Sklízíme úměrně svému osobnímu úsilí
1 Jehova Bůh projevil svou lásku k lidstvu mnoha způsoby. Ježíš zdůraznil vše převyšující Boží lásku, když poukázal shromážděnému zástupu na to, že Bůh „působí, aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými a dává déšť na spravedlivé i na nespravedlivé“. (Mat. 5:43–48) Při jiné příležitosti Ježíš odhalil nejznamenitější projev lásky svého Otce — Bůh dal svého jednozplozeného Syna jako oběť pro naši záchranu. (Jan 3:16) Ježíš nabádal své posluchače, aby na Jehovovu lásku reagovali s oceněním. Snažíme se o to?
2 Musíme Jehovu poznat, abychom mohli plně vyjádřit své ocenění a získat plný užitek z jeho lásky. (Jan 17:3) Potřebujeme radu a vedení v tom, jak mu můžeme přijatelně sloužit. Jehova projevil svůj láskyplný zájem tím, že nám dal své inspirované Slovo, Bibli, a že vybudoval svou podivuhodnou organizaci, jejímž prostřednictvím dostáváme rady a poučení. (Mat. 24:45–47; 2. Tim. 3:16, 17) Jehova nás, svůj oddaný lid, poučuje o své cestě. Ukazujeme však svým osobním úsilím, že si vážíme Jehovovy lásky? Dbáme na jeho radu, abychom se mu líbili a přitom z toho měli užitek? (Iz. 48:17; Jak. 1:22) Apoštol Pavel napsal v 1. Korinťanům 3:8: „Kdo tedy sází a kdo zalévá, jsou jedno, ale každý obdrží odměnu podle vlastní namáhavé práce.“
3 Ano, musíme pracovat na tom, co od nás Bůh chce. Každý nedělá duchovní pokroky stejným tempem. Na náš pokrok může mít vliv mnoho činitelů a nebylo by moudré skličujícím způsobem se srovnávat. Je ovšem životně důležité, aby každý z nás vyvíjel osobní úsilí. Co můžeme dělat, abychom se více přibližovali k organizaci? Ve kterých oblastech se můžeme zlepšovat, když přijímame své osobní odpovědnosti jako křesťané? Kolik úsilí si vyžádá, máme-li lépe podporovat sborovou činnost? Které myšlenky z pokynů od organizace musíme uplatňovat? — 1. Tim. 4:16.
Napodobovat věrné
4 Věrní bratři a sestry káží již dobrou zprávu o Království desítky let. Tito věrní jsou jako Pavel hodni napodobení. (1. Kor. 1:11) Reagovali na Boží lásku a sklidili velký užitek, protože se ve své tvrdé práci i v osobním úsilí řídili biblickou radou. Ti tvoří pevné jádro aktivních pracovníků ve sboru, protože se nevyhýbají osobní odpovědnosti. Můžeme vidět plody jejich namáhavé práce. — Řím. 1:13; 2. Kor. 3:1–3.
5 Každý rok nyní přicházejí do organizace desetitisíce nových. (Iz. 60:8) I oni se vážně namáhají, aby se stali dospělými duchovními lidmi a jejich horlivost v kazatelském díle si zaslouží pochvalu. Mají užitek z toho, že vidí, jak Jehova žehná těm, kteří tvrdě pracují v jeho službě. Příklad zralých bratrů a sester pomáhá novým, aby si uvědomili, že teď není čas nechat zemdlít ruce nebo vzdát se své služby Bohu. Ať jsme noví, nebo zkušení zvěstovatelé, budeme pokračovat v duchovním růstu, přijímat své osobní křesťanské odpovědnosti a využívat všechna teokratická opatření?
Uplatňujme to, co se učíme
6 Již dávno napsal Jakub, že bychom měli být ‚činiteli skutku‘. Mojžíš řekl Židům: ‚Uplatníte tato slova.‘ (Jak. 1:25; 5. Mojž. 11:18) Samotné poznání tedy nestačí. Židé museli uplatňovat slova Zákona a poslouchat Jehovu. Základní zásada zůstává stejná. Ježíš, Boží Syn, jistě věděl, že poslušnost je důležitá. (Jan 8:28) U Matouše 7:24 řekl: „Každý, kdo slyší tato má slova a činí je, bude přirovnán k rozvážnému muži.“
7 Uplatňujeme to, co se učíme na krajských sjezdech? Uvědomujeme si, proč je v této době tak důležité zůstat bdělí a střízliví? Dáváme si pozor na ďáblovy lstivé útoky a léčky? Vážíme si rad a výstrah, které nám stále znovu dává organizace k tomu, že je nutná mravní a duchovní čistota ve sboru? Do jaké míry jako jednotlivci uplatňujeme to, co se učíme? — Jak. 1:23–25.
8 Program posledního zvláštního sjezdového dne zdůraznil, že musíme být svatí, tak jako Jehova je svatý. (1. Petra 1:14–16) Svatost znamená náboženskou čistotu či ryzost, posvěcenost. Je to stav oddělení se pro službu Bohu. Byli jsme pověřeni službou dobré zprávy. Musíme být tedy duchovně, mravně a tělesně čistí, abychom byli hodni nosit svaté Slovo pravdy. Je nutné, abychom tomu věnovali více než obvyklou pozornost. (Hebr. 2:1) Když to budeme dělat, sklidíme požehnání úměrná našemu osobnímu úsilí.
Užitek z osobního studia
9 Osobní studium nám pomáhá, abychom si vybudovali silnou víru, a prohlubuje naše ocenění pro pravdu. Poskytuje nám sebedůvěru a vybavuje nás k tomu, abychom mluvili s autoritou. Dává nám pochopení a rozlišovací schopnost a pomáhá nám při oblékání nové osobnosti. (Kol. 1:9–11) Plodné studium však vyžaduje čas a úsilí, a získávání přesného poznání a duchovní hloubky nelze zkrátit. Co do studia vložíme, to z něho získáme. — 2. Kor. 9:6, 7; Gal. 6:7.
