Biblický názor na sexuální otázky

PRO MNOHO upřímných katolíků je již myšlenka, že Marie měla se svým manželem Josefem pohlavní styk, nepřijatelná a pohoršující. To proto, že celý postoj jejich církve k sexu dělá na průměrného katolíka dojem, že člověk nemůže být skutečně svatý, jestliže má pohlavní styky, i když v rámci manželství. Jsou však manželství a svatost vzájemně v rozporu? Co ukazuje Bible?

Ve starověkém Izraeli vyžadoval Bůh, aby kněží byli svatí, a přesto bylo správné, aby vstupovali do manželství. (3. Mojžíšova 21:6, 7, 13) V křesťanském sboru byl Petr, na nějž pohlíží katolická církev jako na prvního papeže, ženatý muž, stejně jako i většina apoštolů. (Matouš 8:14; 1. Korinťanům 9:5) „Dozorce“ („biskup“ v katolických překladech Bible) v křesťanském sboru mohl bát „manžel jedné manželky“. (1. Timoteovi 3:2) Také „starší muži“ („kněží“ nebo „duchovní“ v katolických překladech) se mohli oženit. (Titovi 1:5–8) Všichni věrní křesťané prvním století skutečně byli „Boží vyvolení, svatí a milovaní“ a mnozí z nich žili v manželství. (Kolosanům 3:12, 18–21) Bylo by nesmyslné tvrdit, že v těchto manželstvích nebyly manželské styky, protože by to bylo v přímém rozporu s apoštolskou radou v 1. Korinťanům 7:2–5.

Podle Bible tedy manželství a svatost nejsou vzájemně v rozporu. Říkal by Bůh o sobě, že je ‚manželským vlastníkem‘ Izraele nebo hovořila by Bible o Kristu jako o „manželovi“ křesťanského sboru, kdyby bylo manželství něco nečistého? — Izajáš 54:5; 62:4, 5; Efezanům 5:23–32; Zjevení 19:7; 21:2, 9.

Nemusíme tedy mít žádné výčitky svědomí, když přijímáme jasné vyjádření Bible, že po panenském narození Ježíše vedl Josef s Marií normální manželský život a že mu porodila další syny a dcery. Byli to Ježíšovi nevlastní bratři a sestry, a všechny je porodila Marie. (Matouš 1:24, 25; Marek 3.31) To by nám nemělo nijak bránit, abychom Marii milovali a vážili si jí jako svaté ženy, stejně jako Petr uvedl bez zábran Sáru mezi „svaté ženy“ starověku, přestože porodila Izáka. — 1. Petra 3:5–7; Hebrejcům 11:11, 12.

Rozvod a antikoncepce

Je naprosto správné, že katolická církev neschvaluje rozvody a odsuzuje potraty. Existuje však biblický podklad pro odmítání rozvodu z jakéhokoli důvodu a pro tvrzení, že „každý manželský akt musí zůstat otevřen pro předávání života“? — „Humanae Vitae“.

Jehova Bůh na začátku ustanovil manželství jako trvalý svazek mezi mužem a ženou. (1. Mojžíšova 2:22–24) Ježíš obnovil toto měřítko pro křesťanský sbor, když řekl: „Co tedy bůh jhem spojil, ať žádný člověk nerozděluje.“ Dodal však: „Každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva, a ožení se s jinou, cizoloží.“ — Matouš 19:4–6; 5:32.

Bible tedy říká, že manželská nevěra je platným důvodem pro rozvod, že je to vlastně jediný platný důvod. Katolický církev neudělala nic dobrého pro sebe ani pro milióny svých členů tím, že je v této záležitosti přísnější než Svaté písmo. „Nová Encyclopaedia Britannica“ říká v komentáři k výsledkům tohoto přístupu v průběhu dějin: Existuje určitý vztah mezi přísnou monogamií a běžným a ve značném rozsahu trpěným cizoložstvím, které římskokatolická církev považuje za přijatelnější než rozvod.“

Pokud jde o kontrolu porodnosti, považoval významný katolický teolog Augustin (354–430 n.l.) sexuální styky — i v manželství — za hříšné, jestliže se učinilo nějaké opatření k zábraně početí. To je do určité míry stále názor katolické církve, jak ho naznačil papež Pavel VI. ve své encyklice z roku 1968 „Humanae Vitae“ a jak ho potvrdil Jan Pavel II. Tento názor způsobil mnoha upřímným katolíkům velké potíže. a přesto Bible nezakazuje ochranu před početím. Nic o ní neříká.

