Co říká Bible
Musí křesťanští služebníci žít v celibátu?
CELIBÁT je — přesně řečeno — stav, kdy člověk nežije v manželství. Podle díla The New Encyclopædia Britannica však tento výraz „je obvykle používán ve spojitosti s někým, kdo zastává postavení náboženského hodnostáře či odborníka nebo je oddaným stoupencem církve“. Výraz „celibát“ označuje „stav těch, kdo nevstoupili do manželství na základě posvátného slibu, chtěli tím dát najevo odříkání nebo byli přesvědčeni, že kvůli jejich náboženskému postavení nebo stupni církevní hodnosti to je pro ně vhodnější“.
Určitá význačná náboženství v některých obdobích v minulosti přijala celibát jako požadavek pro své duchovní. V žádném jiném náboženství křesťanstva však celibát nevystupuje do popředí tak výrazně jako v katolicismu. Dnes se o katolickém celibátu vedou značné spory. Časopis The Wilson Quarterly uvedl, že „z mnoha zkoumání v posledních desetiletích vyplynulo, že povinný celibát, což je od 12. století požadavek pro katolické kněze, je kořenem problémů, které má církev se získáváním a udržením kněží“. Podle názoru sociologa Richarda A. Schoenherra „průkazná historická fakta a společenské změny se obracejí proti výlučnému celibátu mužů v katolickém kněžstvu“. Jaký názor na celibát má Bible?
Manželství, nebo svobodný stav?
Nesčetně zbožných mužů a žen z mnoha různých náboženství se v průběhu dějin rozhodlo žít v celibátu. Proč? V mnoha případech to bylo proto, že tělesné, hmotné věci považovali za „kořen zla“. Z toho se zrodila teorie, že duchovní čistota je možná jedině na základě oproštění od veškeré sexuální aktivity. To však není biblický názor. V Bibli je manželství považováno za čistý, svatý dar od Boha. Zpráva o stvoření v První Mojžíšově jasně ukazuje, že manželství je v Božích očích „dobré“, a rozhodně není překážkou duchovně čistého vztahu k Bohu. (1. Mojžíšova 1:26–28, 31; 2:18, 22–24; viz také Přísloví 5:15–19.)
Apoštol Petr a jiní schválení Boží služebníci, kteří v raném křesťanském sboru zastávali postavení, v němž měli autoritu, byli ženatí. (Matouš 8:14; Skutky 18:2; 21:8, 9; 1. Korinťanům 9:5) To objasňuje apoštol Pavel v pokynech určených Timoteovi pro jmenování sborových dozorců neboli „biskupů“. Píše: „Biskup . . . má být bezúhonný muž jedné ženy.“ (Kurzíva od nás; 1. Timoteovi 3:2 v překladu, který vydala Křesťanská misijní komise.) Povšimněte si: není tam vůbec žádný náznak toho, že by bylo nějak nevhodné, aby „biskup“ byl ženatý. Pavel jednoduše ukázal, že „biskup“ by neměl žít v polygamii; jestliže byl ženatý, měl mít pouze jednu manželku. McClintockovo a Strongovo dílo Cyclopedia of Biblical, Theological, and Ecclesiastical Literature z toho usuzuje: „Žádnou pasáž v N[ovém] Z[ákoně] není možné interpretovat v tom smyslu, že podle Evangelia je duchovním zakázáno vstoupit do manželství.“
I když si Bible velice váží manželství, přesto rozhodně neodsuzuje ani svobodný stav, jestliže se pro něj někdo dobrovolně rozhodne. Bible ukazuje, že pro některé lidi je to vhodný způsob života, a doporučuje jim ho. (1. Korinťanům 7:7, 8) Ježíš Kristus řekl, že někdo z mužů i z žen se dobrovolně rozhodne pro život ve svobodném stavu. (Matouš 19:12) Proč? Ne proto, že na manželství je něco v zásadě nečistého, co by jim bránilo v duchovním rozvoji. Tento způsob života si volí prostě proto, aby v době, kterou považují za naléhavou, mohli své úsilí zaměřit na plnění Boží vůle.
Co vedlo k povinnému celibátu
V průběhu století, která následovala po Kristově době, se však okolnosti změnily. V prvních třech stoletích našeho letopočtu „byli křesťanští služebníci jak ženatí, tak i svobodní,“ vysvětluje David Rice, dominikán, který odešel z kněžstva, aby se mohl oženit. Vyznavači křesťanství pak začali být ovlivňováni tím, co jeden náboženský komentátor popsal jako „směsici řeckých a biblických myšlenek“, jež vyprodukovala překroucený názor na sex a na manželství.
Někteří lidé samozřejmě nadále usilovali o svobodný stav jednoduše proto, „aby mohli dosáhnout naprosté svobody a zasvětit [svůj život] práci pro Boží království“. Jiné však více ovlivnily pohanské filozofie, do nichž se pohroužili. Dílo The New Encyclopædia Britannica uvádí: „Přesvědčení, že pohlavní styk je poskvrňující a neslučitelný se svatostí, se vynořilo [v údajně křesťanské církvi] jako nejsilnější motiv k zavedení celibátu.“
Pan Rice říká, že ve čtvrtém století církev „nedovolovala ženatému knězi, aby měl pohlavní styk večer před tím, než bude sloužit eucharistii“. A když církev zavedla každodenní eucharistii, znamenalo to, že se kněží museli natrvalo zříci pohlavního styku. Časem bylo manželství kněžím úplně zakázáno. Celibát se tedy stal povinným pro každého, kdo chtěl být církevním služebníkem.
Právě před takovým vývojem varoval apoštol Pavel. Napsal: „Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami. . . Zakazují lidem ženit se.“ (1. Timoteovi 4:1, 3, Ekumenický překlad)
Ježíš Kristus řekl: „Moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky.“ (Matouš 11:19) Pošetilost odklonu od Božích měřítek se prokázala svými skutky neboli následky. Spisovatel David Rice vedl na námět povinného celibátu rozhovory s mnoha kněžími po celém světě. Někdo z těch, s nimiž mluvil, řekl: „Zůstáváte v kněžstvu, snažíte se dělat cokoli dobrého, co jen můžete, a zároveň nenápadně využíváte ochoty pobožných žen, které vás obdivují a které jsou vám v sexuálním ohledu k dispozici.“
Pan Rice cituje Matouše 7:20, když říká: „‚Poznáte je podle jejich ovoce,‘ řekl Ježíš.“ Potom se vyjadřuje o tragédii, kterou způsobil vnucený celibát: „Ovocem povinného celibátu jsou tisíce mužů, kteří vedou dvojí život, tisíce žen, které mají zničený život, tisíce dětí, které jejich vysvěcení otcové zavrhli, a navíc samotní kněží, kteří jsou tím také citově zraněni.“
Počestné manželství má Boží požehnání. Vnucený celibát se nakonec projevil jako duchovně škodlivý. Naproti tomu dobrovolně zvolený svobodný stav sice není pro dosažení svatosti nebo záchrany nezbytný, přesto se však pro někoho prokazuje jako hodnotný a duchovně uspokojující způsob života. (Matouš 19:12)
[Podpisek obrázku na straně 16]
Life