Velryby jsou tady!

Každý rok počínaje červencem připlouvají k jižnímu pobřeží Santa Catariny v Brazílii velryby jižní, které patří k takzvaným pravým velrybám. Putují sem tisíce kilometrů až z oblasti u Antarktidy, aby v mělkých vodách porodily mláďata a staraly se o ně. Řadu měsíců místní obyvatelé a turisté na plážích nebo na útesech s úžasem sledují, jak samice a jejich mláďata odpočívají nebo dovádějí.a

Gigantičtí mořští akrobaté

Samice může dorůst délky až 16 metrů, což je přibližně velikost kloubového autobusu, a může vážit až 80 tun. Má mohutné černé tělo, někdy s bílými skvrnami na břiše. Obrovská hlava představuje čtvrtinu celého těla. Tlama je dlouhá a vyklenutá. Velryba jižní nemá hřbetní ploutev. Pohybuje se tak, že širokou a hluboce vykrojenou ocasní ploutví pohybuje nahoru a dolů, a ne ze strany na stranu, jako to dělají ryby. Když chce změnit směr, použije prsní ploutve. Je to podobné jako řízení letadla.

I přes své obří rozměry jsou pravé velryby překvapivě pružné a předvádějí úžasné akrobatické kousky. Můžete je vidět, jak po dlouhou dobu plavou s ocasem vyčnívajícím z vody. Někdy zase ocas zvednou a praští jím o hladinu. Nebo můžete i z velké vzdálenosti zahlédnout gejzír vody, který vznikne, když velryba vyskočí nad hladinu a pak sebou o ni plácne.

Charakteristické rysy

Pravé velryby mají na hlavě a v její blízkosti bělavé nebo nažloutlé kalozity – zdrsnělé části kůže, na kterých žijí kolonie drobných korýšů rodu Cyamus, známých také jako velrybí vši. Karina Grochová, koordinátorka brazilského projektu na ochranu velryb, k tomu říká: „U každé velryby vytváří kalozity určitý vzor, který je jedinečný, podobně jako lidské otisky prstů. Podle toho je možné jednotlivé velryby rozlišit. Když připlavou k pobřeží, jejich kalozity si vyfotíme a fotografie pak dáme do databáze.“

Podle biologů je u pravých velryb těžké přesně určit věk, kdy uhynuly, protože nemají zuby. Předpokládaná délka jejich života je minimálně 65 let.b

Podivné stravování

Pravé velryby se živí drobnými korýši. Používají jakési filtrační zařízení, které je tvořeno stovkami kostic. Ty jsou lemované jemnými vousy a jsou na pravé a levé straně horní čelisti. Když plavou s otevřenou tlamou, voda proudí přes kostice a mezi vousy se zachytí potrava. Tímto způsobem můžou velryby spořádat až dvě tuny korýšů denně.

Velryby jižní tráví léto (leden a únor) v Antarktickém oceánu, kde mají hodně potravy. Vytváří si tam silnou tukovou vrstvu, která jim v chladných vodách slouží jako tepelná izolace a jako zdroj energie během migrace.

Jak přišly ke svému jménu?

Od 18. století velrybáři lovili hodně těchto velryb na jižní polokouli. Navíc představovaly tu „pravou“ kořist. Jak to? Jsou to pomalí plavci, a tak bylo snadné je chytit, i když velrybáři měli jen chatrné dřevěné čluny a ruční harpuny. A když jsou pravé velryby usmrceny, jejich těla plavou na rozdíl od jiných kytovců na hladině – drží je tam silná vrstva tuku. Velrybáři je proto mohli snadno odtáhnout ke břehu.

Kromě toho byl v té době velrybí tuk a kostice důležitým obchodním artiklem. Tuk se používal jako olej do pouličních lamp a jako mazivo. Z kostic se dělaly například biče nebo výztuže do korzetů a deštníků. Kostice získané z jediné velryby mohly pokrýt náklady na celou výpravu.

Na začátku 20. století se populace pravých velryb kvůli nadměrnému lovu výrazně snížila a časem se lov velryb už ani nevyplatil. V Brazílii byla poslední velrybářská stanice uzavřena v roce 1973. U některých druhů se sice počty jedinců zvýšily, ale jiné jsou kriticky ohrožené.

Velryby jižní jsou rozhodně vynikajícím příkladem toho, jak je život na zemi provázaný a rozmanitý. Jsou důkazem úžasné moudrosti a moci jejich tvůrce, Boha Jehovy. (Žalm 148:7)