Na druhé straně Bible odsuzuje potrat, jak to ukazuje záznam ve 2. Mojžíšově 20:13 a 21:22,23. K tomu patří antikoncepční prostředky, které působí až po početí, protože také zabíjejí jedince, jehož vývoj již začal. Jinak Bible ponechává otázku plánování rodiny na svědomí každé křesťanské dvojice. Řím chtěl dále upevňovat své stanovisko ke kontrole porodnosti, a proto šel „nad to, co je psáno“. — 1. Korinťanům 4:6; „Ekumenický překlad“.

Bible a celibát

Jak jsme již viděli dříve, nevyžaduje Bible povinný celibát, ale mluví o dobrovolném zachovávání svobodného stavu. Ježíš vysvětlil: „Jsou totiž lidé k manželství neschopní již od narození, a jsou k manželství neschopní, které takovými udělali lidé, a jsou k manželství neschopní, protože se ho sami zřekli pro nebeské království. Kdo to může pochopit, pochop!“ (Matouš 19:12; „Petrů“) Ježíš tedy neřekl, že by celibát byl povinný. Jak jsme si povšimli již dříve, někteří jeho apoštolové byli ženatí. — Marek 1:29,30; 1. Korinťanům 9:5.

Apoštol Pavel také mluví o tom, že dobrovolný svobodný stav je pro muže i ženy, a vysvětluje: „Toto však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, nýbrž abych vás vedl k tomu, co je počestné a k nerušené oddanosti Pánu.“ (1. Korinťanům 7:8, 35, 38, 40; „Petrů“) Z biblického hlediska je zcela zjevné, že svobodný stav je dar, který mohou rozvíjet křesťanští muži i ženy, aby se plněji a svobodněji mohli věnovat službě Bohu. Není k tomu zapotřebí žádný slavnostní slib, ani s tím nesmí být spojený nějaký nátlak. — 1. Korinťanům 7:28, 36.

Zcela opačně: Povinný celibát by byl známkou odpadnutí, jak to čteme v 1. Timoteovi 4:1–3: „Duch prohlašuje docela jasně: V posledních dobách odpadnou někteří od víry a budou se držet bludařských duchů a ďábelských nauk, prolhaných pokrytců, kteří mají na svém svědomí vypáleno znamení, protože zakazují manželství.“ — „Petrů“.

Držet se biblického hlediska

Zkoumání v katolických příručkách ukazuje, že katolická nauka a způsob jednání v sexuálních záležitostech mají hluboké kořeny v pohanských tajemných náboženstvích. To způsobilo úpadek manželství, vznik pocitu viny v sexuálních záležitostech a útrapy mnoha upřímných katolíků.

Bible naopak ukazuje, že manželství si zasluhuje úctu a že pohlavní styky v rámci manželského uspořádání nebrání křesťanskému muži ani křesťanské ženě, aby byli v Božích očích svatí. Bible také objasňuje, že dobrovolný svobodný stav může přinést duchovní odměnu, jestliže člověk používá svůj čas a svou energii v Boží službě.

Doufáme, že tento stručný přehled otázek souvisejících se sexem může pomoci přemýšlivým katolíkům i všem ostatním, kteří jsou tím znepokojeni a kteří snad i trpěli kvůli přísným naukám, jež pocházejí z babylónských mystérií starověku. Mnoho hodnověrných autorit potvrzuje, že to nejsou biblické nauky. Není-li učení některé náboženské organizace v souladu se Svatými písmy, nemusejí mít bohabojní lidé žádný špatný pocit, když je odmítnou. Povzbuzujeme všechny tyto lidi, aby zkoumaly nauky církve ve světle Božího slova a přitom měli na mysli Ježíšovo ujištění: „Vytrváte-li v mém slovu, budete opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda z vás udělá svobodné lidi.“ — Jan 8:31, 32; „Petrů“.