Venezuelané využívají Jehovova nevyčerpatelného pokladu
DO Venezuely nyní proudí milióny dolarů — více než devatenáct miliónů dolarů denně —, což umožňuje mnoha tamějším lidem, aby si zvykali na nejvyšší příjmy na osobu v Jižní Americe. Ale tato nejbohatší ze všech latinskoamerických zemí postupně přichází o svůj proslulý černý poklad — naftu. Informovaní lidé jsou znepokojeni zprávami, jež ukazují, že prokázané rezervy obnášejí již jen 17,7 miliardy barelů nafty, což při nynější produkci vydrží jen na dvacet let.
Jeden z mužů, kteří si dělají starosti, Monsignore Ovidio Pérez Moreles, sekretář římskokatolického episkopátu, řekl nedávno v jednom varovném poselství: „Žijeme dnes v záplavě plýtvání, luxusu a kolektivní pošetilosti. . . Stále se rozšiřuje filozofie lehkého života, přehnaného výdělku a vítězství za každou cenu, ale takovým způsobem nelze budovat žádnou zemi.“
Mnozí Venezuelané však dostávají pomoc, aby se mohli dívat do budoucnosti s nadějí. Jehovovi křesťanští svědkové v této zemi jim podávají zprávu o pokladu, který je daleko cennější než nafta, o duchovním pokladu, který je nevyčerpatelný. (Iz. 33:6) Před třiceti lety v roce 1946, vykonávalo toto biblické výchovné dílo pouze třináct osob. V roce 1976 však více než třináct tisíc (13 749) osob navštěvovalo svých třináct miliónů spoluobčanů, aby jim sdělovali poselství o budoucnosti beze strachu, pod Kristovým panstvím. Polovina z nich byla pokřtěna teprve v posledních čtyřech letech.
Různí činitelé přispěli k tomu, že svědkové Jehovovi mohli poučit o pravdě Božího slova tolik lidí. Většina Venezuelanů umí dnes číst, protože vláda s vynaložením svědomitého úsilí dala k dispozici dost škol. V posledních několika letech vidí lidé Bibli v lepším světle. Římskokatolická církev zavedla „biblický týden“, v němž si lidé mohou koupit katolickou Bibli za sníženou cenu, a lidé jsou vybízeni ke čtení Bible. Tak vymizela představa, že Bible je „nemravná kniha“ a že by člověk mohl „duševně onemocnět“, kdyby si v ní četl.
Zvlášť užitečný účinek blahobytu, který přinesla nafta, je síť dobrých silnic, které procházejí velkou částí Venezuely. Tak je daleko snadnější přinášet lidem „dobré poselství“ o království. Stále ještě jsou však místa, kam je možno dostat se pouze letadlem, říčním člunem, pomocí curiara (kanoe vydlabané z jednoho kmene), na oslu nebo jinými dopravními prostředky.
SLEPÝ MUŽ DOSTÁVÁ POMOC, ABY MOHL POMÁHAT JINÝM
Lidé ze všech vrstev a z nejrůznějších životních poměrů získávají radost ze svého poznání Božího slova. Na ostrově Margarita, na který je možno dostat se lodí z karibského pobřeží za pět hodin, přijal biblické poselství jeden jednadvacetiletý slepý muž. Ve dvanácti letech ztratil zrak, když si hrál s raketou tumbarancho, používanou při ohňostroji. Vydělával si jako zpěvák s místní skupinou hudebníků. Ale když se stal svědkem Jehovovým, zanechal této činnosti, aby se vyhnul atmosféře alkoholismu a hrubosti, která s ní je spojena. Již téměř celý rok věnuje každý měsíc asi 90 hodin, aby mluvil s jinými lidmi o biblické pravdě. Jak to dělá?
Svědkové Jehovovi mu otevřeli své domovy a mnozí mu pomáhají, aby se dostal do území, kde se účastní veřejného oznamování „dobrého poselství“. Na živobytí si vydělává opravou proutěného nábytku — což se naučil ve škole pro slepé v hlavním městě Caracasu. Naučil se také slepeckému písmu. To je pro něj obzvláště užitečné. Například z magnetofonové nahrávky učebnice Pravda, která vede k věčnému životu, si vytvořil pro vlastní potřebu přepis do slepeckého písma, a tak může poučovat druhé o Bibli. Tři lidé, s nimiž studoval, jsou nyní svědky.
