Kosatky dravé nejsou vlastně tak hrozné

Můj výzkum velryby Orcinus Orca, kosatky dravé, mi jí vykreslil v hrůzostrašném světle. Potom jsem se s ní osobně setkal v mořské říši San Diegu a zjistil jsem, že vlastně není tak hrozná.

„Je žravá jako vepř, má krutost vlka, odvahu buldoka, a ty nejstrašnější čelisti.“ Tak je popsaná kosatka dravá v jedné publikaci. Dosahuje délky 11 metrů a váží kolem osmi tun. Její čelisti vroubí asi 50 zubů velikosti mužského palce a svírají se do sebe jako ocelová past. Loví v houfech, napadá a požírá jiné ohromné velryby, často dvacetkrát větší než je ona sama. Delfíny a tuleně polyká celé. V jejím žaludku se jednou našly zbytky 13 delfínů a 14 tuleňů; v žaludku jiné kosatky se našlo 32 plně dorostlých tuleňů. K jejímu jídelníčku patří také plno jiných druhů ryb, sépie, mořští ptáci, mořské ondatry, někdy žraloci a občas chobotnice. Vidí-li kosatka ptáky nebo tuleně na ledové kře, hluboko se potopí a pak vyrazí prudce vzhůru, rozdrtí kru 100 až 120 centimetrů silnou a oběti shází do moře.

Kosatku dravou neloví nikdo, takže neví co to je strach. Je to příšerná hrůzostrašná obluda — tak mi jí vykreslil můj výzkum.

Potom jsem se na tyto dravce jel podívat do Mořské říše v San Diegu a zjistil jsem, že to jsou jen trošku vzrostlejší přítulná zvířátka. Naklonil jsem se přes okraj bazénu, a jedna z nich, Kandu, se vynořila z vody a rovnou do mé náruče, abych jí objal. Když se naklonila přes okraj nádrže moje manželka, Kandu jí políbila na tvář. John Spafford, hlavní trenér velryb Octinus Orca, by to řekl jinak: „Kandu se dotkla její tváře jazykem.“ A měl by jistě pravdu. Při našem rozhovoru neustále poukazoval na nebezpečí antropomorfie — to znamená sklonu „připisovat lidské vlastnosti jiným tvorům a věcem.“

Po našem příjezdu do Mořské říše jsme byli přivítání zástupkyní pro styky s veřejností Dianou Tamaraskovou. Doprovodila nás ke stadionu „Shamu“, kde John Spafford a ještě tři jiní trenéři pracovali s Kandu, aby jí pomohli zpřesnit salto vzad, které dělala po výskoku z vody. To byla příležitost k mé první otázce:

„Jak jí učíte těmto trikům — je-li to správný výraz?“ „Říkáme jim ‚chování‘,“ vysvětlil mi John. „Je to určité přizpůsobování jejího přirozeného chování — proto ten výraz ‚chování‘. Trénujeme je ve dvou fázích. Nejprve necháme nové zvíře, aby si zvyklo na své okolí, aby se naučilo používat v mořské nádrži svůj orgán pro měření odrazu zvuku (echolokátor) namísto v otevřeném moři a aby se naučilo snášet se s ostatními zvířaty ve všech našich čtyřech propojených bazénech. Dále se musí naučit jíst čerstvě zmrzlé ryby, kterými je krmíme, místo aby lovilo svou vlastní kořist. To všechno trvá několik měsíců. Výsledkem je čilé zvíře, které se zajímá o spolupráci s trenéry.“

„Přizpůsobujete trénink osobním vlastnostem jednotlivých kosatek?“ zeptal jsem se.

