Graduace 85. třídy Gileadu — radostná událost

PO ZASVĚCENÍ chrámu asi před 3 000 lety Šalomoun „odeslal lid do jejich domovů, radostně a s dobrým pocitem v srdci“. (2. Par. 7:10) Ta slova dobře vystihují pocity více než čtyř tisíc lidí, kteří 11. září 1988 odcházeli ze sjezdového sálu svědků Jehovových v Jersey City. Po jaké události? Po graduaci 85. třídy biblické školy Strážná věž Gilead.

Po písni byl program zahájen procítěnou modlitbou W. L. Barryho, člena vedoucího sboru. Jako předsedající sloužil toho dne T. Jaracz, také z vedoucího sboru. ‚Jestliže má být tato událost opravdu duchovně osvěžující a budující,‘ řekl Jaracz, ‚je zapotřebí Jehovova ducha a jeho požehnání.‘ A z průběhu programu bylo patrné obojí.

Po těchto uvítacích poznámkách dostali absolventi rady na rozloučenou v podobě řady krátkých praktických proslovů. Nejdříve promluvil R. L. Rains z výboru bételu. Založil své poznámky na 1. Mojžíšově 12:1, 2 a nabádal studenty: ‚Prokažte se ve svém misionářském přidělení jako požehnání.‘ Jak to mohou dokázat? ‚Svým způsobem života, až tam budetet,‘ zdůraznil. Pak ukázal na dvě věci, které jim velmi pomohou. 1. Měli by si uvědomit, že bude třeba změn, aby se přizpůsobili svým novým přidělením, a 2. měli by udržovat pokojné vztahy s druhými.

Pak pohovořil vřelým, povzbuzujícím způsobem J. E. Barr z vedoucího sboru na námět „Dej nám více víry“ podle Lukáše 17:5. ‚Nezapomínejte,‘ vybízel Barr, ‚denně prosit Jehovu, aby vám dal více víry.‘ Musí stále pamatovat na to, proč je vlastně Jehova posílá na přidělená místa. ‚Uvědomujte si sílu Boží neviditelné i viditelné organizace, která vás dnem i nocí podporuje,‘ naléhal Barr. ‚Nikdy nemůžete v modlitbách prosit dost často: „Jehovo, prosím tě, dej mi víc víry.“‘

Když předsedající ohlásil námět příštího řečníka, F. D. Songera z výboru tiskárny, „Jedinečná důvěra a zvláštní klíč“, vzbudilo to zvědavost. Songer čerpal z 1. Paralipomenon 9:26, 27, z toho, co se tam říká o levitských strážcích bran. ‚Jejich úřad byl projevem jedinečné důvěry,‘ vysvětlil Songer. Měli klíč — nástroj, který rozhodoval o vstupu do svatých prostor chrámu. Byli přesní a každé ráno spolehlivě otvírali brány. Songer řekl na závěr absolventům: ‚Dostali jste jedinečnou důvěru a jakoby zvláštní klíč, jímž každé ráno otevíráte těm, kteří si přejí vstoupit do nádvoří pravého uctívání. Dobře střežte tento důvěryhodný úřad a používejte ten klíč spolehlivě.‘

Potom promluvil M. G. Henschel z vedoucího sboru na námět „Stále se držte vzoru zdravých slov“. S odkazem na 2. Timoteovi 1:13, 14 vysvětlil bratr Henschel, že Pavel na rozloučenou radil Timoteovi: ‚Používej tohoto vzoru zdravých slov, který jsi ode mne dostal, a střež jej jako svěřený poklad.‘ I absolventi dostali poklad. V uplynulých pěti měsících studovali Bibli a otázky týkající se služby. ‚Toto poučení, tento vzor zdravých slov,‘ vysvětlil Henschel, ‚je něco, co vám vložil do rukou Bůh ne jenom pro vás, ale i pro jiné.‘“

Jakou radu dají svým studentům na rozloučenou oba instruktoři školy? J. D. Redford promluvil jako první na námět „Přiznávej své chyby“. Redford poznamenal, že sice víme, že „všichni mnohokrát klopýtáme“, ale když nás někdo obviní z chyby, máme sklon se ospravedlňovat. (Jak. 3:2) ‚Odmítat uznat svou chybu je jako prohlašovat se za neomylného,‘ řekl Redford. Přiznávat své chyby je moudré. Jak to? Řečník vysvětlil: ‚Nikdo si nezachová úctu druhých, jestliže trvá na tom, že má pravdu, i když je mu dokázána zjevná chyba. Jak může někdo důvěřovat člověku, o němž ze zkušenosti ví, že obětuje i pravdu, jen aby se zdálo, že je v právu? Přiznávání chyb v nás buduje sílu, sebeúctu. Ale nedělat to je zbabělé a morálně nás to oslabuje.‘ Taková praktická rada absolventům bezpochyby pomůže, aby dobře vycházeli s druhými.

