Mladí lidé se ptají . . .

Kdo říká, že je to jen poblouznění?

„Byl jsi někdy v dospívání do někoho zamilovaný?“ Tuto otázku položil jeden reportér časopisu „Probuďte se!“ skupině dospělých ve věku 21 až 70 let. Jak na ni reagovali? Smíchem a přívalem vzpomínek.

„A jak!“ odpověděl Jerry.a „Byl jsem ještě dospívající, když jsem se zamiloval do děvčete, které bylo o šest let starší než já. Se svýma velkýma hnědýma očima byla okouzlující. Nedal jsem však své pocity najevo. Ani maminku nenapadlo, že se mi to děvče líbí.“

„Byla jsem strašně zamilovaná do svého učitele na výtvarnou výchovu,“ vypráví Valerie, která je dnes vdaná. „Byl velice hezký.“ Ani Jana, dnes matka dvou dětí, na tom nebyla jinak. Říká: „Když jsem dospívala, zamilovala jsem se do svého nejoblíbenějšího zpěváka. Vstávala jsem časně ráno, abych se dostala do některé přední řady na jeho koncert. Jednou jsme s několika děvčaty vběhly do jeho šatny. Když jsem ho ale konečně uviděla, zůstala jsem tam stát s otevřenými ústy.“ Dokonce nejstarší člen naší skupiny si vzpomíná, že se poněkud pobláznil do jedné filmové herečky.

Ano, zeptejte se kterékoli skupiny dospělých a zjistíte, že téměř všichni v mladickém období byli do někoho poblázněni. Často byly středem jejich zájmu nedosažitelné osoby, například učitelé, významní zpěváci, starší známí. Psycholožka Kathy Moricca říká: „Zamilování je součást dospívání. Postihuje téměř všechny mladé lidi.“ A většina z nich dokáže své poblouznění překonat s nedotčenou sebeúctou a se smyslem pro humor. Po letech ovšem většina mluví o této zkušenosti se smíchem.

Když se však do někoho až po uši zamiluješ, nepřipadá ti to vůbec směšné. Jerry vypráví: „Byl jsem zoufalý, že je pro mne příliš stará, ale chtěl jsem ji. Celá ta záležitost mě skutečně deptala.“ Valerie dodává: „Představovala jsem si, že bych se provdala za svého učitele, měli bychom čtyři děti a bydleli bychom v krásném domě. Bylo opravdu těžké zapomenout na něj.

Skličuje tě, máš-li zájem o někoho, komu jsi lhostejný. A když ti někdo řekne, že tvé cítění je pouze dětská zamilovanost, nijak to tvůj stav nezlepší. Tvé pocity jsou opravdové, protože se to týká tebe. Možná se divíš: ‚Proč mi nikdo nevěří, když říkám, že jsem zamilovaný?‘

Co je zamilovanost

„Láska je od Boha,“ říká apoštol Jan. (1. Jana 4:7) Není to tedy žádný hřích, je-li člověk k někomu jinému silně přitahován, pokud to nejsou nemravné či nevhodné pocity (k někomu ženatému či vdanému).

Křesťanská láska je však založená na zásadách a ne na vášni. (Srovnej 1. Korinťanům 13:4–7) A Bible nespojuje takovou lásku s mladými, ale s duchovně zralými, ‚plně dospělými‘ křesťany. — Efezanům 4:13–15.

Žádosti, ‚které jsou vlastní mládí‘, často ovládnou tvé myšlenky i tvé jednání. (2. Timoteovi 2:22) V pubertě se opravdu rozpoutávají nové a mocné pocity. Většina z nás se teprve po letech naučí, jak takové žádosti ovládat. Kniha „Jednotlivec, manželství a rodina“ (angl.) zajímavě poznamenává: „Protože naše společnost zdůrazňuje romantickou lásku, sní mladý člověk... o splnění své lásky mnohem dříve, než je zralý, aby se setkal s vhodným partnerem pro romantickou lásku, nebo než se s ním vůbec setká.“

Člověka skličuje, když je rozněcován romantickými pocity a nemá nikoho, koho by jimi zahrnoval. Kromě toho „jsou děvčata vnitřně vyrovnána dříve než chlapci a chovají se ve společnosti nenuceně“, jak poznamenává časopis „Seventeen“. Z toho vyplývá, že „často zjišťují, že jejich spolužáci jsou nezralí a nudní ve srovnání s učiteli“ nebo s jinými staršími, nedosažitelnými muži. Některá dívka si tedy možná představuje, že oblíbený učitel, zpěvák populární hudby nebo některý starší známý je „ideální“ muž. Ovšem i chlapci mohou být podobně poblouzněni.

Vyhlídky na opravdový milostný vztah k okouzlujícímu učiteli či citovému zpěváku jsou však téměř nulové. Láska k takovým vzdáleným postavám tedy zřejmě pramení z fantazie a ne ze skutečnosti.

