Co tím moudrý muž myslel?
Vynikající cena moudrosti
DĚDICTVÍ je cenné. Ale k čemu by bylo užitečné, kdyby tomu, kdo je dostane, chyběla moudrost, aby je uměl správně spravovat? Král Šalomoun napsal: „Moudrost společně s dědictvím je dobrá a výhodná pro ty, kteří vidí slunce. Vždyť moudrost je pro ochranu, stejně jako peníze jsou pro ochranu, ale výhoda poznání je, že moudrost zachovává naživu ty, kteří ji mají.“ — Kaz. 7:11, 12.
Proto má moudrost větší cenu než hmotný majetek. Ten, komu chybí moudrost, může dědictví rychle promrhat. Peníze sice poskytují určitou ochranu a umožňují majiteli, aby dostal, co potřebuje, ale mohou se ztratit nebo být ukradeny. Bohatí mohou být dokonce obětí loupežných přepadů a násilných činů. Na druhé straně moudrost — schopnost používat poznání k řešení problémů nebo dosažení určitých cílů — zdržuje člověka, aby nepodstoupil pošetilé riziko, kterým by mohl ohrozit svůj život. Může uchránit od předčasné smrti, a jestliže spočívá na správné bázni před Bohem, může vést k získání věčného života.
Moudrost je tedy jistě cenná jako ochrana. Moudrý muž řekl: „Moudrost je pro moudrého silnější než deset mocných lidí, kteří byli v městě.“ (Kaz. 7:19) Moudrost může poskytnout větší ochranu než „deset mocných lidí“ — plný počet válečníků, kteří ochraňují obyvatele obleženého města.
Protože všichni lidé jsou nedokonalí, neobejdeme se bez moudré rady, kterou poskytl Jehova Bůh ve svém Slově. Jako hříšníci, lidé zdaleka nedosahují Božího dokonalého měřítka. Šalomoun řekl: „Neboť na zemi není žádný člověk spravedlivý, který stále činí dobro a nehřeší.“ (Kaz. 7:20) Proto bychom si jistě měli přivlastnit moudrost zjevenou v Bibli. To nám pomůže, abychom dnes i v budoucnosti měli úspěch.
Co člověk nemůže změnit
V tomto nedokonalém světě se děje mnohé, na co člověk nemá vliv. I když je to nežádoucí, nemůže člověk na tom nic změnit. Král Šalomoun řekl: „Podívej se na dílo pravého Boha, neboť kdo je schopen narovnat, co on zkřivil?“ (Kaz. 7:13) Jinými slovy: Který člověk může odstranit chyby a nedokonalost, které Bůh připouští? Nikdo, protože je nejen smysl a účel ve všem, co Nejvyšší sám činí, ale také v jiných věcech, které dovolí, aby se staly.
Proto Šalomoun doporučuje: „V dobrý den ukaž, že jsi v dobrotě, a v den neštěstí pohleď, že pravý Bůh učinil i ten, stejně jako onen, proto, aby lidstvo nemohlo po nich objevit vůbec nic.“ (Kaz. 7:14) Podle té rady by člověk měl být vděčný za den, kdy se vše daří, a měl by to projevovat tím, že by byl dobrý, velkorysý a laskavý a dával najevo radost ve slovech i jednání. Měli bychom se dívat na dobrý den jako na Boží dar. Co však, když den přinese neštěstí a těžkosti? Je dobré, když se ‚pohledí‘ neboli uzná, že Bůh připustil neštěstí. Proč? Šalomoun řekl: „Aby lidstvo nemohlo po nich objevit vůbec nic.“
Okolnost, že Bůh dovolí, abychom prožívali jak radosti, tak těžkosti, nám nejen poskytuje příležitost, abychom pěstovali vytrvalost, ale, jak říká Šalomoun, také by nám to důrazně mělo stavět před oči, že nemůžeme předpovídat, co přinese budoucnost. Výjimky neexistují; neštěstí může přijít na spravedlivé i zlé. Ano, spravedliví lidé možná trpí, zatímco zlým lidem se zdánlivě daří dobře. Šalomoun řekl dále: „Všechno jsem viděl za svých marných dnů. Existuje spravedlivý, který hyne ve své spravedlnosti, a existuje zlý, který ve své špatnosti dlouho trvá.“ — Kaz. 7:15.
To přirozeně mnohé lidi znepokojuje. Dokonce se na Nejvyššího zlobí. Ale tak daleko se to nemá nechat dojít. Máme důvěřovat Bohu a myslet na to, že je Bohem lásky. (1. Jana 4:8) To, co připouští, nikdy nevede k trvalé škodě člověka. To, že nás může postihnout dobré i zlé, by nám mělo pomoci poznat, jak je důležité nespoléhat se na sebe, ale na Boha. Možná, že nyní něčemu nerozumíme, ale měli bychom být přesvědčeni, že všechno, co Bůh připustil, bude nakonec k užitku všech zúčastněných.
Apoštol Petr to objasnil, když mluvil o utrpeních, která postihla v jeho době bratry ve víře: „Milovaní, nebuďte zmateni ohněm mezi vámi, který je pro vás zkouškou, jako by se vám přihodilo něco podivného. Naopak se dále radujte, kdykoli jste účastníky Kristových utrpení, abyste se radovali a překypovali radostí také při zjevení jeho slávy. Když jste tupeni pro Kristovo jméno, jste šťastni, protože na vás spočívá duch slávy, ano, Boží duch.“ (1. Petra 4:12–14) „Avšak potom, co jste chvilku trpěli, Bůh vší nezasloužené laskavosti, který vás povolal ke své věčné slávě ve spojení s Kristem, sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás.“ — 1. Petra 5:10.