Nejzákladnější otázky hluboko v nás

Proč jsme zde? Kam spějeme? Má náš život nějaký smysl? A především, jak jsem se sem vlastně dostali?

ZEMĚ je plná života. Od nejtemnějších hlubin moře až po vrcholky hor — všude je život. Daří se mu jak v zamrzlých polárních oblastech, tak i ve vlhkých tropických džunglích. Život na zelených pastvinách soupeří s bujným životem v „pastvinách moře“. Přežije v teplotách vyšších než je bod varu vody a vzdoruje chladu desítky stupňů pod bodem mrazu. Vzkvétá v řídkém vzduchu tisíce metrů nad zemí stejně jako v oceánu, ve více než 11 kilometrů hlubokém Marianském příkopu, kde jsou platýzovité ryby vystaveny tlaku asi 1,1 tuny na čtvereční centimetr.

Život zabíhá do krajností i pokud jde o rozměry, a to od neviditelných bakterií až po plejtváka dlouhého 30 metrů a dosahujícího váhy 90 tun. Jen samotný plejtvákův jazyk váží tolik jako slon. Co však bakteriím chybí na rozměrech, to doženou v počtu. Jedna kávová lžička úrodné ornice může obsahovat až pět miliard bakterií. Miliardy bakterií jsou také v zažívacím ústrojí termitů a skotu a umožňují trávení buničiny ze dřeva a trávy.

V těle a na kůži každého z nás je odhadem více mikroorganismů než je na Zemi lidí. Jeden vědec říká: „Celková hmotnost mikroorganismů na Zemi je podle nejnovějšího odhadu jistě dvacetkrát větší než je hmotnost všech živočichů, kteří na Zemi žijí.“ Život na Zemi dosahuje již takového množství, že se nedá vyčístlit.

Ale ani bakterie ani velryby a ani žádný z těch nespočetných biliónů živých tvorů s velikostí mezi nimi si nekladou otázky jako: Proč jsme zde? Kam spějeme? Má náš život nějaký smysl? Jak jsme se sem dostali?

Lidé si však takové otázky kladou a kladli si je stále znovu již po mnohá staletí. To proto, že lidé jsou jiní. Mají jiné potřeby. Lidi odděluje od všech tvorů na zemi nepřekonatelná propast. Důkazem pro ni jsou právě tyto otázky. Peter Medawar píše ve své knize „Hranice vědy“ (angl.), že hranice vědy jsou „patrné z toho, že není schopná zodpovědět základní otázky, jaké kladou děti a které se týkají věcí prvních a posledních — tedy otázky: ‚Jak to všechno vzniklo?‘ ‚Proč jsme všichni zde?‘ ‚Jaký je vlastně smysl života?‘“

Takovéto nejzákladnější otázky se stále vracejí, není možné je umlčet, volají po odpovědi. Naší nedílnou součástí je touha znát odpovědi. Vědci se pokoušejí odpovídat. Mají však klíč ke dveřím, za nimiž je odpověď na první Medawarovu nejzákladnější otázku: Jak to všechno vzniklo?