PODIVUHODNÉ ZMĚNY OSOBNOSTI
Cenné biblické poselství pomohlo mnoha Venezuelanům, aby změnili svou osobnost k lepšímu. Jeden portugalský přistěhovalec vypráví:
„Před několika lety jsem měl přátele, kteří stejně jako já kradli a užívali všechny druhy drog, včetně LSD. Jednou v noci jsem byl s partou, když najednou někdo zavolal: ‚Čtyři J!‘ (Naše křestní jména všechna začínala ‚J‘ ; Joao, Jesus, Jorge a José.) Krátce nato Jorge a José zahynuli v přestřelce.
Když jsem se podesáté ocitl na policejní stanici s obviněním z krádeže, ve svém nitru jsem se z celého srdce modlil k Bohu. Slíbil jsem, že už nikdy nebudu krást. Toho rána jsem byl propuštěn.
Snažil jsem se zbavit takového světa násilí a šel jsem pracovat ke svému bratru Manuelovi do jeho pekárny. Přišel tam jeden starý muž a dal mi výtisk časopisu Probuďte se! Časopis se mi tak líbil, že jsem jej požádal o další literaturu. Když přišel, aby mne vzal s sebou na shromáždění do sálu království, měl jsem už přečtenou knihu Pravda, která vede k věčnému životu.
V knize bylo ukázáno, že by se člověk měl dát pokřtít, a já jsem k tomu chtěl být ochoten. Řekl jsem si: ‚Neodvážím se mluvit se svědky o křtu, ale pro případ, že by se mne ptali, vezmu si plavky!‘ A tak jsem měl při první návštěvě sálu království plavky pod kalhotami.
Můj bratr Manuel se velmi zlobil, že pěstuji společnost se svědky Jehovovými, a nadával mi. Ale velmi jsem se změnil ve svém chování. Přestal jsem užívat drogy, krást, opíjet se, a zanechal jsem sexuální nemravnosti.
Má rodina pozorovala velkou změnu, která se se mnou stala, a postupně začali jeden za druhým studovat Bibli. Můj bratr Alfonso řekl: ‚To náboženství může být velmi špatné, ale lidé jsou dobří!“ Dnes je pokřtěn Alfonso i jeho manželka a můj nejmladší bratr Carlos, a dokonce i Manuel studuje.
José, přítel rodiny a společník mého bratra v pekárně, si také povšiml mého dobrého chování a sám podnikl některé změny. Byl zápasníkem, a proto až dosud řešil všechny názorové rozpory brutální silou. Dnes se však jako svědek Jehovův snaží jednat se všemi pokojně. Josého bratrovi Ernestovi se zvláště líbila biblická naděje na pozemský ráj. Vstoupil do manželství s matkou svých čtyř dětí, kterou předtím opustil, a dnes jsou oba pokřtěnými svědky. Nakonec také Fernando, bratr Josého a Ernesta, vstoupil do manželství s matkou svých dětí, a oba se připravují na křest.
Hluboce jsem si přál sloužit Jehovovi jako průkopník, ale bránily mi v tom velké dluhy. Modlil jsem se k Jehovovi. Majitel obchodu mi nabídl zvýšení mzdy. Řekl jsem mu však, že by mi sice mohl zvýšit mzdu, ale že by mi mohl místo toho dát raději dát denně jednu hodinu volna. Dal bych přednost tomu, abych mohl být o jednu hodinu dříve volný, a tak končit s prací v 17 místo v 18 hodin. Tím bych každý den mohl věnovat dvě nebo tři hodiny službě Bohu jako průkopník. Současně jsem se modlil k Jehovovi. Majitel souhlasil s mým návrhem a já jsem se okamžitě ujal služby jako pomocný průkopník.
Za všechno děkuji Jehovově nezasloužené laskavosti, protože si ji nezasloužím.
MLADÍ LIDÉ JSOU OCHOTNI SLYŠET
Mnozí z těch, kteří ve svém životě podnikají velké změny, jsou mladí lidé. Venezuela je ve skutečnosti země mladých lidí, protože 70 procent obyvatel je mladších než třicet let. Někteří z nich nevkládají svou naději do budoucnosti v tekutý černý poklad Venezuely, ale projevují ocenění pro duchovní poklad, který Jehova nabízí svému lidu.