Podle knihy „Jedinec, manželství a rodina“ (angl.) není divu, že takové poblouznění „trvá poměrně krátkou dobu“. Nebo jak uvádí časopis „Teen“: „Pro většinu dospívajících je zamilování stejně běžné jako rýma.“ Někteří mladí však tvrdošíjně lpějí na svých vysněných představách a tvrdí, že pociťují opravdovou lásku.

Je poblouznění nevinné či škodlivé?

Jestliže tedy téměř každý prožie nějaké zamilování, co je na tom škodlivého? Jistě téměř každý měl také spalničky. Je však pravda, že poblouznění může být nebezpečné.

Mnohé předměty náklonnosti mladých nemají v prvé řadě hodnotu z křesťanského hlediska. Jeden moudrý muž řekl: „Pošetilost byla vložena do mnoha vysokých postavení.“ (Kazatel 10:6) Zpěváci jsou často zbožňováni pro svůj příjemný hlas nebo nápadný vzhled. Jakou však mají morálku? Není životní styl mnoha hvězd rokenrolu pošetilostí? Bible křesťany také varuje: „Přátelství se světem je nepřátelství s Bohem“. (Jakub 4:4) Nebylo by ohroženo tvé přátelství s Bohem, kdybys zaměřil své srdce na někoho, jehož jednání Bůh odsuzuje? Rovněž je nesprávné zamilovat se do člověka, který má manželského druha. — Přísloví 5:15–18.

Kromě toho Bible říká: „Střezte se model.“ (1. Jana 5:21) To platí i tehdy, jestliže zbožňovaný člověk žije slušně a přijatelně. Co to naznačuje, když jsou stěny v pokoji mladistvého ověšeny obrázky oblíbeného zpěváka? Nemá to nebezpečně blízko k modlářství? „Vůbec ho nezbožňuji,“ prohlašuje jedna mladá dívka o svém oblíbeném zpěvákovi- Připouští však: „Stále přemýšlím o této zvláštní osobě... Musím toho člověka vypudit z hlavy.“

Mnozí skutečně dovolí, aby jejich vysněné představy zvítězily nad rozumem. Jiná dívka píše o svém poblouznění populárním zpěvákem: „Moc chci, aby byl mým přítelem, a stále se modlím, aby to byla pravda. Obvykle spím s jeho albem, protože tak jsem mu nejblíž. Jsem na tom tak, že když ho nedostanu, zabiju se.“ Mohla by se taková bezmyšlenkovitá vášeň líbit Bohu, který nám přikazuje, abychom mu sloužili se ‚zdravou myslí‘? — Římanům 12:3.

Bible říká v Přísloví 13:12: „Odkládaným očekáváním onemocní srdce.“ Můžeš doslova onemocnět, pěstuješ-li romantické ‚očekávání‘ nepřijatelného vztahu. Lékaři uvádějí, že neopětovaná láska je příčinou „depresí, úzkosti a celkového stresu... nespavosti nebo netečnosti, bolestí v prsou nebo dušnosti“.

Uvažuj také o tom, jaké škody si způsobíš, když dovolíš vysněným představám, aby ovládaly tvůj život. Dr. Lawrence Bauman připomíná, že prvním znamením náhlé propuklé zamilovanosti je „polevení ve škole“. Dalším běžným následkem skryté zamilovanosti je odtahování se od přátel a od rodiny. (Srovnej Přísloví 18:1). Jedna mladá dívka, která „milovala“ jednoho populárního zpěváka a všechny ostatní lidi přehlížela, přiznává: „Dokonce i mou rodinu pobouřilo moje jednání.“

I když to nepřinese nějaké tragické následky, je ponižující, když se někdo chová směšně. Spisovatel Gil Schwartz říká: „Jsem sice na rozpacích, když to připouštím, ale když jsem se zamiloval do Judy, choval jsem se jako šašek.“ Dávno potom, co se tvé zamilování vytratilo, mohou zůstat živé vzpomínky na to, jak jsi za někým všude chodil nebo dokonce dělal scény na veřejnosti.

Většina mladých naštěstí ze své zamilovanosti vyroste, jak se o tom zmínili dospělí na začátku. A pro ty, kteří z ní dosud nevyrostli je zatím nejlepší, aby uznali, že takové blouznění je opravdu výplodem mladické obrazotvornosti.

Je ale možné, že nešťastné zamilování má v sobě i něco dobrého.

Nikdy však nedovol, aby beznadějné poblouznění ovládlo tvůj život nebo abys v něm vyplýtval svoje city. Spisovatel Gil Schwartz připomíná, jak je to zbytečné. Říká: „Vsadím se, že za všechnu mou vášnivou náklonnost mi Judy nevěnovala ani tu nepatrnou myšlenku.“

[Poznámka pod čarou]