„Zajisté. Nepracujeme s kosatkami, pracujeme s osobnostmi. Každá kosatka nám ukáže své vlastní zájmy, to, co má nejraději, a my jí neomezujeme. Necháme každé zvíře, ať se vypracuje, kam chce a jak rychle chce.“

„Jakpak je přinutíte aby prováděly ty obdivuhodné triky — pardon — ‚chování‘?“

„Učíte se,“ pousmál se John. „Samotný výcvik je docela obyčejný. Nerad to říkám, ale je to pravda. Není složitější nežli výcvik vašeho psa. Používáme něco, čemu říkáme ‚zesílení‘ potrava. Když kosatka udělá něco, co se vám líbí, dáte jí rybu. Začneme potravou. Později užíváme dalších zesílení, jako pohlazení, podrbání, píšťalku a hry.

Abych to doplnil: Řekl jsem, že to v zásadě není obtížnější nežli výcvik vašeho psa, myslím tím to použití ‚zesílení‘, atd. Je tu ale rozdíl, který věc komplikuje. Psa můžete podržet, můžete ho posadit, ostře mu domluvit, a znovu ho posadit, když si lehne. Ale kosatka je dole ve vodě a vy jste nahoře na souši. Na to, aby se nechala manipulovat, je příliš veliká. Nemůžete jí ovládat ani jí nemůžete vyhubovat. Musí dělat věci přirozeně, a když se vyskytne něco, čeho hodláte využít při vystoupení, tak takové chování ‚zesílíte‘. Co je opravdu velkým úkolem, je učinit věci pro kosatky zajímavé, povzbuzující a vzrušující. Kosatka se musí bavit.“

Viděl jsem předtím ranní představení, a pak odpolední, ale nebyla stejná. Trenér řekl, že musí vystoupení kosatek měnit, aby je to nenudilo. John na to navázal:

„Kdybych při každém představení užíval stále stejný pořad, kosatky by věděly, co následuje, očekávaly by to a dělaly by všechno mechanicky. Kvalita ‚chování‘ by se bez soustavného úsilí trenéra a ‚posilování‘ snížila. Navíc by se začaly nudit. Jsou to velice inteligentní zvířata, a aby s námi spolupracovala, musíme jejich zájem neustále udržovat. Výcvik tedy není stereotypní, ale postup měníme, měníme i trenéry a jejich okolí, měníme věci, aby mohly kosatky přemýšlet a napjatě očekávaly, co bude následovat. Existuje na tucet způsobů, kterých užíváme, abychom vytvořili podněcující prostředí a kosatky se nenudily.“

„Před chvílí jste se zmínil o píšťalce jako ‚zesílení‘. Jak jí používáte?“ zeptal jsem se.

„Pojďte támhle, kde Mike cvičí s tříletou samicí. Je to jednodenní trénink. Mike má v ústech píšťalku. Chce, aby si kosatka přišla pro pohlazení. Jediné zesílení, které kosatka zná, je, že dostane rybu. Mike zkouší vytvořit nové druhy zesílení, jako je pohlazení, hry a další zajímavosti. Když si kosatka přijde pro pohlazení a dostane rybu, Mike zapíská. Kosatka se brzy naučí, že po zapískání dostane rybu. Nakonec porozumí, že píšťalka říká, že vykonala svůj úkol dobře, a že může očekávat zesílení. Později se stane zesílením sama píšťalka.

Vzpomínáte si, když jste přišel, že jsme pracovali s Kandu na saltu dozadu. Kandu nezvedala ploutve ve správný čas a její přibližovací manévr nebyl správný. Píšťalku jsme nepoužili, poslali jsme jí zpět bez jakéhokoliv ‚zesílen‘ a zaklepali jsme na terč. Zase se přiblížila špatně, ale už vynořila ploutve. Sotva to udělala, zapískali jsme a ‚zesílili‘ jí. Pozdějí, až provede také přibližovací manévr správně, v tom okamžiku také zapískáme. Píšťalka je naší neocenitelnou pomůckou. Můžete s ní ‚zesílit‘ určité body chování, které považujete za dobré.“

