Plánovitost v přírodě — Co dokazuje?

Všichni obdivujeme věci, které jsou dobře rozvrženy, dobře naplánovány. Může to být pěkně zařízená místnost, květina nebo počítač. Dobré rozvržení či plán na lidi působí.

V souvislosti s plánovitostí se často projevuje myšlenka, že plán předpokládá existenci plánovače. Mnoho lidí si uvědomuje, že současné vědecké objevy tento argument posílily. Proč? Protože nám pomáhají ocenit, jak složitý a důmyslný je svět přírody.

Uvažuj jenom o tom, co bylo objeveno ve světě jediné živé buňky. Před sto lety se na buňku pohlíželo jako na chuchvaleček protoplasmy obalený prostým blanitým krytem. Dnes víme, že i tato vnější blána je div, protože rozhoduje o tom, které látky budou do buňky vpuštěny a které z ní budou vyloučeny. A uvnitř buňky je ohromující seskupení vzájemně reagujících látek. Jsou tam proteiny, enzymy, genetický plán DNK a mnohem, mnohem více krajně složitých věcí.

Společný rys

Ať se zahledíme do maličkého světa atomů a buněk nebo do úžasného vesmíru s jeho miliardami hvězd a galaxií, je tu zřetelný jeden společný rys: Pozorujeme řád, inteligenci — ano, plán!

Kdykoli narazíme v běžném životě na plánovitost, neváháme ji připsat inteligentním lidským tvorům. Když vidíme dům, uznáváme, že měl svého inteligentního stavitele. Náramkové hodinky, které možná nosíš, uznáváme jako dílo hodináře. Když vidíme na stole výkresy, víme, že je narýsoval kreslič. Když hledíme na malby v obrazové galerii, víme, že je musel někdo namalovat. Ano, i stůl, židle, zubní kartáček nebo tužky, všechny měly své lidské plánovače a tvůrce. Co by sis pak myslel, kdybys na otázku: ‚Kdo udělal všechny ty věci?‘ dostal odpověď: ‚Nikdo, vždyť vznikly jen tak samy od sebe‘?

A přece jsou všechny takové věci poměrně jednoduché v naplánování i funkci ve srovnání s atomy, živými buňkami, rostlinami, živočichy, lidmi, vesmírem. Jestliže poměrně jednoduché věci musely mít plánovače a tvůrce, je rozumné se domnívat, že daleko složitější věci ho mít nemusely?

Nezávisle na tom, jak usilovně pozorují znaky plánování, jsou mnozí přivedeni k tomu, aby souhlasili s apoštolem Pavlem, když o Bohu řekl: „Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze postřehnout z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a božství, takže jsou neomluvitelní.“ — Římanům 1:20.

Někteří se však ptají: Jestliže je tento způsob dokazování tak logický, proč není více lidí přesvědčeno o existenci Plánovače, Boha?