale věrní Boží služebníci, jako Zachariáš a jiní, mohli ke své velké radosti pomáhat k úspěšnému ukončení tohoto díla. — Zachariáš 4:9, 10.
17. Co se podobně stalo se sborem prvních křesťanů?
17 Podobně tomu bylo se sborem prvních křesťanů. Počínaje učedníky Jana Křtitele připravil Bůh během Ježíšovy služební doby skupinu lidí, kteří se měli stát ‚svatým národem‘, duchovním izraelem. (1. Petra 2:9; Gal. 6:16) Ke zrození tohoto národa došlo o letnicích roku 33 n. l., když byli jeho členové přijati do nové smlouvy a byl na ně vylit svatý duch. Ve svém dopise Římanům Pavel ukázal, že Izaiášova prorocká slova o „ostatku“ se ve svém dalším splnění týkala těchto prvních křesťanských věřících. Dále citoval z Izaiášovy knihy, že k nim budou také připojeni lidé nežidovského původu, aby byl ‚zachráněn celý [duchovní] izrael‘. — Řím. 9:27–29; 11:5, 25, 26, NS.
18. Jak byl Jehova tvůrcem i výplatcem svého novodobého lidu?
18 Jak již bylo ukázáno, máme nyní přednost vidět konečné splňování těchto proroctví a smíme se podílet na činnosti, která je s tím spojena. Dnešní „ostatek“ tvoří zbývající členové křesťanského sboru. Jehova, jejich tvůrce, začal shromažďovat první z nich již mnoho let před rokem 1914. Je také jejich výplatcem. Byli vykoupeni nejen ‚krví jeho [Božího] vlastního Syna‘, ale byli vyplaceni neboli koupeni zpět, když bylo nutné další osvobození během první světové války. Dostali se do zajetí „Velkého Babylóna“. Ačkoli většina z nich vyšla z církví křesťanstva, zachovali si některé babylónské rysy, strach z lidí a uctívání tvorů. To vyvolalo Boží nelibost a museli být káráni a očištěni. Ti, kteří měli upřímné srdce, to ocenili, a když je větší Cýrus, Ježíš Kristus, osvobodil, radovali se z toho, že mohou vyvyšovat Boží jméno a nebojácně ohlašovat poselství o království. Jejich zkušenost a pocity byly výstižně předpověděny slovy: „Budu ti děkovat, Jehovo, protože, ačkoli jsi proti mně vzplanul hněvem, tvůj hněv se postupně odvrátil a potěšil jsi mne. Hle, Bůh je má záchrana . . . Poděkujte Jehovovi! Vzývejte jeho jméno. Oznamujte jeho skutky mezi národy. Řekněte, že jeho jméno má být vyvýšeno. Hrajte Jehovovi melodie, protože jednal vynikajícím způsobem. Má to být známo po celé zemi.“ — Skutky 20:28, NS; Zjev. 17:5; Izaiáš 12:1–5, NS.
19. a) K jakému rozšíření to vedlo? b) Z jakého úspěchu se můžeme radovat?
19 To bylo oznámeno po celé zemi. Mnozí další lidé, kteří nejsou duchovními izraelity, přijali proto dobré poselství. Všichni, jak ostatek, tak i „velký zástup“, byli vyplaceni a tvoří nyní „jedno stádo pod jedním pastýřem“, Kristem Ježíšem. (Jan 10:16, NS) To je pro svědky Jehovovy obšťastňující zážitek. Na vlastní oči můžeme vidět konečné splňování stvořitelova předsevzetí. Úspěch jeho předsevzetí mu působí velkou radost a obšťastňuje a potěšuje všechny, kteří byli shromážděni a tvoří jednotu pod Božím panujícím králem, Kristem Ježíšem. Plní se tak Jehovův slib: „[Mé slovo] nenavrátí se ke mně bez výsledků, ale určitě vykoná to, v čem mám zalíbení, a bude mít jistý úspěch v tom, pro co jsem je poslal.“ — Izaiáš 55:11, NS.
20. Který problém nás podněcuje k úvaze?
20 Budeme dále uvažovat o tom, jak můžeš svůj vlastní životní cíl ztotožnit s předsevzetím stvořitelovým a dosáhnout tak s jistotou úspěch. Před tím však bychom chtěli blíže prozkoumat určitou část Izaiášova proroctví, z něhož vyvstává problém. Pojednává o utrpení a současně se v něm mluví o tom, že v utrpení je možno mít zalíbení.