Schránka otázek

◼ Jak by se měla správně používat slova „bratr“ a „sestra“?

V doslovném smyslu se slova „bratr“ a „sestra“ vztahují na lidi, kteří mají stejné rodiče. Tento přirozený vztah obvykle vytváří mezi lidmi těsné pouto a jejich vzájemná náklonnost je prohloubena společenskými a citovými svazky a také skutečností, že žijí na tomtéž místě.

Ježíš své učedníky učil, aby Jehovu v modlitbě oslovovali „náš Otče“. Použití tohoto výrazu znamená, že jako křesťané vytváříme rodinný kruh, v jehož rámci se těšíme z velmi hlubokých duchovních vztahů. Ježíš to svým následovníkům později zdůraznil, když jim řekl: „Vy všichni jste bratři.“ (Mat. 6:9; 23:8)

Díky úzkým duchovním svazkům uvnitř Boží domácnosti se vzájemně oslovujeme „bratře“ a „sestro“ — zvláště na sborových shromážděních. Při těchto náboženských schůzkách oslovuje ten, kdo předsedá, pokřtěné křesťany „bratře“ nebo „sestro“ a pak řekne příjmení osloveného.

Co však dělat, když si někdo nepokřtěný přeje podílet se na shromáždění? Jestliže je někdo s Jehovovým lidem již určitou dobu ve spojení, chystá se, že se Bohu zasvětí, a sám se pokládá za svědka Jehovova, nejsou žádné námitky proti tomu, aby se před jeho příjmením používalo oslovení „bratr“ nebo „sestra“. Zvláště to platí v případě lidí, kteří se stali nepokřtěnými zvěstovateli.

Avšak zájemci, kteří se začali účastnit našich shromáždění teprve nedávno, ještě nepodnikli kroky k tomu, aby mohli být ztotožněni se členy Boží domácnosti. Takové lidi neoslovujeme „bratře“ nebo „sestro“, protože v jejich případě se nevytvořilo duchovní pouto, kterým je Boží domácnost spjata. Na shromážděních je proto oslovujeme formálně — například „pane“ a příjmením.

Skutečnost, že na sborových shromážděních používáme slova „bratr“ a „sestra“, a ne křestní jména, je dokladem toho, že mezi námi je velmi hluboké a vzácné pouto. Připomíná nám to, že se jako duchovní rodina vedená Otcem, Jehovou Bohem, těšíme z velmi požehnaných vztahů. Také nám to připomíná, že k sobě navzájem pociťujeme hlubokou lásku a náklonnost. (Ef. 2:19; 1. Petra 3:8)