Druhý instruktor a správce záznamů, U. V. Glass, založil svou závěrečnou připomínku na biblické zprávě o Gideonovi, kterého Jehova použil, aby osvobodil Izrael z ruky Midianitů. (Soudci, kapitoly 6–8) Gideon dokázal, že v něho Jehova nevložil důvěru neprávem, když ho totiž lidé chtěli udělat králem, odmítl a řekl: „Bude nad vámi panovat Jehova“. (Soud. 8:23) ‚Ani vy,‘ řekl Glass, ‚se nechcete vyvyšovat. Něco jste dokázali. Ale to neznamená, že boj vedete vy. Podporuje vás Jehova.‘

Posledním dopoledním řečníkem byl A. D. Schroeder z vedoucího sboru, a když mluvil, bylo zjevné, jak je škola Gilead blízká jeho srdci. A není divu, vždyť spravoval záznamy, když byla škola v roce 1943 založena. Bratr Schroeder rozvinul námět „Buď shledán věrným“, založený na 1. Korinťanům 4:2. Co všechno znamená být věrný? ‚Znamená to, že je člověk plný víry v prohlášení a drahocenné sliby Jehovy Boha,‘ vysvětlil Schroeder. ‚Znamená to také, že je člověk poctivý, stálý, věrně oddaný Jehovovi.‘ Existují nějaké příklady těch, kteří byli shledáni věrnými? Byli tu předkřesťanští muži a ženy, o nichž se zmiňuje 11. kapitola Hebrejcům, Ježíš Kristus, apoštolové a jiní pomazaní učedníci z prvního století n. l. Bratr Schroeder se zmínil o některých novodobých příkladech a pak se zeptal: ‚A co my?‘ Dodal: ‚Buď věrný jsi, nebo věrný nejsi. Ať jsme z pomazaných nebo z velkého zástupu, všichni, obě třídy, musíme být stejně věrní svému povolání.‘

Po poznámkách bratra Schroedera předal předsedající pozdravy zaslané z různých zemí. Nadešel okamžik, kdy studenti dostali své diplomy. Dvaadvacet studentů přišlo ze šesti zemí — Kanady, Finska, Německa, Velké Británie, Švédska a Spojených států. Přiděleni však budou do jedenácti různých zemí — Belize, Dominiky, Ekvádoru, Salvádoru, Hong Kongu, Lesota, Pákistánu, Paraguaye, Portorika, Senegalu a Tajvanu. A co řekli při své graduaci absolventi? Jeden ze studentů přečetl dopis adresovaný vedoucímu sboru a rodině bétel, kde mimo jiné stálo: „Ještě jednou vám děkujeme za nejnezapomenutelnějších pět měsíců našeho života.“ Po přestávce zahájil odpolední program W. L. Van De Wall ze služebního výboru vedením zkráceného studia „Strážné věže“. Pak následoval krátký program studentů, v němž předvedli několik zajímavých — a někdy humorných — zkušeností ze své svědecké služby v městě New Yorku. Potom se všichni přítomní včetně 85. třídy těšili ze zvláštního programu nazvaného „Jak se lépe seznámit s našimi horlivými misionáři“. Pomocí diapozitivů a nahrávek mohlo obecenstvo vidět a slyšet některé dlouholeté misionáře.

Vhodným závěrem se stala kostýmovaná biblická dramatizace zdůrazňující, že je třeba horlivě konat Boží vůli. Po závěrečné písni byli všichni do jednoho dojati, když pětadevadesátiletý prezident Společnosti Strážná věž F. W. Franz pronesl horoucí závěrečnou modlitbu. Pak všichni ‚odešli do svých domovů radostní a s dobrými pocity v srdci‘.

Biblická škola Strážné věže Gilead, zřízená v roce 1943, školí a vysílá misionáře do všech částí země. V době výuky prvních 35 tříd byla škola umístěna na Farmě království Strážné věže v South Lansingu, stát New York. Od 36. třídy zahájené 6. února 1961 byla škola přestěhována do ústředí Společnosti v Brooklynu, New York, kde působí až dosud. Ale od zahájení 86. třídy 17. října 1988 se škola stěhuje na Farmy Strážné věže u Pine Bushe, stát New York.

[Rámeček na straně 33]

Statistika třídy

Průměrný věk: 29,1

Průměrný počet let v pravdě: 13,4

Průměrný počet let ve službě

plným časem: 9,1

Počet svobodných bratrů: 2

Počet manželských dvojic: 10