Názor katolické církve na otázky sexu a manželství

SEX a manželství jsou náměty, o něž je zájem na celém světě. V žádné jiné oblasti snad lidé nehledají více rady a vedení. Bible mluví hodně o sexu, pravděpodobně víc, než se většinou lidé domnívají. O sexu také mluví vůdčí náboženská organizace západního světa, katolická církev.

Katolická církev značně ovlivnila život miliónů svých přívrženců tím, co učí o pohlavních stycích. Zvláště se to týká života kněží a jeptišek. Má učení církve, dobrý, užitečný vliv, nebo vliv špatný? Co ukazuje názor katolické církve na problémy sexu ve srovnání s učením Bible? Tyto otázky prozkoumají dále uvedené články.

Postoj katolické církve k sexu a k manželství předkládá „Katolický slovník“ (angl.), který uvádí: „Zásady, které přiměly církev, aby nařídila svým duchovním celibát, spočívají v tom, ... že (duchovní) přijali na základě své služby u oltáře zdrženlivý život (bez pohlavních styků), který je světější než manželství.“

Je-li však podle katolické nauky zdrženlivost od pohlavních styků „svatější“, jak je to s manželstvím? To je otázka, která zajímá historiky již velice dlouhou dobu. Paul Johnson se například ptá ve své knize „Dějiny křesťanství“ (angl.): „Jestliže je tedy celibát vyšší než manželství, i když je manželství povoleno, neznamená to, že sex je ve své podstatě zlý a že dokonce i v rámci manželství je to druh úředně povoleného hříchu?“

Papež Jan Pavel II. zdůraznil větší uctívání „Panny Marie“, což ovšem nijak nezmírnilo dojem, že manželský stav je nečistý, ne-li ve skutečnosti hříšný. Dogmatem o trvalém panenství Marie přetrvává názor, že pohlavní styky jsou něco nečistého. Toto dogma nutně vede k závěru, že kdyby Marie i po Ježíšově narození vstoupila do manželství, poskvrnila by svou pověst svaté ženy.

Není divu, že „tajemství dědičného hříchu“ a „Marie byla stále pannou“ patří mezi velké problémy, jež znepokojují upřímné katolíky. Katolický autor Jacques Duguesne poznamenává: „K tomu by se mohla přidat neomylnost papeže, kterou mnozí zpochybňují.“

Papežský výnos, který nepochybně nejvíce přispěl k podkopání víry katolíků v papežovu neomylnost, je encyklika Pavla VI. z roku 1968 „Humanae Vitae“. Tento dokument znovu potvrdil oficiální katolickou nauku, která zakazuje umělé prostředky pro kontrolu porodnosti. „Encyclopaedia Britannica“ konstatuje: Tato encyklika vyvolává nepříznivé reakce (u katolíků), které je možné popsat jako nejprudší útoky na autoritu papežského učení v nové době. Podobně jeho (Pavla VI.) pevný postoj k dodržování kněžského celibátu... vyvolal z mnoha stran ostrou kritiku.“

Je zřejmé, že názory římskokatolické církve na manželství a kněžský celibát způsobily problémy mnoha katolíkům. Proč si církev na sebe uvalila takové problémy? Co vedlo k tomu, že předepsala kněžím a jeptiškám celibát a že trvá na tom, že Marie byla stále pannou?