V jednom chladném horském městečku blízko Caracasu hledali lepší svět dlouhovlasý, zarostlý ‚mladý hippie s kytarou přes rameno a jeho přítel, fanatický ateista. Podrobně se zabývali orientálními náboženstvími. Nakonec se obrátili na odbočku Společnosti Strážná věž a požádali o bezplatné biblické studium. Oba změnili svůj způsob života, jsou nyní pokřtěnými svědky a opírají svou naději na budoucnost o moudrost a poznání ze Svatého písma.
VĚRNI NAVZDORY ODPORU
Někdy musí člověk, který přijímá biblickou pravdu, vytrpět rozhořčený odpor své rodiny. Takovou zkušenost zažila jedna mladá Syřanka. O Venezuele nikdy nic neslyšela, až se jednou stalo, že jeden syrský obchodník přijel z Venezuely na návštěvu do své vlasti a vybral si ji tam za manželku. Začal pro ni nový život. Byla daleko od své rodiny a během času měla čtyři děti. Byla tak zbožnou katoličkou, že její manžel, hmotařsky založený, si stěžoval, že se příliš mnoho modlí a že příliš často chodí do kostela. Když ji navštívila jedna svědkyně — průkopnice, neuměla tato paní ani slovo španělsky, ale svými gesty vyjádřila, jak miluje svou arabskou Bibli.
Byla učiněna opatření, aby s ní studovali libanonští svědci v arabštině, a to obvykle v nějakém jiném bytě nebo telefonicky. Její manžel se velmi zlobil, když se dověděl, že jeho manželka přestala být katoličkou (což bylo pro jeho obchod výhodné) a že studuje se svědky Jehovovými. Zakázal svědkům vstupovat do domu. Zakázal své ženě chodit do sálu království. Propustil služebnou, která byla svědkem Jehovovým. Odstranil telefon a zařídil, aby ze Sýrie přijela její matka a jiní příbuzní, aby působili na jeho manželku nátlak. Vyhrožoval jí, křičel na ni, pak s ní dlouho nemluvil, předstíral nemoc a opustil dům s revolverem. Šel dokonce tak daleko, že ji pod vymyšlenou záminkou odvezl na kliniku, aby jí tam podávali drogy, protože doufal, že tak vymaže z její mysli Jehovovo jméno. To všechno však bylo zbytečné. S duchovní pomocí několika svědkyň činila další pokroky, zařídila si, aby mohla chodit na shromáždění, a mluvila s jinými o biblických pravdách. Během času mluvila stále lépe španělsky a nakonec se dala pokřtít.
Když čekala své páté dítě, vymohl si její manžel zákonný rozvod. Dobře se však o ni postaral a ona pak mohla sloužit Jehovovi, aniž musela doma čelit násilnému odporu. O rok později pochopil, co všechno ztratil — společnost své krásné ženy, přátele, příležitost vidět jak roste jeho pět dětí, s láskou připravené jídlo a příležitost mít čisté prádlo. Proto se vrátil zpět domů a rodina je opět spojena.
Svědkové Jehovovi oznamují dobré poselství nejen domorodému obyvatelstvu, ale vynakládají také úsilí, aby přinesli biblické poselství více než půl miliónu přistěhovalců, kteří se dostali do Venezuely po druhé světové válce. Někteří přistěhovalci z Itálie, Portugalska, Španělska, z východní Evropy a ze Středního Evropy a ze Středního východu s dobrým úspěchem poučovali své příbuzné o Božích slibech vzhledem k lepšímu světu.
Svědkové Jehovovi ve Venezuele pomáhají dále upřímně smýšlejícím lidem, aby získali duchovní poklady. Je radostné vidět, jak příznivě na to reagují Venezuelané. Nevkládají důvěru v blahobyt, který může poskytnout nafta, ale učí se s nadějí vzhlížet k věčné budoucnosti pod Božím mesiášským královstvím. Doufáme, že se ještě mnoho dalších lidí naučí vážit si trvalé hodnoty duchovního bohatství.