Plán přesto existuje

Vylučuje boj v živočišné a lidské říši opravdu Plánovače, stvořitele? Důkladný pohled na věc odhalí, že nikoli. Argument, že plán vyžaduje Plánovače, nebyl ve skutečnosti vyvrácen.

Ano, používat boj v přírodě k popření existence Plánovače neznamená vypořádat se s věcí. Aby byla popřena existence Plánovače, bylo by nutno více než jen vynést mravní soud ohledně využívání plánovitě vytvořených věcí.

Plán předpokládá plánovače

Znázorněme si to: Když vidíš tryskové letadlo, snad se tě nepříjemně dotkne myšlenka, že může sloužit k přepravě atomových bomb stejně jako cestujících. Bez ohledu na jejich účel použití jsou ovšem moderní trysková letadla velmi složitá. Mají krajně vyspělé vybavení, jako třeba počítače, navigační pomůcky a mohutné motory.

Řekl by snad někdo, že tryskové letouny nejsou výsledkem inteligentního lidského plánu prostě proto, že mohou být použity k zabíjení a ničení? Řekl by někdo se zdravým rozumem, že místo toho samy vyrostly z hromady šrotu?

Plán je plán bez ohledu na to, jakému účelu právě slouží. Čím složitější plán a čím více musejí všechny jeho součásti pracovat současně, tím přesvědčivějším je důkazem inteligentního plánovače. V celé lidské zkušenosti nic neodporuje tomuto závěru.

Není důvod uhýbat před uplatněním této zásady na živočichy, kteří v současnosti požírají jeden druhého. Jejich zuby i drápy byly očividně plánovány. Právě tak ruce a mozky lidí, které lze také použít hrozným způsobem.

Uvažuj, jak tyto orgány vznikají. Jediná pohlavní buňka se začíná po početí množit a vytváří shluk svých kopií. Ty se pak začnou odlišovat a vytvářet pouze specializované buňky a tkáně. Ty mohou být měkké jako zvířecí srst nebo tvrdé a ostré jako břitva — jako zvířecí zuby a drápy.

V tom všem se neuplatňuje nic menšího než znamenitý plán. I ti, kteří nejsou nakloněni připsat takové působení Plánovači, používají k jeho popsání vzletných slov. Například časopis „Time“ mluvil o diferenciaci buněk následujícím způsobem: „V kritickém okamžiku v raném období života embrya totožné buňky zázračně (jiné slovo se nedá použít) začínají přijímat specializované úlohy — některé vytvářejí například tkáň srdce, jiné jater nebo pokožky.“ Nehovoří takové zázraky o existenci činitele zázraků neboli Plánovače?

Pohotově uznáme plánovače, když vidíme fofoaparát, rádio, umělou ruku robota, vodní pumpu, počítač. Tyto věci jsou očividně dílem inteligentních lidí. Jakou logikou lze tedy tvrdit, že podobné, ale nekonečně složitější věci — oko, ucho, ruka, srdce, mozek — nebyly plánovány někým s daleko větší inteligencí?

Problém

Problém, který vznesl Bertrand Russell ve věci Ku-klux-klanu nebo fašistů, nemá nic společného s argumentem, zda existuje plánovač; týká se spíše toho, jak se plánovitě vytvořeného používá. U lidí vstupuje do hry svobodná vůle a tato svobodná vůle sama je zázračným výtvorem plánování. Proč však lidé tak často používají svobodnou vůli ke špatnému jednání? A co živočichové? Byli plánovitě vytvořeni k tomu, aby zabíjeli a mrzačili? A také — proč to všechno Plánovač dovolil?

Opravdu, problémem není otázka, zda plánovač existuje; problémem je spíše mravní otázka. Smysl pro správné a nesprávné, který je vrozený člověku, je dosti silný, než aby se čas od času spokojil s vysvětlením, které se nedotýká otázek násilí a zabíjení a toho, že Bůh připouští ničemnost.

Následující článek bude pojednávat o tom, jak dnes působí věci v přírodě v rozporu s Boží dobrotou. Zatím však zůstává argument „plán rovná se plánovač“ nevyvrácen. Kniha „Vesmír: plán nebo náhoda?“ poznamenává:

„Uznání plánovitosti v přírodě není žádný chvilkový vědecký závěr založený na deseti, dvaceti letech bádání v dějinách vědy — závěr, který by mohl být kdykoli zvrácen, kdyby vyšlo najevo pár nových skutečností. Je to spíše závěr, který obstál ve zkoušce tisíciletí; závěr tak jistý, že by člověk, kdyby se jednoho dne zjistilo, že to byla obrovská chyba, měl plný důvod k tomu, aby pochyboval, zda je myšlením možno dospět k jakýmkoli platným závěrům.“

Neboj se důvěřovat svým rozumovým silám, když tě vedou ke stejnému závěru, k jakému dospěl apoštol Pavel, který řekl: „Každý dům je ovšem někým postaven, ale ten, kdo postavil všechno, je Bůh.“ — Židům 3:4.

Jak je to ale se zabíjením a násilím v přírodě? Mohou být součástí plánu milujícího Boha?