Je znamenité být vždy mezi přítomnými
1 Svědkové Jehovovi v naší zemi, i naši milí bratři v dalších zemích východní Evropy, měli po celá desetiletí zakázáno konat veřejná shromáždění. Jen si vzpomeňme, jakou jsme měli radost, když byly takové zákazy zrušeny a mohli jsme se začít scházet svobodně.
2 Jistý krajský dozorce napsal o své návštěvě v jednom sboru ve východoevropské zemi: „V úterý večer, hned na začátku mé návštěvy, přestalo fungovat topení. Teplota venku se pohybovala kolem nuly, a uvnitř bylo jen asi pět stupňů Celsia. Bratři seděli v kabátech, se šálami, rukavicemi, čepicemi a v zimních botách. Nikdo si nemohl texty hledat v Bibli, protože nebylo možné otáčet stránky. Když jsem stál v obleku na pódiu, byl jsem prokřehlý na kost a při každém svém slově jsem viděl páru, která mi šla od úst. Nejvíc na mě ale zapůsobilo to, že se mi nedoneslo ani slovo stížnosti. Všichni bratři řekli, jak to bylo příjemné a pěkné být mezi přítomnými!“ Tito bratři ani nepomysleli na to, že by na toto shromáždění nepřišli.
3 Vidíme to také tak? Vážíme si toho, že se můžeme svobodně scházet na našich týdenních shromážděních? Nebo je nyní, když jsou okolnosti příznivé, považujeme za samozřejmost? Pravidelně chodit na shromáždění nemusí být snadné a někdy snad máme opravdový důvod k tomu, abychom na ně nešli. Nikdy ale nezapomeňme, že jsou mezi námi i lidé, kteří přes svůj věk, vážné zdravotní problémy, fyzické hendikepy, náročný časový plán a jiné vážné povinnosti považují účast na shromáždění za velmi důležitou a jsou téměř vždy přítomni. Jsou pro nás znamenitým příkladem. (Srovnej Lukáše 2:37.)
4 Kéž je naším zvykem podporovat pravé uctívání tím, že budeme chodit na všechna křesťanská shromáždění, počínaje studiem knihy a konče velkými sjezdy. Proč bychom měli účast na těchto shromážděních brát tak vážně? Protože je to Boží nařízení, abychom se shromažďovali. Jsou zde však ještě jiné důležité důvody. Všichni potřebujeme božské poučování a pomoc svatého ducha a to jsou věci, které můžeme dostávat na shromážděních. (Mat. 18:20) Budujeme se tím, že se vzájemně povzbuzujeme spolu s našimi bratry. (Hebr. 10:24, 25)
5 Jednou Petr řekl: „Učiteli, je znamenité, že tu jsme.“ (Lukáš 9:33) Tak bychom měli smýšlet o křesťanských shromážděních. Ano, je znamenité být vždy mezi přítomnými.