Prorok

Člověk, jehož prostřednictvím byla oznamována Božská vůle nebo předsevzetí. (Luk. 1:70; Sk. 18:21) Někteří učenci si myslí, že hebrejské slovo navi pochází z neznámého hebrejského kořene, který má souvislost s arabskými a akadskými slovy, jejichž význam je „volat“ nebo „oznamovat“. Jiní lexikografové, např. Gesenius, však předpokládal, že kořen slova (nava) je zeslabenou formou nava, jež znamená „téci, proudit, tryskat“. (Srovnej Žalm 78:2; 119:171; Přísl. 1:23; 18:4) Podle tohoto druhého výkladu by navi byl člověk, jehož řeč proudí na popud a naléhání poselství, které mu dal Bůh. Bez ohledu na původ tohoto výrazu, jeho skutečné použití ukazuje, že praví proroci nebyli běžní hlasatelé, ale byli to Boží mluvčí, „muži pravého Boha“ a jejich poselství bylo inspirované. (1. Král. 12:22; 2. Král. 4:9; 23:17) Stáli v Jehovově „důvěrné skupině“ a on jim sděloval svou „důvěrnou záležitost“. — Jer. 23:18; Amos 3:7; 1. Král. 17:1. („Aid“)