10 Vyhrazujeme si každý týden dostatek času pro přípravu na sborová shromáždění? Tak můžeme projevit ocenění pro duchovní výživu, kterou Jehova poskytuje prostřednictvím věrného a rozvážného otroka. Náležitá příprava na shromáždění nám pomáhá držet se časového plánu čtení a studia Božího slova. Vyhrazujeme si každý týden čas na čtení Bible, jak je uvedeno v Programu školy teokratické služby? Přečíst si látku a uvažovat o ní každý den trvá jen několik minut. Služební shromáždění nám pomáhá, abychom stále bděli nad způsoby, jimiž můžeme účinně vykonávat svou službu. Připravujeme se se zvláštním zřetelem na to, jak můžeme použít látku ve službě? A snažíme se ji hned používat? Měli bychom si konkrétně plánovat přípravu na Strážnou věž a na sborové studium knihy. Děláme to tak?
Podílet se na shromážděních
11 Můžeme mít mnohem větší užitek ze shromáždění, když se na nich podílíme. Když se připravíme na shromáždění a vyvineme úsilí, abychom se na nich podíleli, udržíme si při shromážděních pozornost a budeme mít větší užitek z komentářů druhých. Mnozí si jistě vzpomínají, kolik tvrdé práce jim dal jejich první komentář na shromáždění nebo první proslov studujícího ve Škole teokratické služby. I když jistě do značné míry poklesla naše nervozita, pracujeme nadále tvrdě na tom, aby byl náš duchovní růst zjevný všem? (1. Tim. 4:15) Druzí mají užitek z našich komentářů a jsou jimi povzbuzeni. Jsme-li dobře připraveni, protože jsme si prostudovali materiál, o němž se bude uvažovat na shromážděních, náš významný podíl na shromážděních bude podněcovat druhé k lásce a ke znamenitým skutkům. — Hebr. 10:23–25.
12 Naše komentáře by neměly být dlouhé a složité. Obvykle je nejlepší podat krátký komentář, který odpovídá přímo na položené otázky nebo pomůže objasnit uplatnění biblického textu. Pokud jsme se dobře připravili, budeme schopni podat komentář svými vlastními slovy. Když to tak děláme, mnohem více obohacujeme sebe i druhé. Proč? Protože takový komentář vyžaduje, abychom přemýšleli o tom, co říkáme, a vysvětlili myšlenku tak, jak ji chápeme. To možná druhým usnadní pochopení látky. Také nám to pomůže, abychom si zapamatovali informace, které můžeme použít při jiné příležitosti.
Štědře zasévat v kazatelské službě
13 Naše křesťanská služba je poklad. (2. Kor. 4:7) Pohlížíme na ni tak? Díky této službě máme přednost projevovat svou víru druhým. Ježíš řekl, že z hojnosti srdce mluví ústa. (Luk. 6:45) Osobní úsilí, které vynakládáme, abychom se plně podíleli na kazatelské službě, nám umožní sklidit značný užitek. Zostřuje se naše porozumění pravdy a rozvíjíme větší schopnost používat Bibli. Máme radost, že přinášíme pravdu druhým, a pomáháme jim poznat našeho vznešeného stvořitele. Jako svědkové podporujeme právoplatnost Boží vlády a svrchovanosti. Jsme šťastni, neboť víme, že se líbíme Jehovovi, protože se přetváříme k jeho podobě a konáme jeho vůli. — Mat. 5:48.
14 Budeme-li neustále přeměřovat své osobní úsilí, naše uctívání Jehovy se nikdy nestane zdánlivou službou. Co to znamená? Znamená to, že se nebudeme přizpůsobovat Boží vůli polovičatě, nebudeme mu sloužit jen na oko nebo v malé míře bez opravdové upřímné oddanosti a úsilí. Naše služba Jehovovi musí být z celého srdce. Máme biblickou povinnost, abychom do své služby dávali vše, co můžeme. (Kol. 3:23, 24) Poměry se však mění a Jehova od nás nevyžaduje více, než jsme schopni dělat. Nicméně očekává, že uděláme, co budeme moci. (Mat. 22:37) Pokleslá lidská povaha má sklon se šetřit, a proto je dobré, abychom se čas od času prozkoumali a zjistili, kde se ve své službě Bohu můžeme zlepšit. Máme ve zvyku se tak zkoumat?
15 Musíme být ostražití, máme-li se vyhnout tomu, aby nám osobní záležitosti a tužby zabránily dávat do Jehovovy služby to nejlepší. Zábavy, koníčky a rekreační činnost musíme udržet v mezích. Také se musíme chránit před sklonem přespříliš se zabrat do světské práce. Když budeme dbát rady u Matouše 6:22, 23, nepochybně budeme vyvíjet větší úsilí při sledování duchovních zájmů, a podle toho budeme sklízet.
16 Když budeme pilně pracovat, abychom oblékli novou osobnost, sami přijmeme odpovědnost za uplatňování rad a podnětů, které dostáváme na sborových shromážděních, krajských a oblastních sjezdech a prostřednictvím publikací. Kéž každý z nás pilně studuje, aktivně se účastní shromáždění a podílí se na velkém díle činění učedníků do té míry, jak mu to dovolí osobní poměry. Jestliže tímto způsobem s oceněním reagujeme na Boží lásku, můžeme si být jisti, že již nyní sklidíme hojnou odměnu a zachováme si pevnou naději na věčný život v Jehovově novém světě.