John nám ukazuje i jinou techniku: Pod vodu se umístí reproduktor, který vysílá kosatkám různé signály. Jeden signál znamená, aby kosatky ze sebe vydaly zvuk; více signálů znamená, aby udělaly nějaké skoky; jiná série zvuků znamená, aby připlavaly, atd. Mladá kosatka třeba ví, že zaťukání na terč znamená, aby udělala určitou věc. Ale trenér chce, aby to udělala na pouhý posunek. Napřed tedy udělá posunek a pak zaklepe na terč; brzy však kosatka reaguje na pouhý posunek, bez zaklepání. Jedna tříletá kosatka žrala ryby, ale odmítala sépie. Neustále je vyplivovala a otvírala čelisti na ryby. Nedostala žádné. Jednou se jí podařilo spolknout sépii, a byla okamžitě odměněná rybou. Poučila se, že musí žrát sépie stejně jako ryby. Připomnělo mi to způsob, kterým rodiče přinutí své dítě jíst špenát, aby mohlo dostat zmrzlinu.

„Johne,“ ptám se, „jak dlouho tady pracujete?“

„Šest let.“

„Diana nám řekla, že noví pracovníci začínají operacemi ryb. Také jste to dělal?“

„Ano. Není to moc příjemná práce, ale je to část zaměstnání. Děláme vše, co je třeba, abychom udrželi zvířata zdravá. “

„Měříte jim také teplotu?“

„Můžeme sice použít teploměr, ale máme účinnější způsob. Položíme ruku na jejich dýchací otvory a cítíme teplotu jejich dechu.“

„Volali jste někdy doktora?“

„Máme svého lékaře a dva veterináře.“

Namu, veliký samec, nás přerušil tím, že vyletěl z vody a se zdviženým ocasem se smekl na dřevěné zakrytí bazénu. „Tohle je, čemu říkáme ‚vyklouznutí‘,“ vysvětluje nám John.

Četl jsem, že takhle v přírodě kosatky ‚vyklouznou‘ na ledové kry, aby se dostaly na tuleně. „Kolik toho Namu sežere?“

„Dostává 90 kilogramů sépií, makrel a herinků denně. měří 7 metrů, váží 4 tuny, ale je zatím dorostlý jen do dvou třetin.“

„Jaký je rozdíl mezi trénováním kosatek dravých a mezi trénováním delfínů?“

“Kosatky dravé se cvičí snadněji. Nemají žádný strach a přiblíží se k vám okamžitě, kdežto delfíni jsou z počátku obezřetní. Delfíni mají též více společenských zábran. Ovlivňují jeden druhého, klábosí spolu a povykují. Také se nevydrží dlouho soustředit. Kosatka dravá je nejinteligentnější mořské zvíře. Někteří lidé, kteří cvičili kosatky a šimpanze, odhadují, že kosatky mají dokonce větší inteligenci než šimpanzi. Podle našeho mínění je to vše relativní vzhledem k jejich vlastnímu prostředí. To znamená, že kosatka je inteligentnější ve svém prostředí, nežli šimpanz ve svém vlastním prostředí.“

„Četl jsem, že sedmitunový slon má téměř šestikilový mozek, kdežto mladá kosatka vážící tunu, má téměř sedmikilový mozek,“ podotkl jsem.

„Někdy seznámíme Kandu s cizí osobou z obecenstva na pouhých 20 vteřin,“ řekl John. „Pak tuto osobu a dvě další postavíme na plošinu a Kandu rozezná člověka, kterého viděla, devětkrát z deseti pokusů. Ať někdo zkusí prohlédnout si kosatku za 20 vteřin, a pak jí označit mezi dvěma dalšími.“

„Mne se na to neptejte, mně se zdají všechny stejné,“ zvolal jsem. „Zmínil jste se také o hrách. Můžete mi to, prosím, vyložit?“

