Nedbat Božího varování přináší neštěstí
BŮH nevaruje bezdůvodně, ani pouze proto, aby projevil svou autoritu. Dělá to vždy k osobnímu užitku všech, kteří slyší. Ochrání je to před smrtí a závažnými chybami. Dříve než izraelský národ vstoupil do Zaslíbené země, varoval jej Bůh před tím, jak je nebezpečné nedbat jeho zákona, a připojil: „Neboť to není pro vás bezcenné slovo, ale znamená váš život.“ — 5. Mojž. 32:46, 47.
Když dáváme pozor na Jehovovo varování, učíme se navíc, jak o určitých záležitostech smýšlí, jak se na ně dívá, a tím poznáváme jeho cesty. A to je nejdůležitější ze všeho — znát důvěrně Jehovu Boha a tím se dostávat do užšího vztahu k němu. Říká nám, abychom se nechlubili bohatstvím, moudrostí či mocí, kterou snad máme, „ale kdo se chlubí, ať se chlubí pouze proto, že má pochopení a že mne zná, že jsem Jehova, jediný, který projevuje milující laskavost, právo a spravedlnost na zemi, neboť v těch věcech mám skutečně zalíbení“. — Jer. 9:23, 24; Jan 17:3.
Bůh často varoval ve formě proroctví nebo příkazů, které byly vlastně prorocké. Příkladem toho je prohlášení o Jerichu, jež pronesl Jozue, Mojžíšův nástupce a velitel izraelských vojsk. Jozue měl Bohem nařízeno, aby v Zaslíbené zemi přemohl kanaánské obyvatelstvo, protože provozovalo velmi zvrhlé sexuální uctívání a modlářské, démonské obřady a poskvrňovalo zemi nemravností, nemocemi a krveproléváním. (5. Mojž. 20:15–18; 3. Mojž. 18:24–30) Jericho bylo prvním městem v zemi, na které izraelská vojska narazila. Jako takové bylo „prvotinou“ při dobývání Kanaánu. Stejně jako byly prvotiny všech produktů v Izraeli — obilí, dobytka atd. — považovány za svaté, „zasvěcené“, tak bylo i Jericho. (3. Mojž. 23:10–14; Jozue 6:17) A jako byly prvotiny „zasvěceny“ k obětování Jehovovi, dříve než mohl rolník cokoli z úrody sníst, tak bylo i celé Jericho „zasvěcené“ a nic nemělo být z města vzato k osobnímu užívání. Jozue proto město úplně zničil a spálil a kov z něho předal do Jehovova chrámu (svatostánku).
Tento Boží požadavek se stal jakýmsi zákonem, který byl později uplatňován vůči izraelskému městu, které odpadlo k modlářství. Takové město bylo ‚zasvěceno kletbě‘. Jeho obyvatelé byli odsouzeni k smrti a město bylo spáleno, aby nebylo nikdy znovu postaveno. Nikdo si neměl z města nic přivlastnit k jakémukoli užívání. Izraelité se na ně měli dívat jako na něco naprosto ohavného. Neměli si ani zahrávat s myšlenkou, že by takové věci používali. — 5. Mojž. 13:12–17.
Když Jozue zničil město Jericho, přísahal tehdy a řekl: „Ať je před Jehovou proklet ten muž, který povstane a skutečně vystaví toto město, totiž Jericho. Při ztrátě svého prvorozeného ať položí jeho základy a při ztrátě svého nejmladšího ať postaví jeho brány.“ — Jozue 6:26.
Co tím Jozue myslel? Jeho slova zřejmě neznamenala, že by místo, kde stálo Jericho, „město palem“ nemělo být nikdy obydleno, neboť sám Jozue přidělil losem toto území města Jericha kmeni Benjamín, a později je o něm zmínka jako o obydleném místu. (Soud. 3:13; 2. Sam. 10:5) Jozue položil důraz na „město“ obehnané zdí. Jeho slova naznačují, že poukazoval na znovupostavení města. To zahrnovalo i hradby. Položit základy znamenalo základy obezděného města. Postavit brány neznamenalo zřídit dveře u domů, ale vystavět městské brány, které by nemohly být zavěšeny beze zdí. Muž, který by to udělal bez ohledu na Jozuovu prorockou přísahu, zaplatil by za to cenou svého nejstaršího a nejmladšího syna. Tento slovní obrat snad mohl znamenat „všechny jeho syny“, takže by neměl žádného, kdo by dále nesl v Izraeli jeho jméno.
Tak silné varování, a přesto na ně Izraelité nedbali, když upadli do očividného modlářství! Za vlády krále Achaba bylo do desetikmenného severního království Izraele zavlečeno Baalovo uctívání. Jednání Hiela Bethelského naznačuje, na jak nízkou úroveň se Izrael dostal. Ve zprávě čteme: „V jeho [Achabových] dnech stavěl Hiel Bethelský Jericho. Při ztrátě Abirama, svého prvorozeného, položil jeho základ a při ztrátě Seguba, svého nejmladšího, postavil jeho brány, podle Jehovova slova, které mluvil skrze Jozua, syna Nun.“ — 1. Král. 16:34.
Není zapsáno, zda chlapci zemřeli při nehodách souvisejících se stavbou opevnění nebo jinak. Jozuovo prohlášení se nicméně prokázalo jako prorocké.
Všechna další prohlášení Boha v jeho Slově se plní stejnou jistotou. Proto bychom se měli opatrně vyhýbat tomu, co Bůh prohlašuje za nebezpečné. Důkladným uvažováním nad Biblí se můžeme dovědět o věcech, které Bůh považuje za dobré, a o věcech, na něž se dívá jako na odporné. K těm, jež zavrhuje, bychom měli mít stejný vztah jako on; měli bychom vychovávat své srdce a svědomí tak, abychom ani trochu nelnuli k věcem, před kterými varuje, a pro své bezpečí bychom se jim měli naprosto vyhýbat. Neměli bychom otálet, ale měli bychom okamžitě jednat a osvobodit se od jakéhokoli spojení či styku s tím, co Bůh neschvaluje. Ježíš Kristus si byl hluboce vědom toho, co se jeho Otci líbí a co nikoli. (Žid. 1:9) Řekl: „Vždy dělám to, co ho těší.“ (Jan 8:29) Všimni si, jak okamžitě odmítl Petrovu špatnou radu a nezabýval se jí ani vteřinu. (Mat. 16:21–23) Dokázal pravdivost Jehovových slov: „Člověk nežije jenom z chleba, ale člověk žije z každého vyjádření Jehovových úst.“ (5. Mojž. 8:3; Mat. 4:4) Neštěstí, jež postihlo Hiela Bethelského, je jedním z mnoha biblických příkladů, které zdůrazňují, jak je nebezpečné nedbat na Boží varování.