„Snažíme se o to, aby bylo představení pro kosatky hrou, a tak udržujeme jejich zájem. Kosatky si později vymyslí svojí hru sami. Například máme pod vodou elektronické bzučáky, kterých používáme k dávání signálů. Kosatky si s nimi hrají, někdy dost hrubě, takže je po skončeném představení z vody vytáhneme. Udělaly si z toho hru: potápěč se potopí pro bzučák, ale kosatka zakryje bzučák svým tělem. Potápěč se tváří, jakoby dělal něco jiného; kosatka odplave, ale sleduje ho jako ostříž. Jakmile se potápěč pohne směrem k bzučáku, bleskurychle ho předhoní. Je to hra, která se líbí oběma.“

„A máte ještě nějaké další všeobecné informace, Johne?“

„Ano, domníváme se, že nemají čich. Možná, že mají chuť, ale zato mají velice vyvinutý hmat. Nemají hlasivky, ale vydávají zvuky svými dýchacími otvory. A slyší tak, že přijímají vibrace spodní čelistí a ušními dírkami. Mají vysoce vyvinutou echolokaci. Při některých představeních hledá kosatka se zakrytýma očima malý plastikový kroužek vznášející se ve vodě a přinese nám ho. Kosatky mají též ohromnou sílu. Šamu po krátkém rozjetí vymrští celé své tělo z vody a dotkne se míče zavěšeného v osmimetrové výšce.“

Můj výzkum mi tuto sílu kosatek potvrdil. Mohou skákat dvanáct metrů vzduchem. Časopis „National Geographic“ ukazoval obrázek kosatky, která mávnutím ocasu vymrštila z vody lvouna vážícího stovky kilogramů 9 metrů do vzduchu. Kosatky se mohou potopit do hloubky přes 300 metrů.

„Máte je rád, Johne? Myslíte na ně, když tu nejste?“

„Ano, stále na ně myslím. Postrádám je, i když jsem na dovolené. Máme k nim silný citový vztah a respektujeme je. Nesnažíme se je lidem představit jako tvory, kteří mají lidské vlastnosti. Nenasazujeme jim na hlavu klobouky. Jsou to kosatky a jsou skvělé. Představujeme je tedy jako kosatky.“

Kosatky dravé jsou opravdu úžasné. Zabíjejí, aby jedly a žily, ale pamatují na to, že jejich oběti dělají totéž. Nikdo z nich není vegetarián. Když se kosatky nasytí, jsou jen jako trošku vzrostlá přítulná zvířátka. Při představení jedna sedmiletá holčička poškrábala jazyk v jedné z těch velkých tlam — a k velikému potěšení kosatky. Náš zážitek v Mořské říši byl úžasný, stejně tak i přijetí. Ale nejvíce nás potěšila Kandu, když se od nás nechala obejmout, a když — promiňte, Johne, musím to říci — nám dala hubičku. Opustil jsem Mořskou říši zamyšlen. Vzpomněl jsem si na slova žalmisty: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je učinil v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů. A to moře, jak velké a širé, tam je bezpočet hýbajících se věcí — živých tvorů, malých i velkých.“ (Žalm 104:24, 25) Od mikroskopického planktonu po mamutí velryby — bezpočet!

Člověk, přemítal jsem, byl na počátku postaven do rajské zahrady Eden, aby jí „obdělával a střežil“. Ohledně zvířat dostal tento úkol: „Panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ (1. Mojžíšova 2:15; 1:28; „EP“) Jaká důvěra! Jaká úžasná pracovní náplň od našeho stvořitele! Starat se o zemi, rostliny a zvířata — nejen o koťata a štěňata, ale o všechny tvory ‚malé i velké‘. A dokonce i o ty děsivé, ale na pohled krásné dravé kosatky.

Takové myšlenky mi asi procházely hlavou, když jsem uvažoval o úžasných věcech, které čekají poslušné lidstvo na očištěné rajské zemi pod Božím královstvím. „Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho zaslíbení, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ — 2. Petra 3:13; Izaiáš 45:18; Kazatel 1:4.

[Celostránkový obrázek na straně 19]